Jsou to zhruba dva měsíce, co byl trenér Vladimír Vůjtek v Jaroslavli naposled, jako bývalý kouč se tam zúčastnil předávání medailí celému týmu. V letadle typu Jak-42, které dnes odpoledne pohřbilo jeden hokejový tým, pravděpodobně týden co týden sedával.
Když se dozvěděl o neskutečné tragédii, zasáhla ho drsná rána přímo do srdce. Mluvil statečně, jenže hlas se mu i tak chvěl a těžko hledal slova.
„Zavolal mi to jeden člověk z Kazaně. Od té doby jsem v hrozném šoku. Jedu na Slovensko a před očima mám pořád tváře svých kamarádů, které jsem ztratil a už nikdy je neuvidím,“ vyprávěl zkušený trenér.
Jaké máte vzpomínky na poslední setkání?
„S klukama z loňského mančaftu i s těma novýma jsem seděl před dvěma měsíci. Jaroslavl byla a je moje srdeční záležitost, byli jsme jedna rodina. Co se týká lidí z klubu, znal jsem se i s jejich rodinami, býval jsem tam i mimo hokej. Je to hrozná zpráva. Však i v letadle, které s nima asi teď spadlo, jsem sedával. Bude to půl roku, co jsem v jejich letadle seděl naposled.“
Jak-42. Mluví se o tom, že bylo starého typu...
„Ale ne. Je to obrovské letadlo, procházelo důkladnou údržbou. S tím nebyl vůbec žádný problém, nikdy, za deset let. Letadlo pro mančaft, to bylo superletadlo, všechno v kůži. Není to nejnovější typ, ale bylo pečlivě kontrolované.“
Co se vám honí hlavou, když víte, že jste v něm míval místo a nedávno jste se vydal jinou cestou?
„Člověku projede hlavou, že tam byl a nyní tam není. Že už jsem jinde. Je to zřejmě osud. Ale že bych právě z tohoto měl největší radost a myslel na to, to nemůžu říct.“
Jste v kontaktu s lidmi z Ruska?
„Od momentu, co jsem se to dozvěděl, jsem nesundal telefon z ucha.“
Co myslíte že se změní v KHL?
„Těžko říct, to je moc čerstvé. Odloží se zápasy, bude smutek, to čekám určitě. Asi nejbližší dny nebudou mít zápasy takový náboj. Otázka je, jak to bude dál. Jak zareagují Rusové.“
Vy je znáte.
„Jak říkám, na soutěži to nechá stín. Jenže život jde dál, musí jít dál. není možné zastavit celý tento byznys, kterým KHL je. Chci říct, že to, co se stalo, je obrovská tragédie. Stávají se i na jiných místech a teď zasáhla ruský hokej. Soutěž bude pokračovat.“
Opustí ale KHL zahraniční hráči? Dá se čekat jejich odliv?
„Může se to stát. Všechno se teprve ukáže. Na hráče, kteří nebyli přímo u této tragédie, to vliv bude mít taky. Ale časem se mnozí oklepou. Já na svoje kamarády myslím pořád, mám jejich tváře před očima. To setkání, jak jsem s nimi mluvil, předávání medailí. Pořád je vidím.“
Říkal jste, že jste s přáteli z Jaroslavle býval často i mimo hokej.
„Býval jsem s nimi. Teď už tam žádné nemám.“
Budete mít sílu do Ruska po této tragédii letět k rozloučení?
„Tohle jsem ještě neměl čas řešit. Ale když budu mít možnost, rozloučení se chci zúčastnit.“
