Má pokročilou artrózu v kyčli a píchá ho v zádech. Z každého tréninku odchází rozbolavělý, v říjnu oslaví čtyřicátiny. Přesto bude brankář Martin Vaniak jedničkou Slavie. „Trenér chce, aby to na mně stálo,“ říká zkušený gólman.
„Půjdu raději dál, aby nebyly vidět moje vrásky,“ smál se Martin Vaniak, když procházel pod tribunou malebného rakouského stadionku po přípravném zápase Slavie. Svůj věk si dobře uvědomuje.
Přesto vstoupíte do sezony jako jednička, je to tak?
„Řekl bych, že ano. Vychází to i z toho, jak hrajeme v přípravě. Na první půli vždy nastoupí sestava, která se nemění. Trenér už začíná mít jasno. A já nastupuju s touhle sestavou vždy na první poločas. Ale trenér Jarolím se mnou na tohle téma mluvil už na soustředění ve Špindlerově Mlýně v úvodu přípravy.“
Co vám řekl?
„Svěřil se, že přijde ještě jeden gólman, což je ten Fin (Aansi Jaakkola), ale že se mnou počítá a že mě bude stavět jako jedničku.“
Takže vám to řekl na rovinu?
„Ano, říkal, že by chtěl, aby to bylo postavené na mně.“
Přitom nemáte v klubu ani smlouvu, je to tak?
„To je pravda. Jenže podívejte, já na to nespěchám. Pokud mě tady chtějí, což mě chtějí, řekl mi to i Tomáš Rosen (šéf klubu), nemám strach o to, že bychom to nepodepsali. Jenže ve vedení Slavie nastaly nějaké změny, pan Platil (od léta nový generální ředitel) byl na dovolené a my jsme pak odjeli na soustředění. Myslím, že v průběhu příštího týdne si sedneme a podepíšeme to. Domluvení jsme.“
Před rokem se za vás hledala náhrada, trenér Jarolím s vámi jako s jedničkou nepočítal. Teď zase ano, čím si to vysvětlujete?
„Před rokem se budovalo mužstvo pro Champions League a taky s výhledem do budoucna. Proto chtěl dát pan Jarolím šanci Romanovsovi, který byl zkušený a věkově perspektivnější než já. Mně trenér řekl, že mu budu krýt záda.“
Nyní jste o rok starší, přesto vám kouč věří víc než před rokem. Jak vám to zdůvodnil?
„Moc kolem toho nemluvil. Jen mi sdělil, že by to postavil na mně. Víc k tomu nedodával.“
V průběhu minulé sezony jste říkal, že už jedničkou být nechcete, protože je to o velké zodpovědnosti a vy si od ní konečně chcete odpočinout. Nyní budete znovu pod tlakem. Co vy na to?
„Víte co, čím jste starší, tím více si chcete držet svoji výkonnost. Nerad bych skončil tak, aby po mně někdo štěkal a plival, že už jsem starý a že tam nemám co lézt. To by pro mě byla ta největší porážka. Největší potupa! Celou kariéru si budujete nějaké jméno a pak byste si ho pokazili. Proto jdu do každého zápasu strašně naplno. Hlavně když hrajeme doma. Vím, že těm lidem musím něco ukázat a že nesmím nic pokazit, a protože jsem staršího věku, bývám po všech utkáních totálně zničený.“
Psychicky?
„Přesně tak. Jsem po každém utkání úplně vyšťavený. Je to v tomto směru horší, než když jsem s fotbalem začínal. A jsem taky rád, že rodina bydlí v Olomouci. Já totiž po zápase přijdu domů, zapnu televizi a čumím na bednu. Na víc nemám. Ale právě to mi stačí. Nechci s nikým mluvit, relaxuju rád sám.“
Napadlo by vás na začátku kariéry, že se budete téměř ve čtyřiceti ještě stresovat fotbalem?
„Rozhodně ne. Když jsem končil v Olomouci, to mi bylo asi pětatřicet, přál jsem si chytat ještě tři roky. Tedy do osmatřiceti a byl bych strašně šťastný. To, že mi teď Slavia ve čtyřiceti dává smlouvu, je unikát.“
Ale jste si vědom, že přetahujete?
„To každopádně.“
Tělo už taky protestuje. Je to hodně znát?
„Právě že už ano. Všechno mě bolí, musím mít na trénincích úlevy. Mám bolavá záda, ale nejhorší je ta artróza kyčle.“
Jak to s ní vypadá?
„No mám ji na levé kyčli. Už to řeším i s doktorem. Budu muset třeba hrát pod injekcí. Dává se taková speciální, kterou dostanete před sezonou a ona třeba na půlroku oddálí problémy, které momentálně cítím.“
Je to velká komplikace?
„Jde o artrózu druhého až třetího stupně. Celkem jsou stupně čtyři. Jenže to mi říkal doktor před rokem a podle mě se to zase zhoršilo. Tím neustálým mlácením o zem určitě. Jenže já v tom neumím polevit, chci ty mladé kluky vyhecovat, chci jim to pochytat, smát se jim a psychicky je deptat. Ovšem druhý den to pak cítím.“
Hendikepuje vás to tedy?
„Trochu to ovlivňuje pohyb. Ovšem při tréninku. V zápase máte řadu jiných vjemů, na bolest nemáte čas myslet.“
Není artróza signál, že už překračujete svou hranici?
„Překračuju. A myslím, že už dokonce ubližuju. Na druhou stranu vím, že existuje mnoho lidí, kteří mi mohou závidět, že můj fotbalový život ještě pokračuje. Někteří totiž museli skončit příliš brzo.“
Bude následující ročník vaší poslední sezonou v bohaté kariéře?
„Asi jo. Ale kdybych byl zdravý a Slavia by chtěla, abych zůstal, tak bych se tomu nebránil. Ale to už opravdu jen jako dvojka, ale spíš jen jako trojka. Abych třeba pomohl s tréninky. V tomto směru bych si chtěl taky nastavit smlouvu se Slavií. Volal jsem panu Rosenovi a ptal jsem se ho, jestli by chtěl, abych v klubu pracoval i po kariéře. Taky jsem mu řekl, aby si rozmyslel, co by ode mě očekával.“
