VIDEO: Dlouho to vypadalo, že fotbaloví fanoušci klubu Lech Poznaň přijeli do Prahy držet bobříka mlčení. Na Staroměstském náměstí se modré skupinky celé odpoledne jen tak tiše couraly. Teprve něco po šesté večer to vypuklo. Šéf polských fanoušků vylezl na lešení od radnice, v pár vteřinách si přivolal dvě tisícovky „svých“ k sobě. Začalo neuvěřitelné divadlo plné hluku, zpěvu, ohňů. Lech táhnul na Letnou!
Praha se děsila invaze fanoušků Lechu Poznaň, jehož na Letné čekalo utkání třetího předkola Ligy mistrů proti Spartě. Davy Poláků opravdu dorazily. Během slunečného odpoledne ale česká metropole zažila místo nějakých bitek spíš přátelskou atmosféru jak na nějakém hudebním festivalu.
Takhle rozezpíval fanoušky Lechu jejich šéf v centru Prahy:
Žádné zlé pohledy, žádné potyčky. Poláci tiše pomrkávali po hezkých slečnách, nevzrušil je ani fanoušek ve sparťanském dresu. Jakmile jej antikonfliktní tým donutil dres sundat, Poláci se divili. Vůbec nevěděli, že to rudé triko nějak patří ke Spartě.
To už ale bylo Staroměstské náměstí plné. Modrá kam se podíváš. Hosté měli na sobě nejen klubové dresy, ale i trika s nápisem „No One likes us. We Don´t Care – Nikdo nás nemá rád. My na to kašleme“.
Tak trochu adrenalin - sám proti davu fanoušků Poznaně:
Čekalo se, dlouho se čekalo. Kdo asi spustí rozkaz k pochodu na stadion? Kdy to přijde? A co budou dělat ti ozbrojenci skrývající se v mnoha přistavených policejních antonech?
Bylo to pak strašně náhlé, jako by zničehonic. „Lechu, Lechu!“ zakřičel z lešení na radnici šéf poznaňských fanoušků. Trvalo jen okamžik, než se modrá vlna přelila z celého náměstí do prostoru před lešení.
Hořící ohně v Pařížské ulici:
Na povel svého bosse hulákajícího do megafonu začala horda zpívat klubové chorály, celé centrum dunělo tisícovkami nabuzených hlasů. Zpívali holohlaví kolohnáti, studentíci v brýlích, mladí, staří, ale třeba i křehká dvacetiletá blondýna. „Lechu, Lechu!“ Ticho bylo totam, město najednou hřmělo.
Někdy kolem 18.15 se obří masa znenadání dala do pohybu. Poláci vytáhli pod dohledem policie Pařížskou ulicí směrem k Vltavě. Cestou zapalovali ohně a dýmovnice, nepřestávali zpívat. „Lechu, Lechu!“
Nekonečné davy fanoušků Lechu na cestě Prahou:
Kordony ozbrojenců je oddělovaly od Pražanů i turistů, ti všichni na pochodující dav zírali v němém ohromení. „Těch je snad milion. Nevidím, že by ta jejich řada někde končila,“ povídal před luxusní restaurací číšník svému kolegovi. O pár metrů vedle se nechali pobláznit tři španělští fanoušci a směrem k Polákům mávali svou národní vlajkou.
Příznivci Lechu už byli na Čechově mostě, když se procházející dívka svěřila svému příteli: „Nikdy jsem neviděla nic, co by bylo víc vzrušujícího.“
Modrá masa se valí na Letnou:
To už fanoušci přešli ke schodům směrem na Letnou. Trvalo dlouhé minuty, než poslední z nich překonal křižovatku za mostem a čekající tramvaje mohly konečně zacinkat a odjet.
Fronta nasupených řidičů se kvůli polskému fanouškovskému hadu táhla až někam do Holešovic. Do začátku zápasu proti Spartě chyběly skoro dvě hodiny.
