Je rozzlobený především na Lokomotiv: „Hráčům dávají miliony, ale nedokážou pro ně zajistit pořádný servis. Jejich bezpečnost má být na prvním místě!“ řekl muž, kterého pár hodin po tragédii oslovil ruský agent, zda by šel do tragédií zasaženého klubu hrát.

Jen několik hodin po tragédii jste byl osloven, abyste zvážil přestup do Jaroslavle. Je to tak?
„Ve středu jsem měl telefonát od jednoho ruského agenta, který mě do týmu Jaroslavle, kde údajně staví nový tým, lákal.“

Zvažujete, že byste tam odešel?
„Musel bych o tom hodně přemýšlet. Hlavně po psychické stránce by to bylo velice složité.“

Je podle vás reálné, aby Jaroslavl letos KHL hrála?
„Je to nesmysl. Když do toho města nějací hráči přijdou, bude velice těžké soustředit se na hokej. Není ani technicky možné dát dohromady třicet hráčů.“

Bude mít to neštěstí vliv na soutěž?
„Všechny ta hrůzná zpráva šokovala. Musí se změnit, a hlavně zpřísnit kontroly letadel. Je strašné, že se musí stát taková tragédie, aby s tím někdo konečně něco udělal. Stav strojů v Rusku je šílený.“

Víte o nějakém konkrétním případu?
„Jednou mi Honza Marek vyprávěl, jak letěl s Jardou Kudrnou z Magnitogorsku a při odletu trefili křídlem sněhovou bariéru. Technik prý vyběhl z letadla ven, kouknul se, jestli křídlo drží, zhoupnul se na něm a letělo se dál. Tahle situace jen ukazuje, jak to v Rusku měli na háku.“

Vy jste v Rusku také strávil nějaký čas. Je tam létání opravdu tak nebezpečné?
„V Chabarovsku jsme měli úplně to samé letadlo, které ve středu spadlo. Nikdy jsme s ním neměli problém. Zato v Čeljabinsku jsme měli třicet let staré vrtulové letadlo. Když foukal vítr, tak to pořádně házelo.“

Báli jste se?
„Měli jsme strach, ale nezbylo nám než se spolehnout na pilota. Honza Marek se bál létání hrozně. Až tak moc, že se při startu i přistání zpotil. Nosil talisman, takový křížek na krku, který vždycky držel v ruce a modlil se.“

S piloty bylo vždycky vše v pořádku?
„Pokaždé ne. Loni se tam stal velký skandál. Z Moskvy do New Yorku mělo odletět letadlo, ale pilot přišel úplně namol. Přesto sedl do kokpitu a chtěl odletět. Naštěstí si toho všimla jedna žena. Tenkrát oficiálně řekli, že měl mozkovou mrtvici, přitom byl ožralej.“

Mluvil jste o leteckém neštěstí s jinými českými hokejisty?
„Ano, s Petrem Vampolou a Milošem Hořavou. Jsme v šoku, obrečeli jsme to. Petr byl úplně vyřízený. Teď už bohužel můžeme jen vzpomínat. Třeba na to, jak jsem byl s Honzou Markem na represrazu na pokoji.“

Večer jste strávil doma, nebo skočil na skleničku?
„Dostalo mě to. Včera, když jsem přijel do Znojma, zašel jsem do hospody a dal si pár panáků. Nedalo se to, stres byl obrovskej. Nejhorší je, co teď prožívají rodiny. Posílám jim upřímnou soustrast.“

Jak budete na kamarády vzpomínat?
„Nejblíže jsem měl asi k Honzovi Markovi. Pokaždé si vzpomenu, jak výjimečný to byl hráč. Říkal jsem mu, že je pan Bebíčko.“

Proč?
„Když jsme se viděli, tak měl pokaždé nějakou rýmičku nebo si stěžoval na nějaké bebíčko. On si dokonce vozil svoji lékárničku, kdyby ho náhodou něco postihlo. Byl to strašně hodnej, milej kluk, nikdy nikoho nepodrazil.“