Malá hádanka na úvod: měl světové stříbro z Chile 62, Dukle pomohl k osmi titulům a vynálezem skluzů si pojistil fotbalovou nesmrtelnost. Řeč je pochopitelně o Svatopluku Pluskalovi, jednomu z nejlepších českých defenzivních záložníků všech dob by ve středu bylo 90 let. „Odevzdával hře celé své srdce,“ s úctou o něm psal Ota Pavel. Na železného muže se už jen vzpomíná, zemřel před patnácti lety.
Mohl být váženým krejčím po tátovi, ale víc ho to táhlo ke koženému míči na čerstvě posekané hřiště. Když ještě jako teenager přišel do Svitu Gottwaldov, noví spoluhráči nad ním kroutili hlavou: „Chodí na place jako čáp po hnoji.“
Sedmnáctiletý Svatopluk Pluskal dostal přezdívku Ananásek a vysokou školu fotbalu. Když se Svitem přijel ke klíčovému zápasu do Vítkovic, nervózní mazáci ho poslali kopnout penaltu: „Ananásku, jak ji nedáš, rozbijeme ti hubu!“
Pluskal penaltu proměnil ve šťastný gól a Ota Pavel ve své Dukle mezi mrakodrapy psal: „Kdyby brankář zůstal stát, tak tu desítku chytil a jemu by natloukli. Takhle ho objímali a líbali. A pak ještě stokrát.“
Hrdinou byl i v Dukle, kde strávil čtrnáct let. Pomohl jí k osmi titulům a čtyřem triumfům v Americkém poháru, kde našlapaný tým z Julisky zářil v první polovině šedesátých let. Kamkoliv Dukla přijela, hned se hledal třílůžkový pokoj pro svatou trojici Pluskal, Novák, Masopust. „Měli jsme nádherné přátelství,“ vzpomínal fotbalový elegán Josef Masopust na Pluskala a kapitána Ladislava Nováka.
Když si po zápase vzali lahvinku na oslavu, často zůstala neotevřená. „Pocit vítězství byl opojnější než cokoliv jiného,“ vyprávěl Masopust. Pluskal nedokázal milované kamarády vyměnit ani za dvacet tisíc dolarů, bonus za nabízený přestup do argentinského River Plate.
„Muchas gracias, ale já zůstanu doma,“ usmál se Pluskal, muž na černou práci. Svoje dlouhé nohy uměl proměnit v dokonalou zbraň, jako jeden z prvních fotbalistů začal používat skluzy. „Protihráče doslova obklíčil. Když už se zdálo, že Sváťovi útočník unikne, skočil mu pod nohy a vypíchl míč,“ líčil Jaroslav Vejvoda, legendární kouč Dukly z Pluskalovy éry. „I na tréninku dřel víc než ostatní, jeho výdrž byla obdivuhodná.“ Mimochodem, jednou dohrál zápas i s utrženým meniskem.
Zatímco Pluskalovi spoluhráči šli po tréninku domů, on na Julisce zůstával. Třeba s atlety. Ale nebyl asketa jako třeba Ladislav Novák, rád si zapálil. Trenéři mu to odpouštěli – i díky jeho akurátním hlavičkám. Už jako kluk je trénoval tak, že se při výskoku snažil čelem líznout listy na stromech. „Svojí neúnavnou dřinou a spolehlivostí při obranné hře dával Masopustovi klid, aby mohl před ním rozvíjet své strategické kombinace. Hráli spolu poslepu,“ vykládal kouč Vejvoda.
Energický Pluskal nemohl chybět ve stříbrné partě z mistrovství světa 1962 v Chile a dva roky předtím pomohl Československu k bronzu na historicky prvním EURO. Měl úspěchy i jako trenér: s Bohemians postoupil do ligy a pět let vydělával na Kypru.
Taky byl jedním ze tří krajanů na exhibici ke sto letům anglického fotbalu a v pětašedesátém si ho na svoji velkolepou rozlučku pozval ikonický Stanley Matthews do hvězdného týmu snů vedle Alfreda Di Stéfana, Ference Puskáse či Lva Jašina. „Stanley měl asi nějaký divný sny,“ vtipkoval samorost Pluskal už jako penzista v panelákovém bytě na pražském Barrandově.
Divné sny? Ale vůbec ne, dříč Pluskal si vzácnou pozvánku od sira Matthewse zasloužil. „Nenarodil se jako velký fotbalista, ale díky svým vlastnostem se jím stal,“ poklonil se trenér Vejvoda.
A nejen on.
| Narozen: 28. října 1930 ve Zlíně Zemřel: 29. května 2005 v Ústí nad Labem Post: záložník Hráčská kariéra: SK Letná Zlín/Svit Gottwaldov (1947–1951), ATK/ÚDA Dukla Praha (1952–1966), LIAZ Jablonec (1966–1967) Trenérská kariéra: Bohemians Praha (1968–1971 a 1974–1975), Enosis Neon Paralimni/Kypr (1971–1974 a 1976–1978), Škoda Plzeň (1978–1979), Slovan Plzeň (1979–1981), BS Vlašim (1981–1982) Ligová bilance: 282 zápasů/37 gólů Reprezentace: 56 zápasů/1 gól; účastník MS 1954, 1958, 1962 a ME 1960 Největší úspěchy: vicemistr světa 1962, bronz z ME 1960, 8x mistr Československa (1953, 1956, 1958, 1961–1964, 1966), 4x vítěz Amerického poháru (1961–1964) |
