Jakub Dvořák
9. srpna 2018 • 21:31

Jak se v Česku zrodili mistři světa? Bylo to přes inzerát, říká lékař Dukly

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
Dresy repre? Neurazí, ale žádná sláva. Konečně zajímavé nápady, ale sráží je…
VŠECHNA VIDEA ZDE

Třikrát v řadě se stali světovými šampiony. Jen před domácími fanoušky se to českým lékařům-fotbalistům nepovedlo. Ostudu své vlasti muži v pláštích však nedělají. Bilance z MS za posledních šest let je úctyhodná: tři zlata a tři stříbra. „Jsme kluci, kteří hráli jen okresní či krajské soutěže a teď nosíme reprezentační dres. To, že si můžeme šestkrát za rok zazpívat hymnu, je velká čest a odměna,“ říká Ladislav Šindelář, klubový lékař Dukly Praha a anesteziolog v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.



Kalendář má našlapaný. Přesto si Ladislav Šindělář dokáže vždy vyšetřit pár dnů pro milovaný fotbal. Je to někdy pořádná dřina, aby se podařilo sladit práci s koníčkem. A aby také doma vládla pohoda. „Našim manželkám a partnerkám patří za jejich přístup velký dík,“ potvrzuje špičkový lékař. A zároveň nejlepší střelec české reprezentace! Dal gól na všech šesti šampionátech, kterých se s lékařským výběrem zúčastnil.

Jak vznikl nápad založit fotbalovou reprezentaci lékařů?
„Bylo to v roce 2013, kdy se konalo mistrovství světa v Maďarsku. Tehdy byla myšlenka taková, že se původní turnaj rozšíří na 16 týmů. Nás Čechy pozvali organizátoři až někdy během jara, bylo to na poslední chvíli. Osobně jsem se o tom, že existuje možnost reprezentovat, dozvěděl přes inzerát v časopise, který chodí každému lékaři do schránky. Řekl mi o něm kolega v práci, který také hraje fotbal. V něm bylo uvedeno, že Česká lékařská komora hledá lékaře-fotbalisty a kdo má zájem, ať 1. května dorazí do areálu Aritmy v Praze. Z hecu jsme se odvážili skutečně na sraz jet a sešlo se nás tam tehdy 30. Z toho se utvořila hlavní kostra asi dvaceti hráčů, kteří na začátku července odjeli na MS do Budapešti.“

A hned jste získali první stříbro.
„Ještě před turnajem jsme se dvakrát potkali. Domluvili jsme si jeden přípravný zápas a poté, když jsme fasovali výstroj. Tenkrát jsme se ještě vůbec mezi sebou neznali. Každý se bavil s lidmi, kteří byli ze stejného regionu. Naštěstí jsme ale měli dresy se jmenovkami, takže pak už to šlo lépe. V Maďarsku jsme utvořili silný týmový duch a i díky velké dávce štěstí skončili druzí. Tehdy jsme si řekli, že by bylo škoda, abychom nepokračovali dál. A když jsme se dozvěděli, že příští rok se mistrovství koná v Brazílii, kde bylo tou dobou i MS profesionálů, nebylo co řešit.“

Ladislav Šindelář kromě reprezentování Česka na MS lékařů pracuje v pražské Dukle a Ústřední vojenské nemocnici
Ladislav Šindelář kromě reprezentování Česka na MS lékařů pracuje v pražské Dukle a Ústřední vojenské nemocnici

Co na vaše reprezentování říkají doma? Nevadí jim, že si berete volno v práci a odjíždíte za fotbalem?
„Našim manželkám a partnerkám patří za jejich přístup velký dík. Je to totiž náš každoroční boj, který prožíváme. Ono sehnat volno obecně je velký problém. A u lékařů je to snad ještě těžší. Člověk je rád, když se mu povede uzobnout si dva týdny v létě. A my, když vyjedeme na MS, tak se většinou jedná o deset až čtrnáct dní. Takže když se vrátíme, musíme to našim drahým polovičkám ve zbytku volna nějak vynahradit. Na druhou stranu, když teď mohly vidět při domácím šampionátu, jakou skvělou partu máme, budou mít větší pochopení.“

Už se stalo, že by někdo dostal „zákaz“?
„Stalo. Shodou okolností je to můj kolega z nemocnice. Byl součástí nominace, ale vzhledem k tomu, že se MS hrálo v prodlouženém víkendu, kdy byly i státní svátky, tak mu to doma neprošlo. Manželka rozhodla, že se jede na rodinnou dovolenou. Byli jsme z toho smutní, ale tohle byl výjimečný případ. Navíc za to nejsme placení. Snažíme se však při výběru hráčů zohlednit i to, jak moc je fotbal pro ně důležitý a jaký k němu mají vztah. Sám si pamatuji, že dva týdny před turnajem v USA se mi narodil syn a váhal jsem, zda mám odjet.“

A co v zaměstnání? Tam žádný problém není?
„Naopak. Často zažívám, že si u oběda přisednou kolegové z jiných oborů a ptají se, jak jsme hráli, kam pojedeme příští rok. A i když přijdu na sál, je to časté téma naší konverzace. Co se týká zaměstnání u Dukly, tam často čelím srandičkám od hráčů. Věta, že „přijel reprezentant“, už je tradiční. Navíc naše turnaje jsou v době, kdy kluci dřou v přípravě, takže si vyslechnu, že „reprezentant“ nebyl na soustředění, protože si byl zahrát fotbal.“

Šindelář: Někdo chodí do televize, já jezdím na MS

Když vás tak poslouchám, nejste vy nakonec v nemocnici za celebritu?
„Určitě je to netradiční a svým způsobem mě to hodně zviditelnilo v nemocnici i v místě, kde bydlím. Je však spousta lékařů, kteří jsou zajímaví něčím jiným. Dám příklad, někdo chodí třeba do Show Jana Krause, já zase jezdím reprezentovat na MS. Ale můj primář už měl narážky, že mi fotbal asi brzy zakáže. (směje se) Vracím se často zraněný, už mám za sebou dokonce operaci a měl jsem i zlomený prst na ruce. Říkal mi, že za každý den dovolené na fotbal mi bude počítat jako dva dny.“

Je fakt, že díky lékařským šampionátům procestujete zajímavá místa po celém světě. Už jste byli v USA, Brazílii, Maďarsku nebo Španělsku. Stíháte památky?
„Možná to vypadá, ale rozhodně to není tak jednoduché. Musíme odehrát šest zápasů během sedmi dnů. A při šampionátu si nemůžeme dovolit někam odjet přes půl země. Například Brazílie je obrovská a i když bychom se chtěli podívat do Ria, tak z Natalu, kde jsme byli, to bylo daleko. Cestování v době turnaje je dost limitované. Jsme ale rádi, že se podíváme do míst, kam by se normálně člověk asi nepodíval. Něco jiného bylo, když jsme hráli v Barceloně nebo v Los Angeles. Měli jsme čas na prohlídku města a člověk si zajel třeba na večeři.“

Kde se vám zatím nejvíc líbilo?
„Nejpříjemnější vzpomínky mám asi na Brazílii. Bylo zajímavé poznat město, které má kolem 900 tisíc obyvatel, ale z toho 850 tisíc jich žije v chudobě. Jediné co mají, je betonová kostka s přístřeškem, kde žijí a modlí se, aby je to v době rozsáhlých dešťů nevyplavilo. Zajímavé bylo poznat i Ameriku. U nás je často idealizovaná, jenže mě osobně zklamala. Člověk si představuje strašně moc, ale Los Angeles nesplnilo moje očekávání. Když to město porovnáte s historickou Prahou, je to obrovský rozdíl. Jediné, co na mě zanechalo dojem, byla Griffithova Observatoř.“

Letos jste mohli přidat čtvrté zlato v řadě, ale ve finále to nevyšlo. Byl šampionát v Česku tím nejtěžším?
„Jako domácí tým lékařů jsme se podíleli na organizaci celého mistrovství a bylo to náročné. Já navíc byl ještě ve v organizačním výboru. Stávalo se, že v půl čtvrtí jsem skončil v nemocnici a ve čtyři musel být na druhém konci Prahy kvůli trofejím pro MS. Zatímco jinde se soustředíme pouze na fotbal, tady to bylo složitější. Není to vidět, ale kromě toho, že jsme turnaj odehráli, jsme ještě měsíc předtím řešili organizační věci. Kdybychom si nechali turnaj vyrobit od nějaké společnosti na klíč, jsme tři miliony v minusu, takhle jsme se snažili všechno si zajistit svépomocí. Velkou část nákladů přitom pokryjí registrační poplatky. Ve velkém fotbale je 4500 eur (cca 116 tisíc korun) za jeden tým a ještě je turnaj po staré pány nad 45 let, kde se platí 2100 eur (54 tisíc korun). A zapomenout nesmím na naše partnery. Nejvíce to jsou Česká lékařská komora, Lékařský odborový klub, FAČR Jsme však rádi, že se turnaj povedl. Týmy byly spokojeny s hřišti, dopravou po městě i s ubytováním. A vyšlo nám počasí, takže všechno bylo super. Až na jednu kauzu, kdy v týmu Uzbekistánu a Ruska byli "nelékaři", což pravidla nedovolují.“

Uzbek nepoznal ledvinu od štítné žlázy, ale titul měl

Jak jste to řešili?
„Problém byl už tehdy, kdy odmítli primární kontrolu znalostí, kterou nařizují pravidla turnaje, aby se ověřilo, že hráč je skutečně lékař. Letos jsme navíc testy usnadnili, že se nemusí dělat v angličtině, ale pouze na tabletu podstoupí hráč krátký vizuální test. A bylo nám hned jasné, že je něco špatně. Hráč měl tlumočnici, jelikož uměl jen rusky, a to byla lékařka, která mu radila. Když jsme ji odvedli a nechali to na jen na něm, nepoznal základní lidské orgány, což je na úrovni znalostí základní školy. Štítnou žlázu třeba označil za ledvinu. U Rusů zase vstřelil hráč pět gólů ze šesti hned v prvních dvou zápasech. A když přišlo na kontrolu, trenér ani nevěděl, jak se jmenuje. Po dohodě nás organizátorů a hlavního výboru, kde jsou zastoupeny původní pořádající země, jsme se dohodli, že utkání, do kterých tito hráči nastoupili, budou kontumovány a dál už nesmí hrát.“

Byly takové kontroly od počátků MS?
„V prvních letech byly zaměřené spíš na věkové kritérium než odborné znalosti. Přísnější začaly být až později. Diplomy se kontrolovaly vždycky a existovalo pravidlo, že tým po utkání mohl navrhnout dva hráče soupeře, kteří pak byli přezkoumáni. Občas ve vypjatých zápasech k tomu docházelo. Letos podvádělo Rusko a Uzbekistán, což jsou zrovna dva týmy, které to nemají zapotřebí, jelikož už loni ukázaly, že mají kvalitní hráče. Jakmile Uzbekové odmítli podstoupit testy, bylo jasné, že něco není v pořádku. Přirovnal bych to k tomu, jako když sportovec odmítne dopingovou kontrolu. Člověk ví, že se něco děje. Po dvojnásobném přezkoušení bylo jasné, že fotbalista v životě neviděl lidské tělo, tudíž nemohl být lékař. Jeho tým namítal, že ale přece diplom má a pravidla se neptají, odkud ho má. Měl ho, ale koupený na nějaké univerzitě.“

Kolik takových případů už se stalo?
„V roce 2014 v Brazílii měla problém Ukrajina, která měla v týmu velké množství zubařů a zubních techniků. Jeden z jejích hráčů tehdy působil ve druhé ukrajinské lize a na našem MS byl za zubního technika. Ale měl požadovaný titul, takže pravidla nebyla porušena. Šampionát se odehrál, po něm se však řeklo, že zubaři se příště budou moct zúčastnit pouze ti, kteří mají titul MUDr.“

Pojďme zpátky k českému týmu, v jehož kádru je dokonce gynekolog. Jaké další zajímavé specialisty máte za spoluhráče?
„Máme široké spektrum oborů. Nejvíce je nejspíš chirurgů či ortopedů, ale jsem rád, že letos jsme byli čtyři anesteziologové. Spíš se jedná o dynamické obory než třeba internu. Například pediatra máme pouze jednoho.“

Ze šesti turnajů máte tři zlata a tři stříbra. Jak probíhají oslavy lékařů-fotbalistů na mistrovství světa?
„Velkolepě! (směje se) Je to dané i tím, že jsme parta chlapů v cizině. Po slavnostním vyhlášení, kde dostaneme medaili a pohár, přichází oslavy tancem, či kapkou alkoholu. Ale pro nás je obrovsky osvobozující, že vlastně díky fotbalu se dostaneme na pár dní pryč z nemocnice, kde máme svoje starosti. Ne vždy to tak je. Pamatuji třeba na MS 2014 v profesionálním fotbale, kdy Německo hrálo finále s Argentinou. Jedna letecká společnost předala letadla Němcům a my se neměli jak dostat domů. Trčeli jsme v Lisabonu a nemohli se dostat do Prahy. Přitom řada z nás měla mít služby. Nakonec to dopadlo tak, že jsme letěli do Berlína a odtud autobusem do Prahy. Dorazili jsme ráno a mnozí z nás šli po pěti hodinách cesty v oblečení, které jsme na sobě měli poslední tři dny, špinaví, smradlaví rovnou do nemocnice sloužit.“

Ale dva roky zpátky při cestě z Barcelony to byl trochu jiný příběh, že?
„Ano, tehdy nám pogratuloval kapitán letadla a celý palubní tým. Dostali jsme speciální občerstvení a drink v podobě několika sektů. Bylo to velmi příjemné a nečekané. Nečekali jsme, že nás bude čekat plný Staromák, ale netušili jsme, jak rychle se informace o našem úspěchu šíří. A ještě jednu hezkou vzpomínku máme. Po prvním mistrovství nás Fotbalová asociace nechala nastoupit v poločase kvalifikační utkání české reprezentace a tleskala nám vyprodaná Letná.“

Příští rok se MS koná v Mexiku, o rok později v Kolumbii. Už se začínáte chystat?
„Myslím si, že téměř jistě pojedeme. Samozřejmě, že vždycky hlavním limitem jsou peníze. Šampionát není levná záležitost, registrační poplatek ale i další náklady jsou znát. Dá se říct, že se pohybujeme s rozpočtem kolem milionu korun na rok. Vypadá to, že po MS v Praze vyjdeme v plusu, takže nějaké finanční prostředky budeme mít. Zároveň se však snažíme oslovovat partnery, aby nám pomohly. Pak by se totiž mohlo stát, že se turnaj stane zábavou jen pro movitější lékaře. A ne každý si může dovolit zaplatit 100 tisíc korun, aby jel. Ubylo by čerstvých absolventů a fotbalová kvalita by šla určitě do pozadí.“

Ladislav Šindelář

Narozen 11. května 1983

Profese: anesteziolog

Největší fotbalové úspěchy: 6x účast na MS, 3x zlato, 3x stříbro, Sokolu Holubice pomáhal k postupu do okresního přeboru (2013)

Ladislav Šindelář kromě reprezentování Česka na MS lékařů pracuje v pražské Dukle a Ústřední vojenské nemocnici
Ladislav Šindelář kromě reprezentování Česka na MS lékařů pracuje v pražské Dukle a Ústřední vojenské nemocnici

Vstoupit do diskuse
0

EURO 2024 v Německu

Program EURO 2024 Los EURO 2024 Vstupenky na ME ve fotbale Kvalifikace na EURO 2024

Mistrovství Evropy ve fotbale 2024 se koná od 14. června do 14. července v Německu. Turnaje se zúčastní 24 týmů. Česká fotbalová reprezentace se představí ve skupině F proti Portugalsku, Turecku a vítězi baráže C.

Fotbal dnes * Evropská liga * Slavia - AC Milán v TV * Liverpool - Sparta v TV

Články odjinud


Články odjinud