Konec podle předpokladů, ale zároveň na úrovni. Dorostenci olomoucké Sigmy si osmifinále UEFA Youth League nezahrají, jejich účinkování v renomované soutěži ukončil Lyon, konkrétně dva góly fotbalistů, kteří trénují s áčkem a mají zkušenosti s Ligue 1. Hanákům za bojovný výkon tleskaly čtyři tisícovky diváků, ale na kvalitu v řešení finální fáze Francouzů nakonec nestačili. „Přesto to řadím mezi mé největší zážitky v kariéře, jsem na kluky strašně hrdý. Fakt super,“ chválil spoluhráče kapitán Pavel Zifčák.
Herně to nebylo špatné, ale připomnělo mi to domácí zápas áčka se Sevillou...
„Ano, rozhoduje se v šestnáctkách... Měli jsme dost šancí a rohů, které jsme měli proměnit. To se nám bohužel nepodařilo, oproti tomu Lyon ukázal svou sílu. Hráli výborně, ale myslím, že ostudu jsme neudělali. Až na pár zkratů, které pramenily z nervů.“
O jejich kvalitě byla řeč, ale řekněte – opravdu byla tak vysoká?
„Byla, ale dalo se s nimi hrát, dalo se je porazit. Ve druhém poločase pod únavou už taky hodně ztráceli ve středu, kolikrát si věřili až moc, čehož jsme měli využít.“
Proč jste nevstřelili ani gól?
„Chyběl nám hlavně klid, byli jsme hrozně zbrklí, jak nás hnali fanoušci. Nezvládli jsme tíhu okamžiku. Lyon dal jednu krásnou střelu, pak dohrál akci až do gólu po naší ztrátě.“
Co se to tam stalo v nastavení první půle ve vápně? Zdálo se, že gólman vás nakopl po odpískání.
„Vstoupil jsem mu do cesty, než rozhodčí písknul, protože jsem nechtěl, ať rychle rozehraje. Ale on si to vzal asi nějak osobně a kolenem mě trefil někam do oblasti kyčle. Myslím, že to měla být červená, ale rozhodčí mi řekl, že mu to na vyloučení nepřišlo. Trošku absurdní, ale museli jsme to překousnout a jet dál.“
Vy jste nepůsobil vůbec nervózně, čím to?
„Byl jsem hodně, ale člověk se musí kontrolovat, protože každý zkrat může oslabit mančaft. Pravdou je, že proti tak urostlým stoperům jsem ještě nehrál. Na videu nám trenéři říkali, že jsou vysocí, ale tohle jsem nečekal. (směje se) Díval jsem se na ně už při nástupu a říkal jsem si, že to bude zajímavé. Zase ale nebyli tak obratní, i s nimi se dalo hrát.“
Pomohlo vám, že jste část přípravy absolvoval s druholigovými Vítkovicemi?
„Doufám, že jo. Konfrontace s chlapským fotbalem je vždycky lepší, i to mi pomohlo v souboji s těmi obry. Proto řadím zápasy s dospělými mezi mnohem náročnější, protože chlapi jsou fakt vyspělejší a silnější. Na druhou stranu s takovou technickou a taktickou kvalitou jsem se setkal asi jen na stáži v Sampdorii Janov. Zahraničí je v tomto někde jinde.“
Co vám taková konfrontace dá do budoucna?
„Ukázalo nám to, že je před námi pořád hodně práce. Individuálně byl Lyon technicky velmi vyspělý, ale že by mě někdo vysloveně zaujal? To zas ne. Je to sice Liga mistrů, ale furt jen do devatenácti let. Nedá se to srovnávat se špičkovým fotbalem, ale jsou to pro nás cenné zkušenosti, které můžeme využít. Jsem rád, že jsme se dostali takhle daleko a reprezentovali klub. Celou soutěž řadím mezi mé největší zážitky v kariéře, jsem na kluky strašně hrdý. Fakt super.“
