Před pár hodinami zemřel váš blízký kamarád. Jak se s tím vyrovnáváte?
„Už mám něco odbrečeno.“

Nedivím se.
„Je to tragédie, nikdo už s tím nic neudělá. Teď vzpomínám na to, co jsme s Karlem zažili a co jsme ještě mohli zažít. Byl mi na svatbě za svědka, měli jsme hodně blízký vztah. Pětkrát jsme spolu vyhráli extraligu in-line hokeje, byli jsme dobrá parta. Karel, já, Martin Vozdecký, Ondra Veselý, Jirka Suhrada, Petr Pavlas, Karel Mimochodek. Karel s bráchou Ivanem byli tehdy v týmu nejmladší, vlastně stáli na počátcích in-linu ve Zlíně.“

Jak jste se o té tragédii dozvěděl?
„Volali mi kamarádi, hned jsem se podíval na internet. Když jsem četl, že snad tři lidé přežili, modlil jsem se, ať je mezi nimi Karel. Nebyl…To je osud…Život je kurva.“

Jaký byl Karel?
„Dřív se nám ostatním posmíval, že nemáme čas jít večer posedět nebo na tenis. Říkali jsme mu, že až bude mít děti, tak to pochopí. To se pak taky stalo. V létě jsem ho jako velkého zlínského srdcaře vezl po návratu z mistrovství světa z letiště do Pardubic na in-line. Karel byl neskutečný člověk, kdykoliv pomohl. Ať už šlo o charitu, onkologii nebo o to, že zašel do šatny za dětmi. Bude chybět.“

Už jste si volali s dalšími hráči Devils, jestli nepodniknete něco na uctění jeho památky?
„Pár kluků už se obvolalo. Domluvili jsme se, že se půjdeme ve čtvrtek opít a zavzpomínat. Taky plánujeme, že náš turnaj v in-linu pojmenujeme jako Memoriál Karla Rachůnka. Víte, on se vždycky rozdal. Mladým vozil rukavice, hokejky, brusle, kolečka, rozdal se celý. Byla to ikona. Když přišel do kabiny, všichni byli v pozoru.“

Jak to podle vás zvládne jeho žena Kateřina?
„Právě jsme s manželkou a naším synem na tenise a přemýšlíme o tom. Říkáme si, proč tam Karel vůbec letos jel. Ale to je osud. Za rok už by byl zpátky v extralize. Asi ve Spartě, chtěl si zahrát s bratry Ivanem a Tomášem. On byl rodinný typ, držel bráchy pohromadě. Byl taková jejich maminka.“