Jugoslávie a EURO 1992: stopka za válku. Náhradníci Dánové šokovali
Rusko má po invazi na Ukrajinu od pondělí i jednu fotbalovou jistotu: nesmí hrát blížící se baráž o mistrovství světa. Na další postup centrály FIFA se zatím čeká. Může se u toho vzpomínat na žhavý konec jara 1992, kdy tehdejší Jugoslávie kvůli válce na Balkáně přišla o účast na EURO. Deset dnů před startem turnaje. Zbytek je známá fotbalová pohádka: náhradníci z Dánska brali zlato.
Pro alternativní fotbalové dějiny je to vděčné téma. Jak daleko by to Jugoslávie v devadesátých letech minulého století dotáhla, kdyby ji nezničily národnostní spory a válka? Na mistrovství světa 1990 po zpackaných penaltách vypadla ve čtvrtfinále s Argentinou a dva roky nato sice na EURO přijela, jenže osekaný tým ve Švédsku už nestihl odehrát ani jeden zápas.
S letošním příběhem Ruska spojuje Jugoslávii válka a tvrdé sankce. Fotbal poslední květnový den roku 1992 logicky následoval Radu bezpečnosti OSN, která vyzvala k bojkotu rozpadajícího se státu i ve sportu. Už čtyři dny předtím šéf evropského fotbalu Lennart Johansson naznačil: „Šance Jugoslávie na to, že by mohla na EURO zůstat, jsou zhruba 50 na 50.“
Velký a pestrý balkánský stát míval zajímavý tým se spoustou hvězd: Dragan Stojkovič, Dejan Savičevič, Robert Prosinečki, Zvonimir Boban, Davor Šuker… Nebo Darko Pančev, jenž v kvalifikaci na EURO 92 nastřílel skoro polovinu jugoslávských gólů. Rodilý Makedonec dva týdny před startem šampionátu vzkázal, že už nemá motivaci reprezentovat končící stát.
Už předtím národnímu týmu zamávali Chorvaté a Slovinci, kteří se od Jugoslávie trhli v jednadevadesátém, následovali bosenští muslimové a těsně před mistrovstvím Evropy i úspěšný trenér Ivica Osim. Reprezentaci vedl šest let, ale po srbském bombardování rodného Sarajeva už nemohl dál. „Tohle jediné můžu pro svoje město udělat,“ říkal se slzami v očích.
Od začátku bylo jasné, že Jugoslávii na EURO nahradí Dánsko. Systém kvalifikace byl tenkrát přehlednější než dnes, kdy do ní vstupuje i třeba Liga národů. Dánové skončili v „jugoslávské“ kvalifikační skupině jen o bod druzí a s chutí hrát na mistrovství Evropy se netajili. Optimistické byly i některé sázkové kanceláře v Kodani, které už tři dny před suspendací Jugoslávie začaly přijímat vklady na zápasy dánského týmu.
Týden před startem turnaje Dánové odehráli plánovaný přátelák s tehdejším Společenstvím nezávislých států, pohrobkem Sovětského svazu, a pak trenér Richard Möller Nielsen poskládal finální nominaci. Bylo v ní jen sedm krajánků, někteří dali přednost plánované dovolené. Včetně barcelonského záložníka Michaela Laudrupa, jenž se s koučem nemohl vystát: „Na obzoru je totální fiasko – a já u toho nehodlám asistovat.“
Fiasko? Mýlil se.
Dánové na poslední chvíli proklouzli ze skupiny do semifinále, zvládli penaltový nervák s Nizozemskem, v bitvě o zlato přehráli favorizované Německo a domů se vrátili jako hrdinové.
Ale to už je zase jiný příběh.
4 |
Tolik roků trvala fotbalová izolace Jugoslávie. Nesměla hrát na EURO 1992 ani v kvalifikaci o MS 1994 a EURO 1996. Vrátila se až na úspěšnou kvalifikaci o MS 1998, kde došla do osmifinále. |