Honzu Marka (†31) jsme měli moc rádi, říkal zarmoucený Šmicer
Jan Marek náruživě prožíval dění v českém fotbale, palce mačkal i Dolním Chabrům, kde s rodinou žil a kde se chodil dívat na zápasy se Šmicerem, Bergerem či Vízkem. „Honzu jsme měli moc rádi,“ posteskl si Vladimír Šmicer, manažer reprezentace, po pátečním obřadu.
Jak dobře jste se s Honzou znali?
„Měl jsem ho za strašně skromného kluka. Přestože měl hodně talentu, ve společnosti seděl spíš v rohu, rád poslouchal druhé, nepotřeboval vyčnívat. V Chabrech jsme ho moc rádi vídali, bydlel tam několik posledních let a vždycky nám bylo spolu fajn. Když mohl, chodil na naše fotbaly. Loni po zisku titulu mistra světa přinesl na stadion pohár a společně jsme slavili. To samé letos v létě, když se mu narodil kluk. Nejen že pozval celý fotbalový mančaft, on sezval celé Chabry! S Honzou jsme měli u sebe dalšího moc fajn kluka. Proto jsme se všichni těšili, až mu skončí sezona v Rusku, že u nás zase uděláme nějakou srandu. Bohužel, už se nám to nikdy nepovede.“
Kdysi mi Honza říkal, že by za Dolní Chabry rád hrál mistráky, ale ostýchal se vám to říct, moc si nevěřil…
„Vždyť já už taky přemýšlím, že budu hrát jen za starou gardu. Už mám taky věk a hrát za áčko Chabrů není sranda. Honzovi jsem říkal, že minimálně mezi starými pány ho moc rádi uvidíme. Teď mi dochází, že nedávno si v Chabrech ještě přikoupil pozemek, chtěl trochu přistavět ke svýmu baráčku… (kroutí hlavou) Je neuvěřitelný, co se přihodilo.“
(přikyvuje) „Ve fotbale mám rád, když někdo vezme balón, udělá kličku, obhodí si hráče, zkrátka něco vymyslí. Přesně takový byl Honza na ledě. Uměl se zbavit soupeře, výborně nahrát, dát gól. Na takový hokej lidi rádi chodí. To je baví. A hlavně mi imponovalo, v jaké rychlosti Honza všechny své akce prováděl. V tom ohromně vynikal, to uměl málokdo. Hokej poctivě sleduju, takže vím, že ztratil velkého hráče.“
Pátek byl důležitým dnem pro český fotbal, volil se nový předseda Asociace, vy jste přesto zvolil cestu do Jindřichova Hradce. Předpokládám, že jste neváhal…
„Neváhal. Vzhledem k tomu, jak jsem Honzu znal, tak jsem si přál dostat se sem a důstojně se s ním rozloučit. Jako všichni ostatní, kteří sem zamířili.“
