Panenka potkal Sobotu: Jak to dopadne, pjedsedo?

Prezident Bohemians 1905 uvolněně klábosil s předsedou Slavoje Houslice. „Ten tvůj Václav Orel je nejznámější fotbalovej předseda v zemi,“ konstatoval Panenka v rozhovoru pro Sport Magazín. Nejspíš měl pravdu.

Vídáte se často?
Sobota: „Nejvíc v klubu Arabela.“
Panenka: „Tak šestkrát do roka. Nějaký fotbaly, nějaký tenisy. Naposledy jsme rozebírali Okresní přebor.“ (rozesměje se)
Sobota: „To jsme hráli někde na Vysočině. Tonda mi tam několikrát moc hezky přihrával.“
Panenka: „Ale nikdy jsem to nedostal zpátky.“
Sobota: (smích) „To je bohužel pravda.“

Pane Soboto, zajdete si někdy na fotbal? Třeba na Bohemians vás pan Panenka nezval?
Sobota: „No vidíte. Ještě ne.“
Panenka: „Tebe je těžký dohonit.“
Sobota: „Já jsem původně fandil...“
Panenka: (přeruší jeho typicky váhavou řeč) „No teď se vyžvejkni.“
Sobota: „Slavoji Žižkov. Potom z ní byla Viktorka. Já jsem totiž ze Žižkova. Ale spíš jsem vždycky tíhl ke Slavii. A když kvůli tomu Horníkovi spadl Žižkov do druhý ligy, tak jsem definitivně slávista.“

Vypadáte jako dobří kamarádi. Jak dlouho se znáte?
Panenka: „Jéžiš.“
Sobota: „Známe se dlouho. Dokonce jsme se setkali, když byl Tonda ve Vídni a hrál za Rapid. To byla taková zvláštní situace. Já tam byl ubytovanej v nějakým penzionu a majiteli jsem říkal, že bych si od něj potřeboval zavolat panu Panenkovi. On vytřeštil oči: Cože? Vy se znáte s Herr Panenkou? A osobně? A já na to, no jo, to je můj kamarád. Ten člověk z toho byl totálně vyřízenej. Váš kamarád? Panenka? V tu chvíli jsem pochopil, jak obrovskou tam měl Tonda popularitu.“

Ale vybavíte si úplně první setkání?
Sobota: „Tys na mě asi narazil v televizi. (smích) A chodils do Semaforu?“
Panenka: „Chodil. Ale to jsme se ještě neznali. Mě tam lákal Slávek Šimek, s ním jsem se spřátelil dřív.“
Sobota: „S Nárožným taky, že jo? Ten je z Vršovic a na Bohemku chodil.“
Panenka: „Jo, s ním taky. Ale kdy jsme se potkali my dva?

Nebylo to při srazu reprezentace? Prý jste, pane Soboto, za fotbalisty jezdil a bavil jste je podobně jako Miroslav Donutil při EURO 1996?
Panenka: „To bych neřekl. Nikdy jsem ho tam neviděl.“
Sobota: „Dělali jsme besedy a nějaká možná byla pro fotbalisty. Ale že bych jezdil přímo k nim, to ne. Spíš jsem se s nimi kamarádil. Šimek měl za kamarády tenisty. Hřebec, Kodeš, Šmíd, Složil. Ti za námi chodili i do šatny. A hokejisti taky. Však jsme hokej sami hráli.“
Panenka: „To musela být divočina.“
Sobota: „Když zamrzla vodní nádrž, tak jsme si do divadla přinesli brusle a hokejky a hned po představení jsme mazali na led. Pak jsme se vrátili a večer bylo další divadlo.“
Panenka: „Teď jsem si na něco vzpomněl. My jsme se poprvé viděli, mám takovej dojem, když Šimek vymyslel to novoroční PF.“
Sobota: „A jo!“

O co šlo?
Panenka: „Byla to fotka, kde jsem stál v dresu Bohemky. Byli na ní ještě Luděk, Nárožný a Šimek, kteří mi házeli lano. Jako že mě chtějí přelanařit.“
Sobota: (smích) „To si vzpomínám. Ale jakej to byl rok?
Panenka: „Přibližně kolem roku 1974. Vím to, protože jsem v tý době příšerně ztloustl. Kvůli zranění jsem rok a půl nehrál.“
Sobota: „Takže to bylo ještě před tou penaltou?“
Panenka: „Jasně, dva roky před ní.“
Sobota: „Aha. No vidíš. Tak už jsme věděli, proč tě lanaříme. Měli jsme čuch.“
Panenka: „Ale prachy jste nenabídli žádný.“
Sobota: (velký smích) „To ne.“

Pane Panenko, díval jste se na Okresní přebor?
Panenka: „Pravidelně bohužel ne. Viděl jsem jen dva díly, ale pobavil jsem se. Jeden byl s Ivanem Trojanem, jak dělal trenéra. Ten byl výbornej. Dokonce jsem poznával některý svoje trenéry. V tom jeho chování i projevu.“
Sobota: „Měls to sledovat celý, Tondo. Teď už to skončilo.“
Panenka: „Tys mi říkal, že mi to potom dáš celý.“
Sobota: „Počkej, já?“
Panenka: „Na nějakým cédéčku.“
Sobota: „A nebyla to moje žena?“
Panenka: „Žena určitě ne, s tou jsem nebyl.“
Sobota: „To buď rád.“ (smích)
Panenka: „A pak jsem ještě viděl ten díl o homosexuálním páru, jak tam Ondra Vetchý řve: To jsem viděl peklo. (směje se) To bylo taky dobrý.“

Když jsme tenhle rozhovor domlouvali, říkal jste, že Sobota už je větší funkcionář než vy.
Panenka: „Jako předseda je určitě známější. Nejznámější fotbalový předseda v zemi.“

Dřív jste byl nejznámější judista, teď fotbalový činitel. To je vývoj.
Sobota: „Okresní přebor měl skvělý scénář. K tomu se přidali báječní herci. A možná mi pomohly i ty moje holínky.“ (smích)

Bez nich jste v seriálu nedal ránu. Jak se vám hlavně v parném létě nosily?
Sobota: „Do bláta byly dobrý, ale jinak to stálo za prd.“
Panenka: „Kdybych byl pořadatel, tak tě v nich na hřiště nepustím.“

A dělal jste ho někdy?
Panenka: „Nedělal. Maximálně jsem někde pomáhal jako rodič.“
Sobota: „Pro mě to taky byla premiéra.“
Panenka: „Ale párkrát jsem pískal. Bylo to děsný. Ne nějak stresující, ale zažil jsem zápas, kdy bylo jedno mužstvo výborný a druhý podstatně slabší. Jenže zkraje se těm horším podařilo dát náhodnej gól. A ti neskonale lepší nemohli zaboha vyrovnat. Vítěz přitom postupoval dál. Cítil jsem to jako hroznou křivdu, že ti lepší nepostoupí. Na druhou stranu jsem jim nechtěl pomáhat. Rozhodčí to opravdu nemají lehký.“
Sobota: „Tos měl vidět ten díl o rozhodčích. Jak jednoho zbili a druhýho hodili do potoka.“
Panenka: „To jsem zažil taky. I auto jednomu hodili do řeky. Jéžišmarjá.“

Kdybyste mohl, co byste Václavu Orlovi v Okresním přeboru poradil?
Sobota: „To je něco jinýho, vesnickej a ligovej klub.“
Panenka: „Ale má to hodně společnýho. Rozdíl je v tom, že v malým klubu jsou všichni ti lidi denně v kontaktu, na hřišti i v hospodě. Ve velkých klubech to tak těsné není, i když se v zásadě probírají stejná témata a problémy.“

Znal jste jako předseda či prezident klubu i soukromí hráčů?
Panenka: „Tohle není náplň předsedy, ale trenéra. Aby věděl, jestli mu někde nechodí nasávat pivo nebo jestli nemají maléry v rodině.“

Pane Soboto, myslíte, že by byl Václav Orel dobrý předseda ligového klubu?
Sobota: „To teda nevím, ale údajně...“
Panenka: (přeruší ho) „Na něj by neměli prachy nikde!“
Sobota: „...ale údajně chytal za Duklu, kde dělal náhradníka Viktorovi. Což mi připomíná, že kdybych měl chytat já, tak by to byla katastrofa. Já jsem byl v brance absolutně příšernej.“

Vyzkoušel jste si to?
Sobota: „Asi tak jednou. To prostě nejde. Já jsem předurčenej k tomu, abych rukama radši nic nedělal.“ (smích)
Panenka: „Luděk má výhodu, že mu to jen nejde, ale já se toho míče přímo bojím. To je horší. Když to na tebe vypálí z pár metrů. Šílený.“

No vidíte. A co teprve v hokeji.
Sobota: „No, to říkal náš kluk. Když byl malej, tak se rozhodoval mezi tenisem a hokejem. Chtěl být brankář jako Hašek. Jednou jsme se někde potkali s Jardou Jágrem a ten mu řekl: Hele, máš se rád? Tak do branky nelez.“

Okresní přebor je plný ostrých slov. Mluví se tak i na Bohemce?
Panenka: „Ne. Já si myslím, že ne.“
Sobota: (hlasitě se směje)
Panenka: „Ale ne, tak jsme lidi, že jo, a ve vypjatých situacích člověku někdy něco ulítne.“
Sobota: „Na tý vesnici asi častěji.“
Panenka: „Já jsem občas mimo Prahu a po vesničkách různě koukám na fotbaly. Pro ty lidi je to zábava takhle mluvit. Vyjádřit názor na nějakou situaci a říct to slušně, ono to někdy ani nejde.“
Sobota: (vyprskne smíchy) „Tos řekl hezky, Tondo.“
Panenka: „To slovo musí padnout, aby všichni věděli, o co jde. Nejde to opsat nějakými kecy. Lidi mají radost, když si můžou zařvat na rozhodčího.“
Sobota: „Občas je to i vtipný. Ale častěji spíš ohavný. Osobně nemám rád fanoušky Sparty. To už je moc. Kvůli tomu jsem měl rozepři s Ondrou Vetchým. To je sparťan. Trošku jsme do sebe ryli. A taky mám zkušenost s fanoušky Baníku Ostrava.“
Panenka: „Vážně? To by mě teda zajímalo.“
Sobota: „Vystupoval jsem v Ostravě pro jeden pivovar. Bylo to venku a když jsem skončil, tak za mnou chodili lidi pro podpis. Přišla i parta výrostků. Jeden z těch kluků mi řekl: Luďku, Baník pičo! Já jsem mu vůbec nerozuměl. Slyšel jsem to prvně v životě. Říkal jsem si, čím jsem ho urazil? Tak jsem se podepsal dalšímu, a ten to řekl zase.“

Pane Panenko, zažil jste jako hráč i bitky a incidenty zdivočelých fandů?
Panenka: „V naší éře to nebylo. Ani lidi nebyli tak vulgární jako teď. Přišla sem vlna módy z Anglie. Odtud se tyhle věci převzaly.“
Sobota: „Tam byli ti rowdies, aha.“
Panenka: „Je to otázka toho, jak se s tím policie vypořádá.“
Sobota: „Pravda je, že dřív se tolik sprostě nemluvilo. Nějaká prdel nebo hovno zazněly, aby se něco zdůraznilo. Teď se vulgaritami plýtvá úplně bez rozmyslu. Když v tramvaji mluví mladá holka, neobejde se bez hnusných slov a přitom ani neví, co vlastně říká.“

Třeba Tomáš Řepka sprostě nadává, že je to slyšet i v televizi.
Panenka: „Ale pozor, ono je to někdy potřeba. Ale má to nějakou hranici.“
Sobota: „A tu asi ten Řepka nezná.“

Jsou sprostší fotbalisti, nebo herci? To je taky obor, v němž se pro peprné slovo nejde daleko.
Sobota: „Já znám jen fotbalisty gentlemany. Tonda je velmi slušnej člověk. A herci, no, Bohdalová je docela sprostá.“ (hlasitý smích)
Panenka: „Jiřinka je dobrá.“
Sobota: „Viď.“

Dělá ještě ty čestné výkopy?
Panenka: „Vždyť já jsem její první náhradník! To jsem to dopracoval. Tolik let v reprezentaci a teď kryju záda Bohdalový. I když ona je dobrá výkopářka.“
Sobota: „Spíš vykopávka. (smích) Jéžiš, to tam ale radši nepište, ona by se na mě nasrala.“
Panenka: „Jen to tam dejte.“
Sobota: „Jednou jsme měli sraz divadelní fakulty. Bohdalka tam stála a popíjela víno. Já jsem k ní přišel, plácl ji přes prdel a řekl jsem: Nazdar, ty stará fakulto. A oni mi řekla: Víš co, běž do prdele.“ (smích)

V seriálu všichni popíjí. To byl skutečný alkohol?
Sobota: „Ne. To by se nedalo natočit. Ale přiznám se, že si mě oblíbila paní hospodská, a několikrát mi něco nabízela. Když jsem věděl, že natáčecí den končí a že bych to zvládl, tak jsem si dal panáka.“

Chodili jste se spoluhráči na pivo?
Panenka: „Chodili. Ale před zápasy ne. Nebo takhle. Většina z nás to respektovala. Před zápasem jsme většinou měli soustředění. To proto, aby někdo nepil před utkáním. Ale zase byli tací, kteří si schovávali piva a flašky do té nádržky na záchodě. Takže se kolikrát stalo, že trenér kontroloval pokoj, jestli tam někdo nemá alkohol.“
Sobota: „Měli jste výhodu, že po vás nešli novináři.“
Panenka: „Teď je jiná doba. Strašně se to hlídá. Za nás to nebylo. My chodili na pivo po každým zápase a kolikrát se to zrubalo. Ale druhej den byli všichni na tréninku. Dneska někam vyrazí na pivo a mají v patách dvacet reportérů. Proto ty aféry vyjdou na povrch.“
Sobota: „Já jsem taky rád, že jsem svoji éru prožil bez asistence reportérů. Hlavně co se týkalo vztahů s holkama. Tenkrát jsem to měl díky popularitě hodně snadný. Tak jsem toho využíval. Ale nikdo si mě naštěstí nevšímal. Kromě vrátnejch v hotelu.“ (smích)

Pane Panenko, co vám nejvíc vadí na zákulisí ve fotbalu?
Panenka: „Největší problémy byly s ovlivňováním výsledků. Já si myslím, že se to v posledních letech dost zlepšilo. Ten problém ale není ani tak v rozhodčích, jako spíš v těch funkcionářích. Každej se musí podívat do vlastní kuchyně. Když budu rozhodčí a nikdo za mnou nepřijde ani mi nebude volat, aby mi něco nabízel, tak můžu pískat s tím nejlepším svědomím. Nějakou chybu udělám, ale nikdo za tím nebude hledat úmysl. V tomhle je největší posun.“

Kdybyste byl kouč, trénoval byste rád Luňáka alias Ondřeje Vetchého?
Panenka: „Klidně. Nemůžete mít tým z jedenácti Sobotů...“
Sobota: „Ježkovy oči! Jdou na mě mdloby.“
Panenka: „...ani z jedenácti Panenků. Vždycky záleží, aby tam byl od každýho typu a povahy někdo. Je potřeba mít hráče typu Řepky.“
Sobota: „Jéžiš, toho já bych nechtěl.“
Panenka: „No ale takovej hráč je tam potřeba. Někdo běhá, jiný pracuje, další tomu dá rozum. A nezáleží jen na kvalitách herních, ale i povahových. V Bohemce jsme měli hráče, kterej neodehrál ani zápas, ale byl nesmírně užitečnej v kabině. Byl oblíbenej, protože vytvářel dobrou atmosféru v mančaftu.“

Pane Soboto, vy Tomáše Řepku asi nemáte moc v oblibě.
Sobota: „Já ho osobně vůbec neznám.“
Panenka: Chtěl by sis proti němu zahrát, viď?“
Sobota: „No, tak potom nějak zvlášť netoužím. Kvůli němu jsem se dostal do toho sporu s Vetchým. My jsme se s Ondrou trochu škorpili, poněvadž on je ortodoxní sparťan. Stejně jako David Novotný, co hrál Kužela. Na natáčení jsme jezdili autem. Dva zuřiví sparťani a já s režisérem, oba takoví vlažní slávisti.“
Panenka: „Servali jste se?“
Sobota: „No ne, my jsme o Slavii moc nemluvili, ale oni provokovali. Nesměl jsem nic říct. Tak jsem radši mlčel. Ale on mě Ondra hecoval, abych se jako vyjádřil, co proti Řepkovi mám.“ (smích)

V Okresním přeboru jste taky v jednom kuse lajnoval hřiště. Uměl jste to?
Sobota: „Já jsem to osobně nikdy nedělal, tak mě to museli učit. Jsem zvyklej lajnovat spíš na tenise.“

Pane Panenko, kdyby vás oslovili, zahrál byste si v seriálu?
Panenka: „Klidně. Už jsem hrál. Sám sebe v Sonátě pro Zrzku. Tam jsem kopal penaltu. A jako kluk jsem hrál pionýra ve filmu s takovým divným názvem: Objev na střapaté hůrce. Měl jsem tetu, která dělala na Barrandově. Ta mě do toho zaangažovala. Bylo to příjemný, protože jsem nebyl tři měsíce ve škole. Navíc jsme dostávali vysoký kapesný.“
Sobota: „Jen pro zajímavost, v Okresním přeboru měl hrát Tomáš Rosický.“
Panenka: „Fakt jo?“
Sobota: „Pořád mu volali do Londýna, ale nakonec nepřijel. Asi ho nepustili z Arsenalu. Ten jeho bratr a agent režiséra pořád ujišťovali, že ho pustí, ale nepustili. Je to škoda, protože tím ten díl hodně utrpěl. Nebyl tam Rosický, ale Vápeník.“

Vás už teď prý zvou i na předávání fotbalových cen?
Sobota: „No, byl jsem. Můj kamarád je předseda oddílu někde u Žatce. Po podzimní části měli besídku a rozdávali ceny od žáků přes dorost až po muže. Na začátku řekl, že vzhledem k tomu, že nepodávali výkony, jaký si představoval, skládá funkci, ale už má náhradu. Ti lidi tam vůbec netušili, o co jde. Já byl schovanej za závěsem. Pak oznámil, že přichází nový předseda, zatím ze Slavoje Houslice. Vešel jsem na pódium a řeknu vám, že tak velký haló a řev jsem už dlouho nezažil.“

Vy už jste vlastně taková fotbalová persona.
Sobota: „No, asi jo. Furt se mě na fotbal někdo ptá. Byl jsem na utkání ČeskoSkotsko. Pozval mě Ivan Hašek, taky můj kamarád. Když jsem procházel tribunou, tak mě každou chvilku nějakej chlap plácal do zad a říkali mi: Tak co, pjedsedo, jak to dopadne?“

A co jste odpovídal?
Sobota: „Že musíme vyhrát. Jinou možnost nemáme. A nakonec jsme vyhráli.“