Pelta se u soudu choval „nepeltovsky", psal i SMS zprávy. Pak pronesl, že...
Během nekonečného martyria přelíčení v kauze machinací se státními dotacemi do sportu se poprvé stalo, že na chodbách soudu nebyl slyšet hluboký hlas Miroslava Pelty. Ani typické „víš jak, viď“, tedy trochu nesmyslná formulka, kterou často končí větu. Neozýval se ani smích lidí poslouchající jeho věčné šoufky. Do soudní síně vyslechnout si rozsudek nenakráčel jako „Velký čáp“, na pantomimické číslo jeho přezdívky došlo už dřív, kdy věci ještě nebyly na hraně, a bodrý chlap ze severu byl přesvědčen, že u soudu obstojí.
Fotografům a kameramanům, kteří u žluté budovy městského soudu v Praze netrpělivě čekali, neposkytl ani náznak úsměvu, či jiné emoce. Pelta se choval „nepeltovsky“, vzhledem k vážnosti situace však zcela pochopitelně. Nikdo nechce v soudní síni podruhé během roku a půl slyšet, že je odsouzen k šesti letům nepodmíněně a zaplacení pětimilionové pokuty.
Majitel fotbalového Jablonce dorazil k soudu za doprovodu právního zástupce Bronislava Šeráka dvacet minut před vynesením rozsudku. Přesně ve 12.40. V bledě modrém obleku a bílé košili vešel do budovy. Už před ní byl poprvé konfrontován jedním z televizních reportérů.
„Pane Pelto, jak to dopadne?“
„Jste nervózní?“
Hlavní aktér dotační kauzy se zahleděl do kamery, nehnul ani brvou. Na rozhovory evidentně neměl náladu. To samé se opakovalo v prvním patře městského soudu. Na Peltu vystartovaly televizní štáby, nic se nedozvěděly. Při předchozích jednáních se přitom „přepadovkám“ nebránil. Pár slov, či větných spojení médiím poskytl. Ochotně, bez vytáček.
Když ve čtvrtek prošel okolo novinářů, na úzké chodbě před soudní síní vyčkával na verdikt. S nikým se příliš nebavil, jen pozdravil advokáty a další obžalované. Krátce po jedné hodině se pak vedle někdejšího šéfa odboru sportu na MŠMT Zdeňka Břízy usadil na lavici obžalovaných a čekal na verdikt předsedkyně soudního senátu Lenky Cihlářové.
Vinen. Šest let nepodmíněně. Pokuta pět milionů korun.
Když soudkyně četla klíčové pasáže o výši trestu, Pelta hleděl do země. Emoce uložil do nitra. Navenek žádné neprojevil. Při čtení odůvodnění rozsudku napsal několik textových zpráv. Vzhledem k Peltově – do jisté míry – akční povaze, je možné, že již se svými nejbližšími vymýšlel krizová řešení. V závěru více než dvouhodinové řeči Cihlářové se zády opřel o lavici a natáhl dlouhé nohy. Vypadal rezignovaně.
Bylo to však jen zdání, mýlka. Skládat zbraně dopředu, není Peltův styl. Po rozsudku se postavil před novináře a důrazně pronesl, že bude bojovat. Víc neřekl a v doprovodu svého právníka odešel.
U soudu prožil další nejhorší den svého života…
Zprávy ze dne 3. září 2024
„Nikoho jsem nemanipulovala. Celou rodinu to zruinovalo, potřebovala bych, aby to už skončilo. Já už nemůžu, přála bych si, aby soud došel k tomu, co navrhoval Vrchní soud,“ zmínila ve své závěrečné řeči obžalovaná Simona Kratochvílová, někdejší náměstkyně ministryně školství. Na rozdíl od navenek dobře naladěného Pelty působila zkroušeně, když začala před soudem na závěr pondělního jednání mluvit, pohnutý hlas přeskakoval v pláč, v očích byly vidět slzy. Novinářům se při odchodu z místnosti vyjádřit odmítla.
Zprávy ze dne 30. března 2023
„Cítím se nevinná. Věřím, že se mi to podařilo doložit. Nechci vzbudit lítost. Mou hnací silou je prokázat, že nic z toho, co státní zástupce nefabuloval, se nestalo.“
Kratochvílová o debatách s Peltou: „Lichotilo mi, že mluvím s panem předsedou fotbalové asociace. Často jsem říkala nadnesené věci, které nebyly pravda, a bylo to prokázáno.“
„Chtěla jsem zapůsobit, zveličovala jsem,“ říká Kratochvílová. Ale bylo podle ní prokázáno, že nic neovlivňovala, nic nepřepisovala, nic nemanipulovala.
Kratochvílová s ministryní Valachovou sdílely několik měsíců vládní byt. Mluvilo se o jejich velmi blízkém vztahu, což obě před soudem popřely s vysvětlením, že byly kamarádky. Když se však tehdy na konci roku 2016 bulvární média začala zajímat o jejich vztah, Valachová své náměstkyni sdělila, že se musí vystěhovat. „Šlo o jednu esemesku,“ říkala už dříve Kratochvílová.
Následně se přestěhovala do bytu na Senovážném náměstí, který si pronajala od Miroslava Pelty. Právě „platba nájmu" je jednou z velmi diskutovaným témat celé kauzy. Obžaloba v tom spatřuje zřejmý úplatek.
Kratochvílová pokračuje. „Závěrečná řeč pana státního zástupce vůbec nereflektuje dokazování, to, co se událo. Svou obžalobu postavil na několika svědcích a odposleších,“ říká s tím, že tyto neprokazují trestný čin.
Kratochvílová se dále vymezuje proti exministryni Valachové. „Jestliže pan státní zástupce považuje za trestné, co jsme dělali my, pak devítihodinová svědecká výpověď paní Valachové nebyla svědectvím, ale její vlastní obhajobou.“
Kratochvílová dále k Valachové: „Celou její výpovědí se táhlo, že mě neznala a že ani neví, jak jsem se dostala na ministerstvo. Korunu tomu dala tím, že tvrdila, že jsme ji zastrašovali. Chodili jsme spolu přitom na sportovní akce, večeře, obědy. Vyžadovala si mě na výjezdy. Řešila jsem spoustu jejích osobních věcí. Podívala jsem se zpětně do svého diáře: 30. dubna 2017, tři dny před policejním zásahem, jsme spolu jeli na čarodějnice, pak do Edenu na fotbalový zápas a odtamtud pracovně do Karlových Varů.“
„To, kolika lidem zničila život, považuji za naprosté lidské a morální selhání,“ doplnila k Valachové.
„V prvním kole této kauzy paní Valachová před soudem lhala, což advokát Štětina shrnul v prvním návrhu. Jen bych ráda připomněla, že paní Valachová byla obviněná v jiné kauze z křivé výpovědi… Pak se dostavila před soud podruhé kvůli doplňující výpovědi, a to lhala ještě víc. V přestávce státní zástupce odpovídal na dotazy novinářů, kteří se ptali na odpovědi Valachové. A on s lehkým úsměvem na rtech bagatelizoval všechny lži, které v soudní síni zazněly. To je velmi smutné ze strany státního zástupce.“
„Tlak byl hlavně od paní ministryně Valachové, která jezdila na výjezdy do krajů a chtěla, aby dotace byly co nejrychleji administrovány. Pak se vyhodnocení dělalo během jednoho týdne.“
Následuje výčet věcí, v nichž státní zástupce podle Kratochvílové nemluvil pravdu. Ignorovat měl úlohu dalších lidí na ministerstvu.
Další lež státního zástupce podle bývalé náměstkyně: „Že prý jsem rozhodla o výběru členů expertní komise. To není pravda. Já jsem diskutovala se zástupci sportu, že je potřeba do té komise někoho dát. Že tam budou, rozhodla ministryně Valachová.“
Kratochvílová začala velmi emotivně. Jakmile zmínila těžkou situaci pro rodinu, téměř se rozbrečela.
„Není mně jasné, respektive si nedovedu si vysvětlit, proč MŠMT poskytlo dokument, který je odlišný se zněním, než jaký jsem našla ve svém mailu já. Jde o zápis z gremiální porady, kam byl přidán řádek, který svědčil v můj neprospěch. Jak je to možné? Prostě MŠMT přistoupilo na hru, kterou rozehrály orgány činné v trestním řízení. Stejně tak ministryně Valachová. Tohle není hra fair-play. Stejně tak od státního zástupce.“
„Nechala jsem vrátit k přehodnocení 400 žádostí. Když to novináři napíšou, vypadá to jasně. Ale není to pravda. Dokládala jsem důkaz, ministerský úředník pan Kaňka to u soudu uvedl na pravou míru, že jde o jeho chybu a omlouval se za ní. Státní zástupce však tenhle fakt ve své závěrečné řeči vůbec nereflektoval.“
Na začátku své řeči, stejně jako předtím právní zástupci, se vymezuje proti obžalobě. „Je velmi těžké pracovat s účelovými nepravdami a manipulaci s důkazy. Je těžké bojovat proti systému.“
„Předložila jsem soudu 51 nových důkazů ze své mailové schránky, které mi mezitím policie vrátila. Z dalších výpovědí svědků vyplývá, že paní ministryně Valachová si řídila celou sekci sportu detailně sama.“
„Paní ministryně nerespektovala hierarchii státní správy. Hojně komunikovala a pány Janstou, Peltou, Kejvalem a nadřazovala ji komunikaci se zaměstnanci ministerstva.“
