Štambacher (70) o duelu s Maradonou, Řecku či Vízkovi: Je trošku upovídaný
Může se pochlubit sbírkou medailí, kterou nezískal a zřejmě už ani nezíská žádný jiný český fotbalista. František Štambacher (70) má doma zlato a bronz z mistrovství Evropy, další nejcennější kov vybojoval na olympiádě, k čemuž přidal ještě tři tituly mistra Československa. „Bez skvělých spoluhráčů bych něco takového nedokázal,“ řekla legenda Dukly Praha. Nedávný jubilant se v rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz ohlédl za největšími úspěchy, stíháním Diega Maradony v utkání proti Argentině či krátkým působením v Řecku.
Ve chvíli, kdy vznikal rozhovor, vracel se František Štambacher zrovna z dovolené v Řecku. Při návratu autobusem ze země, kde prožil své jediné zahraniční angažmá, se s partou bývalých fotbalistů a celebrit z týmu Československý lev zastavil v Bělehradě. Společně s někdejším spoluhráčem Dušanem Herdou se podívali ke stadionu, na jehož trávníku před 47 lety slavili s československou reprezentací titul mistrů Evropy.
Přišel vám stadion Crvené Zvezdy i po skoro 50 letech od slavného turnaje povědomí?
„Po 47 letech se mi vzpomínky na stadion už moc nevybavují, ale samozřejmě na to dodnes vzpomínám strašně rád. Když Tonda Panenka ve finále kopnul penaltu, byl to pro mě neuvěřitelný zážitek.“
Je právě Panenkův dloubák pro vás nejsilnější vzpomínkou na zlaté EURO, nebo máte jiný zážitek?
„Přesně si pamatuji a vídávám to dodnes, jak jsem běžel z lavičky k Tondovi a dostal jsem se do záběru. I když jsem nehrál, radost celého mužstva byla obrovská. Na ni nejde zapomenout.“
Během reprezentační kariéry jste získal na českého fotbalistu ojedinělou sbírku medailí. Prozradíte, které si nejvíce vážíte?
„Samozřejmě pro mě nejvíc znamená olympijské zlato. Odehrál jsem turnaj a finále, ve které jsem vlastně i nahrával na gól. Vyhrát mistrovství Evropy, i když jsem se aktivně neúčastnil, je úžasný zážitek, ale třetí místo v Itálii (EURO 1980) bylo samozřejmě také vynikající.“
