Stál proti Romanovi Berbrovi. Od začátku a pevně. Bojoval za to, aby se jeho impérium nerozrostlo do obludných rozměrů, od západu Čech až po východ Moravy. V pádu „Náčelníka“ vidí bývalý svazový místopředseda Dalibor Kučera (59) naději, že český fotbal začne svobodněji dýchat. „Ale pořád má funkční a dosti silnou armádu,“ varuje muž, jenž oficiálně žádal rezignaci tehdejšího manažera reprezentace Vlastimila Košťála a dnes už není členem FAČR.
Nebojí se mluvit. A nepřevléká kabát jako jiní, aby si udržel postavení. Ve fotbale už Dalibor Kučera ani žádné nemá, podporuje pouze klub z Velkých Karlovic. Z toho, jak se k obviněnému Romanovi Berbrovi najednou obracejí jeho souputníci zády, ho mrazí. „Současná éra je mnohem horší,“ srovnává s dobou, kdy dělal vysokou politiku on.
Co říkáte na kauzu kolem Romana Berbra?
„Popravdě, nečekal jsem to. Povídalo se o tom, plno věcí prosakovalo. A když někdo přinesl důkazy, jako předseda Živanic, vyloučili ho z FAČR. Takhle se k tomu přistupovalo. Někdo tento systém stvořil, a to za pomoci jiných. Berbr si vybudoval svou síť, skrz niž fotbal ovládal. Ti, kteří mu to umožnili, mají stejnou vinu, ne-li větší. Při každé valné hromadě byli proti jen dva lidé z české komory, Jirka Trněný z OFS Prachatice a zástupce Teplic. Morava na poslední valné hromadě ukázala, že má pořád sílu se tomuto směru postavit.“
Je to úplný konec kontroverzního muže ve fotbale?
„To si netroufnu říct. Bezpochyby má pořád funkční a dosti silnou armádu.“
I ve výkonném výboru, co?
„Snad kromě moravského zástupce Nezvala (předsedy Řídící komise) tam není nikdo schopen se jeho myšlenkám postavit. Tohle vyčítám i předsedovi Malíkovi. Všichni asi ví, kdo si ho vymyslel.“
Jasně, Roman Berbr.
„Co vím, tak ještě nějakých čtrnáct dní před valnou hromadou Malík ani nebyl členem FAČR. Kdy tu podporu získal?! Předseda sliboval, že bude usilovat, aby se fotbal sjednotil. Řekl, že nebude sahat na práva ani jedné komory, které vyplývají ze stanov. Přitom se stanovy měnily každý rok, aby posilovaly moc Romana Berbra. To utahovalo šrouby na moravskou komoru. Bylo jí dáváno najevo, že buď bude sloužit, anebo ještě přitáhneme.“
Jaký pocit jste měl z práce jeho manželky Dagmar Damkové , tehdejší šéfky Komise rozhodčích?
„Rozhodně to nebyla růže mezi trny. (úsměv) Šla si za svým, měla za cíl dostat se do vyšších struktur UEFA. To se jí podařilo. Můj názor je, že jí bylo celkem jedno, co se děje v českém fotbale. Řídil to pan manžel.“
Vy jste tehdy byli ve výkonném výboru s Jiřím Kubíčkem proti všem, co?
„Ano, byli jsme sami dva. Poukazovali jsme na některé věci, které se tam děly. Ale ve srovnání s tím, co se děje minimálně poslední čtyři roky, mi to přijde jako slaboučký odvar.“
Jak se k vám Berbr choval?
„Vybojoval jsem s ním mnoho názorových střetů. Nekřičeli jsme na sebe. On měl své věrné, nepotřeboval zvedat hlas. Podíval se, zvedl ruce a les rukou ho následoval. Znám jeho taktiku. Když se volil před osmi lety předseda svazu, měl vytipovaného Jindru Reichla, tehdejšího místopředsedu za Čechy. Morava s tím nesouhlasila. Paní Damková pak vystoupila v novinách, že má Kučera zaplatit sedm set tisíc za nekonání valné hromady. Vykládala, kolik za to mohlo být míčů pro mládež. Byl jsem perzekuovaný a nesl jsem to těžce. Přitom to nebylo o tom, že se Morava nechtěla domluvit. Jen neměla zájem o rozrůstání Berbrova vlivu. Na další valné hromadě mi vzkázal, že pokud neustoupíme, veškeré následky ponesu já. Smířil jsem se s tím, protože jsem byl přesvědčený, že v zájmu fotbalu není posílení Berbrovy moci.“
Jak to dopadlo?
„Tehdejší ministr školství Dobeš už měl zdravici, zahajoval valnou hromadu. V tu chvíli jsem viděl, že Berbr dává Nezvalovi (moravskému členovi VV) pokyn, že ustupuje ze svých požadavků. To je jeho taktika. Všechno žene na hranu, a když mu člověk neustoupí, je schopen se stáhnout. Je fakt, že bez jeho souhlasu nebylo možné zvolit jakéhokoliv předsedu. Morava tehdy navrhovala Peltu , který uměl sehnat neuvěřitelné finanční prostředky pro kluby v okresech a krajích. Bohužel v něm dřímal organizační démon, který ho pohltil.“
Jak jste s Berbrem vycházel osobně?
„Naprosto pragmaticky. Bavili jsme se jen o věcech, které jsme museli řešit. Svůj názor na mě prezentoval v článku, kde tvrdil, že Listkiewicz (bývalý polský špičkový sudí a šéf Komise rozhodčích FAČR) byl lhář a že znal jen jednoho většího, a tím byl místopředseda Kučera. To pro mě bylo potěšující. Nikdy jsem mu neuhnul. Tyhle dehonestace jsou součástí jeho strategie. Každý normální svaz by si hýčkal člověka, jako je Listkiewicz.“
Morava plno věcem zabránila
Šlo mu opravdu jen o sebe, nebo částečně i o rozvoj fotbalu?
„Měl zajímavé myšlenky, které implementoval do svého experimentálního kraje (Plzeňského). Ale to byly věci nižšího řádu, ne tak významné. Šlo jen o kosmetické změny. Vždyť dnes máme ukrutný úbytek dorosteneckých mančaftů. Fotbal pomalu nemá kdo hrát a pískat.“
Kdo zastupoval jeho ideje na Moravě?
„Někdy od roku 2013 začal být Berbr zván na výkonné výbory Olomouckého fotbalového svazu. To je jednoduše dokumentovatelné. Jestliže dnes tamní předseda Stanislav Kaláb řekne, že ho de facto nezná…(kroutí hlavou) Tihle lidé od něho dávají ruce pryč. Podobně jako předseda KFS Zlín Pavel Brímus, jasný šiřitel jeho myšlenek. Ten přišel s návrhem, ať se výkonný výbor rozšíří o jednoho zástupce Čech. To nebylo pro blaho fotbalu. Jen proto, aby někdo ještě víc posílil svou moc. Kdo? Přece „Náčelník“. A on (Brímus) teď vykládá, jak vždycky bojoval proti Berbrovým lidem. Je mi stydno, když někdo takhle najednou otočí, aby zachránil sám sebe.“
Nemáte chuť si s Brímusem, jehož dobře znáte, promluvit?
„Strávil jsem skoro rok života, abych mu pomohl se do té funkce dostat. Jezdil jsem po klubech, sháněl Brímusovi podporu. To může hodně lidí potvrdit. Měl protikandidáta, naprosto jasně spřaženého s tímto systémem. Výsledek? Za osobní výhody, pár lístků na mezistátní utkání, naprosto popřel myšlenky, co zastával. A teď tvrdí, jak bojoval proti Berbrovi. To je ubohé slabošství. Přijde mi to jako snaha omluvit sebe sama za to, co způsobil. Když už nemají tihle lidé sílu se přiznat, jaký směr zastávali, čekal bych, že budou aspoň mlčet.“
Stoupence měl Berbr i v Moravskoslezském kraji, že?
„Samozřejmě byli i tam, v čele s Karlem Kulou. U něj je zajímavé, že má na Moravě jiné názory než pak v Čechách. (úsměv) V Opavě byl pan Ozaniak (Miroslav Ozaniak, bývalý rozhodčí), patrně Berbrův blízký spolupracovník. Dostal se mi do rukou nedávný článek, kde o něm mluví jako o Bohovi, který může jako jediný zachránit český fotbal.“
Je evidentní, že ani východní část republiky není jednotná….
„Byla. A to do doby, než se objevili tito lidé. Morava byla za mého působení po každé valné hromadě, která se nepovedla, perzekuovaná. Za to, že údajně není schopná se domluvit. Jenže dvoukomorovost dlouhá léta právě bránila privatizaci celého českého fotbalu. Morava plno věcem zabránila. To trošku vyčítám vám médiím, protože jste nasazovali oslí hlavu nám. Přitom to byl poslední ostrůvek, který bránil tomuto zlu. Proti němu stály hlavně kluby MSFL, divizí, některé okresy a zejména Jihomoravský kraj.“
Jak nahlížíte na činnost předsedy Martina Malíka?
„Když Malík prohlásil, že za tu situaci všichni neseme vinu, minimálně těm jednačtyřiceti moravským zástupcům, kteří na poslední valné hromadě zabránili dalšímu rozrůstání Berbrova vlivu, by se měl omluvit. Vinni jsou ti, kteří tomu nečinně přihlíželi. V čele s panem předsedou. Kolikrát to bylo tak, že Berbr zavelel a lidé, kteří mu měli být za co vděční, kandidovali a přitom si přáli, aby nebyli zvoleni. Jen proto, aby taťkovi udělali dobře a splnili úkol.“
Měl by Martin Malík odstoupit?
„Nemyslím si. Mělo by se počkat, jak dopadnou volby v okresech, krajích. Je potřeba zabezpečit soutěže, což ve vzduchoprázdnu nejde. Spíš neměl kandidovat, když věděl, čí zájmy jde hájit.“
Co teď s tím?
„Novodobí revolucionáři nejspíš chystají nějakou perestrojku. Ale vím, jak je strašně časově a mentálně náročné jezdit po menších klubech a vysvětlovat. Myslím, že tady bude ten problém očisty. Je otázka, kdo se tomu bude chtít věnovat. Ono to nepřijde samo, jak někdo napíše v novinách. Je to o práci. Na druhou stranu, možná hodně lidí, kteří Berbra podporovali, jen nemělo sílu vystoupit. Těm to lidsky nezazlívám.“
Nemůžete čekat na spasitele
Očekával byste větší aktivitu od moravského místopředsedy Zdeňka Zlámala?
„Zdenu znám mnoho desítek let. Byznysově je velmi zdatný. Genově je nastavený na jiné věci, než je tento boj, který začal po odstoupení Pelty a je potřeba ho dnes absolvovat. Proto si myslím, že už Zdeněk může vypadat jako nevýrazný místopředseda, ale v čase míru by byl možná ideální prototyp. O funkcionářích se nemá psát na prvních stránkách novin. Podstatné je dění na hřišti, hráči, trenéři. Bohužel stav míru v našem fotbale poslední čtyři roky určitě není.“
Myslíte, že bude líp?
„Základy jsou celkem čisté a zdravé. To ve mně vzbuzuje velkou naději. Ale nechci, aby propukla euforie, že všechno už půjde samo. V nejmenších klubech na okresech, které začínají tvořit tu hierarchii, nemá nikdo myšlenky si vzájemně ubližovat a kupovat zápasy. Akorát je všechno potřeba těm lidem vysvětlit. Když máte svou práci, rodinu a klub, těžko se orientujete v politických otázkách. Na tomhle Berbr postavil svou moc. Funkce obsadil svými rozhodčími, kteří se nestarají o to, čím odjedou žáci na zápas, z čeho zaplatí klub elektřinu. Věnují se jen politické práci.“
Máte tip na nového šéfa FAČR?
„Padají zajímavá jména, třeba Ruda Řepka. Možná by se dalo uvažovat o Karlovi Poborském, Vláďovi Šmicerovi, Petrovi Fouskovi. Byla by škoda nevyužít těchto lidí. Ale nemůžeme čekat, že přijde spasitel a všechno zachrání. Spíš mám obavy, že se za toho jednoho „spasitele“ můžou schovat zájmové skupiny a toho člověka využít a zneužít. Je potřeba to odpracovat. Celé hnutí si musí uvědomit sílu nejnižších valných hromad. Odtud se rekrutují účastníci celostátní valné hromady.“
Ještě jste činný ve fotbale?
„V prosinci jsem abdikoval na funkci předsedy Velkých Karlovic. Hlavně z důvodu pracovních. A také proto, že FAČR je občanské sdružení, kde se mají lidé sdružovat, protože je to baví a cítí se tam dobře. Já jsem se tam rozhodně dobře necítil. S klubem dodnes spolupracuji, ale členem FAČR už nejsem. Bolí mě to. Pocházím z fotbalové rodiny. Otec byl velmi dobrý fotbalista, strýc Ruda excelentní, já jsem taky hrával na nějaké úrovni. Fotbal miluju, ale nemohl jsem zůstat v tomto sdružení a dobrovolně se tam trápit.“
