Dialog s Haškem: Zhoubné myšlení od soboty do soboty. A hlavně vyhrávat!
Zdá se to možná zvláštní, ale kdysi jsem dal trenérovi Martinu Haškovi nabídku, aby mi šel jako předsedovi volejbalového svazu dělat sportovního ředitele. Vážil si toho, ale odmítl. Není divu, čekal na své fotbalové angažmá. To nakonec dostal v pražské Bohemce. Jeho názory byly vždy otevřené a mně v mnohém blízké, a jsou i nadále. Přestože nejsem znalcem fotbalového zákulisí, některé jeho postřehy jsou mi povědomé i z hlediska celého českého sportu. Dobrý důvod pozvat ho do Dialogu.
ZDENĚK HANÍK: „Jsi představitelem určitého stylu trenérského myšlení. V čem si myslíš, že je odlišný?“
MARTIN HAŠEK: „Mockrát jsem o tom přemýšlel. Ten základní rozdíl je, že většina trenérů v Česku myslí v módu: Chci angažmá, a když mám angažmá, tak chci v sobotu vyhrát, a když vyhraju, tak chci vyhrát taky ve středu nebo příští sobotu. A to je ta nejvyšší meta. Bavím se o profesionálních trenérech, ale platí to obecně o všech trenérech dospělých. Já přemýšlím, jak můžu dělat svoji práci, abych posunul co nejvíc klub, abych posunul hráče, které mám k dispozici. A nemyslím pouze na horizont příštího zápasu, ale rok, dva, tři dopředu. Výkonnostně hráče posouvat, zvláště mladé, aby o ně byl na trhu zájem, aby byli prodejní s co největším ziskem pro klub.“
| MARTIN HAŠEK | ZDENĚK HANÍK |
| • bývalý fotbalový reprezentant, záložník Sparty, Liberce, Austrie Vídeň či Dynama Moskva | • zakladatel Unie profesionálních trenérů při ČOV |
| •4x vítěz české ligy, 1x rakouské ligy | • bývalý kouč volejbalových reprezentací mužů Česka a Rakouska |
| • trenér Sparty, jako hlavní, asistent i u mládeže, a naposledy Bohemians 1905 | • současný místopředseda ČOV |
ZH: „To by mělo být v českých podmínkách spíš normou než výjimkou, ne?“
MH: „Řekněme, že jde o harmonii mezi rozvojem hráčů a bodovými zisky. Když předávám mužstvo dalšímu trenérovi, musí být vždy co nejlépe připravené. Nemyslet ve smyslu: teď z toho vytěžím co nejvíc a co bude po mně, mě nezajímá. Jestliže ale většina lidí přemýšlí od soboty do soboty, tak nachází kolem sebe víc lidí, kteří jsou podobní, nebo stejní. A vždycky, když jsi jiný než většina, tak je problém. To platí i pro bílou vránu.“ (smích)
ZH: „Řekněme, že profesionální sport je o tom Tady a teď. Takže pokud říkáš, že tě zajímá dlouhodobý rozvoj, musel bys takové zadání dostat od vedení klubu.“
MH: „Přesně tak. A kluby se samozřejmě i tímto způsobem prezentují, když třeba představují nového trenéra. Ale jsou to většinou jenom slova. Protože kdyby to nebyla jenom pouhá slova, musely by za tím být systémové činy. A ty tam, podle mého názoru, ve většině klubů nejsou.“
ZH: „Napadlo tě někdy, že zatímco trenéři v profesionálních soutěžích musí naplňovat kritéria v kategoriích vzdělání a délka praxe, tak majitelé a sportovní ředitelé k vykonávání činnosti nic takového nepotřebují?“
MH: „Věřím, že se shodneme na tom, že fotbal je vysoce odborná činnost v mimořádně konkurenčním prostředí. A my to děláme tady v Česku tak, že máme kladivo a šroubovák a děláme to v garáži. Majitelé, kteří mají určovat směřování klubu, často nevědí, jakou by měli mít filozofii, jaký způsob hry by měli produkovat, jaké vybírat hráče, aby tu filozofii a z ní vyplývající způsob hry naplňovali. Kde vzít lidi, kteří jim ty hráče vyberou, jaký trenér by s těmi hráči měl pracovat, aby to bylo kompatibilní. To většinou nevědí. Takže u nás se pracuje tak, že majitel chce vyhrát nebo vyhrávat. Nejlépe všechno a vždycky.
