Jeho reputace ho předchází. Špičkový odborník na fotbalový rozvoj, ale i na celkový rozvoj osobnosti Jiří Vorlický je dalším, který dostal výpověď. Trenér reprezentační patnáctky a jedna z hlavních tváří projektu Regionálních akademií rozmýšlel sám, že dá výpověď, nakonec ho vedení Fotbalové asociace předběhlo. V poště měl dopis podepsaný předsedou Martinem Malíkem a místopředsedou Romanem Berbrem. „Žádná lítost, spíš mi to udělalo radost. Takhle to beru, ale k tomu se asi ještě dostaneme,“ říká na úvod Jiří Vorlický, bývalý prvoligový hráč Boby Brno.
Co jste provedl, že jste dostal padáka?
„Na to asi musí odpovědět ten, kdo mi dal výpověď. Já ji dostal poštou a mohu se jen domnívat.“
Důvod vám oznámen nebyl?
„Nebyl, nicméně i když nebyl, tak mě vedení asociace jen předběhlo. Tenhle krok bych stejně udělal sám a interně jsem ho i oznámil.“
Interně, tedy nejbližším spolupracovníkům v mládežnickém úseku reprezentací a akademií?
„Ano. Svoje kritické postoje jsem mimo jiné uveřejnil i na svém facebookovém účtu, možná to bude důvod, proč mě nakonec vedení asociace předběhlo.“
Z jakého důvodu jste chtěl odejít?
„Odpověď je jednoduchá. Každý z nás dělá svůj koníček nebo svou práci z nějakého důvodu, motivu. A pokud tento motiv ztratíte, nebo zjistíte, že to nedává smysl, tak hledáte jiné alternativy. Já měl jasný cíl, svou roli, vizi na asociaci a to všechno prostě zmizelo.“
Myslíte v posledních dnech a týdnech, kdy se na FAČR rozdávají výpovědi?
„Budu mluvit pouze za sebe. Já na FAČR přicházel zespodu, to znamená z nejnižších pater fotbalu a dlouhodobě jsem kritizoval postupy vedení asociace a těch lidí, co tam jsou.“
Nicméně i přesto jste nabídku přijal.
„A několikrát jsem i zmínil, z jakého důvodu. V ten moment to bylo kvůli sportovní stránce, kvůli odbornosti, ale současně jsem věděl, odkud vzniká a přichází ta politická moc, a potřeboval jsem načerpat zkušenosti i z této oblasti. Teď říkám, že jsem je načerpal a zjistil jsem, jak to funguje. A jako zkušenější je teď budu moci využít ve prospěch fotbalu.“
Jaký jste měl pocit ze spolupráce s nejbližšími kolegy v době, kdy všechno kolem akademií jelo na plné obrátky?
„Já pořád věřím, že to pojede, že to má budoucnost, pořád věřím, že se český fotbal uzdraví. Ale ten postoj musí být stabilní a jasný taky od členů hnutí. Co se týká spolupráce s kolegy po stránce profesní, odborné a lidské, ta byla vždycky výborná. Na svazu jsem se věnoval klukům bývalým hráčům tak, abych jim pomáhal s osobním rozvojem, protože jsou věci, které jako hráč nepochytíte, a tady se se vzděláním mimo fotbalové prostředí moc nepracuje. K tomu už není potřeba dál nic dodávat, protože už na to nebude prostor.“
Protože to do rukou tvrdě přebírají lidé, které jste v minulosti kritizoval?
„Potom je otázkou, proč jsem na svazu byl. Proč výpověď nepřišla dřív. Jestli ti lidé vůbec věděli o mých dřívějších postojích, které se nemění.“
Říkáte, že pořád vidíte budoucnost českého fotbalu. Vás nezrazují poslední dny?
„Ne, protože my, co milujeme fotbal nebo sport obecně, a proto ho taky děláme, si vždycky dokážeme najít alternativu, jak to dělat dál. My nemusíme dělat fotbal v prostředí, které je a zůstane nemocné. Buď bude hnutí reflektovat to, co se děje, nebo nebude a pak každý máme volbu. To, že odcházíme, neznamená, že o naši práci nebude zájem jinde, nebo že my sami nebudeme schopni něco vymyslet.“
Čím je to prostředí nejvíc nemocné?
„Popisuje to už mnoho lidí řadu let zpět. Je to o systému, který je nastaven, o možnosti někoho volit. Řeknu to jinak... Fotbalisti doteď hráli fotbal a moc se nestarali, co je za systémem. A pokud fotbalisti nezačnou přemýšlet i mimo tuto trenérskou činnost a nebudou se zajímat, jak to funguje v pozadí, tak se nic změnit nemůže. Každý hráč se musí chtít rozvíjet. U nás je takových kluků zatím málo, a tohle si uvědomovala ta skupina lidí, která systém dlouho tvoří. Pro tuto skupinu jsou soupeřem pouze lidé, kteří jsou jí mentálně rovnocenní, nebo-li jsou na výši. A já to vidím jako boj lidí z vedení, kteří nedokážou ukočírovat ty inteligentnější.“
Vidíte ten problém v Romanu Berbrovi?
„Podívejte, já jsem měl možnost být tváří v tvář akorát panu Malíkovi. A v momentě, kdy nám něco řekl, načež ty dohody pak neplatily, se pak nemůžu nedomnívat, že musel rozhodnout někdo jiný. V tento moment to mohl být pouze člověk, kterého zmiňujete. Jestli se pletu, tak jo, ale za tento názor se stavím a spousta inteligentních lidí to tak vidí taky.“
Co bude s projektem akademií?
„Ty přece nekončí. Pokud vedení rozvázalo smlouvy některým pracovníkům, a někomu je třeba ještě rozvazovat bude, tak tyto lidi nahradí. Pak to může pokračovat dál, protože se jenom vymění trenéři. Otázka ovšem je, jestli tito noví trenéři půjdou tou ideou, kterou jsme nastavili všichni okolo, tedy transformovat fotbalové prostředí. To je rozhodnutí těch trenérů, kteří dostanou nabídku. Odpovědnost je na vedení svazu a na dalších, kteří se k tomu nějak postaví.“
Nicméně v posledních dnech byl ze svazu odstaven Michal Prokeš, garant celého projektu, teď vy, jedna z jeho hlavních tváří. To se přece dá považovat za ohrožení, ne?
„Tvrdím, že sportovně jsme nahraditelní. Myslím, že v Česku nemáme až takový problém s odborností. Je to prostě jasné, v momentě, kdy na svazu působili lidé, jejichž intelekt přesahoval fotbalové hřiště, tak se stali problémem. A ten problém nastal.“
Mocenský boj?
„Mocenský nevím. Prostě jde o postup skupiny lidí, která se takhle chová už dlouhá léta. A pak tu byla druhá skupina, která nechtěla dělat žádnou revoluci, ale zevnitř připravovat prostředí, aby náš fotbal mohl vzkvétat. Prvně totiž musíme vychovávat členy, tedy hráče, k tomu už teď ale nebude prostor a my se podle toho musíme zařídit. Ať už společně, nebo každý sám za sebe, co už tam nebudeme.“
Tedy vychovávat jinde.
„Ano. My to neděláme pouze pro fotbal. Ta idea je jasná. Snažíme se vlastními činy přispívat k tomu, jak potom vypadá celá naše společnost, fotbal ji přitom ovlivňuje výraznou měrou, protože je to nejmasovější sport. A pokud chceme být slepí k tomu, co se v něm děje, buďme slepí. Čekali jsme, že se k nám politická moc přikloní, protože to pochopí, místo toho se ovšem stal opak.“
Chválíte si zpětně rozhodnutí, že v tomto prostředí nevyrůstá váš syn, který teď působí v akademii Atalanty Bergamo?
„Dokud to prostředí zde nebude připraveno, tak jsem rád, že je pryč, a že si to hlavně vybral sám. Do jeho osobního života, ať už se mu fotbal podaří, nebo ne, mu to dá mnohem víc, než kdyby zůstal tady. Věřil jsem, že se nám to s kolegy podaří dotáhnout, připravit pro mladé kluky prostředí, v němž by vyrůstali...“
