Schick popsal nečitelné zranění: Jeden z nejtěžších momentů v kariéře
Podruhé převzal trofej pro českého fotbalistu roku. Patrik Schick (27) ale radostí do stropu skákat nemůže. Z výhry v prestižní anketě pochopitelně má radost, ale horší jsou jeho aktuální zdravotní problémy, kvůli kterým chybí i české reprezentaci na startu evropské kvalifikace. „Je to hodně frustrující,“ přiznal na tiskové konferenci. V plánu je být do čtyř týdnů zpátky na hřišti, ale garanci zatím nemá žádnou…
Co pro vás ocenění znamená?
„Minulá sezona byla skvělá, zakončil jsem ji se 24 góly. Jak sezona dobře skončila, tak ta nová špatně začala. V létě jsem měl první operaci třísel, od té doby se to se mnou táhne. Druhý půlrok se trápil celý Leverkusen plus ještě já k tomu zdravotně. Tahle cena je pro mě kvůli druhému půlroku trošku překvapení. Vážím si ho možná ještě víc než v minulém roce. Vzhledem k mému zranění, které je velmi nepříjemné. Jde o jeden z nejtěžších momentů v mé kariéře.“
Jak se vaše zranění třísel vyvíjelo?
„Vezmu to od začátku. Došlo k tomu během tréninku při střelbě. Při jednom pokusu mě píchlo v oblasti třísel. První vyšetření neukázala žádná zraněním, nic svalového. Rýsovalo se to tak, že nepůjde o nic vážného. Měli jsme před zápasem s Wolfsburgem, bral jsem to tak, že když vynechám ten, tak budu stoprocentně zpátky na ten druhý. Ale bohužel bolest nemizela, byla pořád stejná a trvá to prakticky doteď. Začal jsem hrát zhruba před měsícem, v to období jsem byl deset dní až dva týdny komplet zdravý, neměl jsem žádnou bolest. Pak jsem se zničehonic probudil a bylo to zpátky. Je to pro mě složité. Vždycky jsem se ze všeho dostal, věřím, že se z toho dostanu i teď. Můj plán je i po konzultaci se specialisty možný. Za tři až čtyři týdny bych chtěl být zpátky na hřišti.“
Jde o vaše nejhorší momenty proto, že zranění je tak nečitelné?
„Přesně tak. Jde o neznalost stoprocentní diagnózy, která pořád není daná, v tom je to složité. Trvá to, nikdy jsem takhle dlouho mimo nebyl. Je to frustrující, kór po sezoně jako byla ta minulá. Plány a vize do další sezony byly kompletně jiné. Mrzí mě to, bohužel, ale beru to, jak to je. Jde o překážku na mé cestě a věřím, že ji překonám a pojedu dál.“
Co vás v těžkých chvílích drží nad vodou?
„Musím říct, že psychicky je to hodně náročné, to říkám upřímně. Rekonvalescence není se mnou pro trenéry, fyzioterapeuty úplně jednoduchá. Frustruje mě, že to trvá tak dlouho, když jsem dlouho necítil žádné výsledky. Ale začala sezona formule jedna, MMA má také nějaké eventy, tomu všemu fandím a sleduju to. Především ale mám dvě malé děti, trávím hodně čas s nimi. Na fotbale rehabilituju a soustředím se na všechno tam, je to pro mě těžší a delší než klasické tréninky. Ale když přijdu domů, tam fotbal už netahám a nechci se o tom bavit, samotného mě to frustruje.“
