Byl u růstu hráčů za miliardy: Proč jsme Bellinghama neprodali v 15 letech

Vaše vystoupení na konferenci Mosty jste začal otázkou všem účastníkům, aby si pojmenovali svou silnou stránku z pozice trenéra nebo rodiče. Co bylo vaším záměrem?
„Pokud bychom sesbírali odpovědi od všech přibližně 270 účastníků, pravděpodobně dostaneme desítky, možná stovky různých odpovědí, protože každý jsme jiný. Každý jiný je i sportovec, jenž je v týmu nebo skupině, kterou trénujeme. Tudíž ve všech tréninkových a rozvojových programech je klíč k úspěchu mimo jiné v komunikaci se sportovcem. Ačkoliv vedete tým, musíte individualizovat přístup, včetně komunikace.“

Co by vás ještě zajímalo a co byste se dozvěděl?
„Pokud bychom rozebrali odpovědi do většího detailu, zajímalo by mě, kolik trenérů zde v místnosti má vytvořený plán, jak dostat sportovce nebo tým z bodu, kde se nachází, do bodu, kam se chcete společně dostat. A jaká cesta k tomu vede. Zda vědí, jaký je individuální potenciál jeho jednotlivých svěřenců. Počítám, že by se jejich počet dost zmenšil. A když bychom chtěli znát konkrétní kroky, které vedou k jejich cíli, byl by tento počet ještě menší.“

Co z toho vyplývá?
„Hluboké podceňování, mnohdy i ignorování plánování a periodizace. Nedávno jsme prostřednictvím projektu mapovali, zda lidé a organizace pracují na základě stanovování cílů a cest, jak se k nim dojde, včetně kontrolních mechanismů, a kolik z nich tyto plány realizuje. Jednoznačně z průzkumu vyplývá, že lidé, kteří měli stanovené cíle a realizovali nastavené cesty, byli ti nejúspěšnější. Na začátku všeho, co děláme, by měly být otázky a odpovědi. Proč stavíme tuto akademii? Jaká je naše (klubová) filozofie? Jaká je role našeho klubu, akademie? Co pro nás znamená úspěch? Jaké procesy a cesta vedou k úspěchu? Jak budeme kontrolovat cestu vedoucí k cíli a jak budeme měřit úspěch? Cílem a úspěchem nemusí být pouze umístění v soutěži, úspěchem může být ‚vyrobení‘ fotbalisty, který bude reprezentovat vaši zemi nebo přestoupí do profesionálního týmu v zahraničí. Úspěchem může být, že každého hráče dovedete na jeho individuální maximum. Vždy ale musíte vědět a musíte umět popsat, jaká je vaše filozofie, vize a cesta k ní, a co pro vás znamená úspěch.“

Stačí definovat úspěch?
„To je pouze první krok. Druhý je mnohem náročnější. Všichni členové klubu, nejen trenéři a hráči, ale i manažeři, kuchaři, správci, prostě všichni musí cílům porozumět a ztotožnit se s nimi. Je to každodenní dlouhodobá práce sportovních ředitelů a manažerů, nekonečná komunikace a vysvětlování, jehož turbínami jsou přesvědčení, vášeň a autentičnost. Když jsem vedl akademii West Hamu, bylo naším úkolem ‚vytvářet‘ hráče pro náš A-tým. Nechtěl jsem a ani nemohl chtít po trenérech, aby jen každý den něco dělali s hráči na trénincích. Chtěl jsem vědět, kam se máme dostat, jaké jsou záměry tréninku i jednotlivých cvičení. Stále jsme si kladli otázku, proč to či ono děláme?“

Komunikoval jste jednotlivé kroky cesty i s vedením klubu?
„Samozřejmě. I oni musí vědět, proč a co se v akademii děje. Oni to i chtějí vědět. Je jedno, v jaké zemi, na jakém kontinentu či klubu jste. Velmi pravděpodobně jsou dnes ve vedení klubů a federací současní či bývalí podnikatelé, často i sponzoři a partneři. Každopádně by všichni měli požadovat návratnost svých investic. Ve West Hamu nám řekli, že máme 5 milionů liber na naši akademii, ale po čtyřech letech musíme prokázat návratnost projektu. Návratnost znamenalo vychovat hráče pro áčko nebo pro jiný tým Premier League. Dříve tomu tak nebylo. Toto je jedna ze zásadních změn v myšlení. Majitelé chtějí