Peníze od Rogoze? Jen omluva za chybějící občerstvení, hájil se sudí

K výpovědi Rogoze se vyjadřuje Roman Berbr: „Vysvětlení o fakturách souhlasí s mojí výpovědí. S fakturou za seminář je to složité, ale také pravdivé.“

Postupně se vyjadřili i přítomní obžalovaní Jiří Musil a Zdeněk Koval. V krátké řeči oba prohlásili, že výpověď Rogoze sedí a že žádný úplatek neobdrželi, a tudíž ani nepřijali.

Rogoz říká o Berbrovi, že jeho postavení v rámci fotbalu vedlo všemi směry. „Neznám u něj slabinu, co se týkalo fotbalu.“ Prý spolu neměli žádné soukromé kontakty. Bývalý místopředseda svazu se prý nechtěl nikdy setkávat, vždy jen na půdě svazu. „K rozhodčím měl blíž, ale to jen proto, že vyšel z jejich prostředí,“ vysvětluje Rogoz. S Berbrem prý soukromě pouze řešil nákup dvou aut zhruba v osmiletém období.

Závěrečná slova Romana Berbra:

„Kdo uvěří kazetě, kterou tady přehrál pan Grímm... Je na každém, jak to navnímal. Že se ta přehratá kazeta hodila policii, o tom žádná. Poté, co jsem dnes osobně slyšel od Grímma, nemohu přijmout variantu, že má mít v procesu osoba s největší početnou trestností také největší výhodu. Na závěr řeknu jen tři slova - pomáhej všem pánbůh."

Soudce: Kam otázkami směřujete?
„Abyste navnímal, že fotbal nefunguje černobíle, proto tady takové otázky kladu.“

Pokračuje...

Co říkáte na čtyři naposledy odpískané penalty pro Spartu?
„Vnímám je subjektivně jako sporné situace."

Roman Berbr má na závěr otázky na Grímma. Budou jednoduché, stručné:

Pamatuješ si mě jako rozhodčího? Jaký jsem byl? Výborný, dobrý, špatný?
„Dobrý.“

Dobrá volba, když jsem skončil v lize a šel do komise rozhodčích?
„Pro rozhodčí to byl určitě přínos.“

Na upozornění soudce pak musí přejít do vykání.

Považoval jste se za dobrého rozhodčího?
„Ano."

Proč jste nešel do ligy?
„Neměl jsem takovou povahu, ctižádost, jako někteří jiní kolegové."

Byli v Česku dobří rozhodčí?
„Byli."

Špatní?
„Ano."

Za jakého rozhodčího jsem vás považoval já?
„Za dobrého."

Proč?
„V soutěžích jsem pískal dlouho, o moc déle tam nikdo další takový nebyl."

Nechtěl jste na některé kluby jezdit?
„Ano."

Je správné, když klub nechce rozhodčího, rozhodčí klub?
„Ano."

Vetovaly vás některé kluby?
„Ano."

Důvod?
„Neznám."

Semináře pro rozhodčí, kdo dělal přednášky a videa?
„Roman Berbr."

Kdo měl nejvc zákulisních informací v českém fotbale?
„Roman Berbr."

Soudce Žák se snaží zjistit, zda si sudí kupovali prostřednictvím Berbra nebo jiných lidí z komise rozhodčích delegace na utkání nebo povýšení do vyšší soutěže.

Kupoval jste panu Berbrovi dárky?
Grímm: „Nevzpomínám si, že bych mu kupoval nějaký narozeninový dárek.“

Přichází závěrečné kolečko otázek od soudce Žáka

Jakým způsobem Berbr zasahoval do chodu soutěže?
„Měl možnost ovlivnit delegaci rozhodčích skrze komisi rozhodčích.“

Jaké byly jeho zájmy?
„Byl místopředsedou FAČR a měl tam velice silný mandát. Dle mého názoru by ve výkonném výboru neprošlo nic bez jeho souhlasu.“

Měl mocenské zájmy?
„Roman Berbr měl velký vliv v celém českém fotbale." Znovu je Grímmovi velmi špatně rozumět, ale popisuje Berbrův vliv při valných hromadách FAČR, kde ovlivňoval hlasování zejména českých delegátů.

Soudce: Jaká role byla v tomto utkání (Vyšehrad-Ústí) pana Berbra?
Grímm: „Panu Berbrovi jsem řekl o nabídce Záp (200 000 korun za ovlivnění ve prospěch Ústí nad Orlicí, protože potřebovaly, aby Vyšehrad prohrál). On reagoval, že v žádném případě takovou nabídku nesmím akceptovat."

Státní zástupce: Proč jste přijal nabídku od pana Rogoze?
Grímm: „Řekl mi, že nechce, aby Ústí vyhrálo. Pokud by Ústí vyhrálo, mimo jiné by to znamenalo, že jsem přijal předchozí nabídku od Záp."

Soudce: Proč jste neřekl panu Berbrovi, že jste inkasoval peníze od pana Rogoze, ale nahlásil nabídku Záp?
Grímm: „200 tisíc byla velká částka, chtěl jsem, aby o tom věděl, bylo na něm, jak s tím naloží. Chtěl jsem, aby věděl, že Zápy se snaží ovlivnit zápas."

Státní zástupce: Jaký byl vztah Romana Berbra s rozhodčími?
Grímm: „Jednoznačně jsme ho brali jako šéfa rozhodčích. Nemůžu mluvit za jiné soutěže, ale za námi (sudí ČFL) jezdil na semináře, probíral s námi různé věci. Pan Kohout (sekretář Řídící komise pro Čechy), byl jeho podřízený. Historicky působil i jako sekretář na Plzeňském svazu, kde fungovali společně.“

Grímm vysvětluje soudci tehdejší pozici Romana Berbra v českém fotbale.

„Byl to tehdy nejvyšší muž v českém fotbale. Měl nejsilněší politickou moc. Dokázal komunikovat se zástupoci okresů, krajů, s majiteli klubů v lize. Bavil se s nimi o fotbale, jejich problémech, které se snažil řešit. Objížděl valné hromady, neustále s kluby komunikoval."

Soudce: Ovlivňoval Roman Berbr dotace?
Grímm: „Na to vůbec nedokážu odpovědět, u takových jednání jsem nebyl. Scházel se s různými politiky a funkcionáři, ale nemůžu odpovědět tak, že Roman Berbr nakupoval přes dotace politickou moc."

Soudce Žák se ptá:

Proč jste finanční nabídky na ovlivnění zápasu nenahlásil policii? Třeba první nabídku Radotína.
Grímm: „Určitě to byla chyba."

Koho jste vnímal jako svého nadřízeného?
Grímm: „Určitě pana Berbra. On rozhodoval, kdo bude v komisi rozhodčích. Byl to místopředseda FAČR, když se listiny schvalovaly, lobboval za to, aby se schválila jména, jaká chtěl."

Kdy vznikla povinnost volat po zápasech panu Berbrovi?
„Snad odjakživa. Určitě deset let to tak fungovalo."