Kouč Čada: S Jágrem bychom byli v Omsku silnější

„Lidi mě asi budou víc sledovat,“ tuší trenér, který má s Avangardem za sebou první soustředění. A zatím neví, jak si poradí s tím, až ho někdo pozve na vodku…

Mužstvo poznával v minulých dvou týdnech v Německu a potěšilo ho, jak hráči makali. Sedmapadesátiletý trenér Rostislav Čada je nadšený také z toho, že má v týmu dva Čechy – Romana Červenku s Martinem Škoulou. „Jsou to nejen skvělí hráči, ale lidé na vysoké morální úrovni,“ pochvaluje si.

Je něco, co vás už stihlo na nové štaci překvapit?
„Hlavně skvělé zázemí, které je tady v Omsku k dispozici. Jak pro trénink, tak pro regeneraci. To je fakt na nejvyšší úrovni.“

Řeší se v klubu fakt, že už v něm po třech letech nebude působit Jaromír Jágr?
„Omsk spíš žije přítomností a hlavně budoucností, takže se o tom už nemluví. Živější to určitě bylo na začátku července, kdy se jeho návrat do NHL defi nitivně upekl. To pochopitelně bylo velmi hodně diskutované po celé lize.“

Mrzí vás osobně, že nezůstal v Avangardu? Přeci jenom vést takovou legendu se jen tak někomu nenaskytne.
„Jako trenér jsem věděl, že to neovlivním. Ale jasné je, že síla týmu s Jágrem byla větší. To bezpochyby.“

Klub přesto získal řadu posil v čele s útočníkem Alexandrem Frolovem, který naposledy hrál v zámoří za Rangers. Jste se sílou kádru spokojený?
„To se teprve ukáže, hlavně zatím mám dobrý pocit z práce, kterou mužstvo v přípravě odvádí. A pokud jde o Frolova, tak ten měl asi před půl rokem vážné poranění kolena, prodělal operaci a teď vlastně začíná s pořádnou přípravou, ještě ani nemůže trénovat naplno. A obávám se, že v úvodu sezony ještě nebude moc hrát, což mě mrzí. Je to škoda, hokejista je to výborný.“

Věříte, že útočník Roman Červenka i bez Jágra naváže na svoje báječné výkony?
„Doufám, že si to nebude číst. (usměje se) Musím totiž říct, že jsem moc rád, že je v týmu, stejně jako Martin Škoula. Poznal jsem je až tady v Omsku a oba jsou to nejen vynikající hráči, ale i skvělí lidé na vysoké morální úrovni. Takže z toho mám opravdu výborný dojem.“

A zpátky k té otázce – bude Červenka řádit i bez Jágra?
„To si každopádně přeju a byl bych moc rád, kdyby mu to šlo třeba ještě líp. Já v to věřím. Roman je bez debat suverénně nejlepším útočníkem Omsku.“

Dvě poslední sezony jste s Košicemi končil ziskem titulu, takže neřekl vám Anatolij Bardin, šéf klubu, že zlato je i teď jasným úkolem?
„Zatím jsme se o cílech nebavili.“

Ale ambice jsou jistě veliké...
„Mám to štěstí, že jsem ještě nikdy nepůsobil v klubu, který by neměl jen ty nejvyšší cíle. Všude se žádalo, aby se dosáhlo toho největšího úspěchu. Což je i tady. Jsem tu, abych tvrdě pracoval a aby mužstvo bylo úspěšné. Je pravda, že s ruským prostředím se pořád seznamuju, během přípravy ještě budeme hrát s týmy z KHL, takže to mi pomůže, abych se lépe zorientoval, jaký se tady hraje hokej, jaká je taktika a tak.“

Zjišťoval jste si informace o tom, jak váš předchůdce, finský kouč Raimo Summanen, v play off hráče deptal a urážel? Vyptával jste se přesně, k čemu docházelo?
„Možná se budete divit, ale já jsem se na to vůbec neptal. Moc mě to nezajímalo.“

Fakt ne?
„Pracuju na základě svých znalostí a metod, kterými se budu řídit dál. A co bylo, to je minulost. Nějaké všeobecné informace, co se dělo, se ke mně dostaly, aniž bych se ptal. Lidi, kteří to zažili na vlastní kůži, mi o něčem říkali. A já takové metody nepoužívám, takže vím určitě, že z mé strany se nic takového opakovat nebude.“

V Omsku se trenéři hodně mění, jste připravený na to, že je to velmi rizikové místo?
„Trénuju už dlouho a vím, že kouč v momentě, kdy převezme tým, musí být připravený skutečně na všechno. Takže to je i můj případ. Budu pracovat naplno, abych měl čisté svědomí.“

I když jste Košice dovedl dvakrát v řadě k titulu, v Česku to zas takový ohlas nevyvolalo. Jste rád, že v Omsku teď jistě budete více na očích?
„I na Slovensku se našli fanoušci, kteří mě sledovali, ale uvědomuju si, že teď ta pozornost bude větší. A byl bych moc rád, kdyby to bylo pozitivní.“

Jak zvládáte ruštinu?
„Hodně se jí věnuju, ale je to trochu boj.“

Probíhá veškerá komunikace s týmem právě v tomto jazyce?
„Ano. Na soustředění ve Füssenu měl navíc ruský asistent Nikitin problémy se zády, takže nemohl chodit na led. Všechno jsem to musel zvládnout sám a věřím, že se mi to povedlo. Protože když jsem hráčům něco řekl, tak věděli, co mají dělat. Což byl pro mě úspěch. Po mém ruském výkladu dokonce pochopili, jak to cvičení vypadá.“ (usměje se)

Tlumočníka tedy nepotřebujete.
„Ze srandy jsem několikrát poprosil o rychlou pomoc Martina (Škoulu) nebo Romana (Červenku), ale ještě jsem se jí od nich nedočkal…“ (směje se)

Oni v ruštině nejsou příliš dobří.
„Ale hráči jsou od toho, aby hráli. A místní řeč tolik ovládat nemusí. Od toho, aby mluvil, je kouč. Takže to je moje práce.“

Navštěvujete nějaké lekce?
„V Omsku už ne, chodil jsem na ně ještě před odletem v Brně. Tady jsem samouk. Ale kolem sebe slyším řeč pořád, takže to jsou pro mě ty nejlepší vyučovací hodiny.“

A co říkáte na tradiční ruské zdravení, kdy vám pořád někdo podává ruku?
„Toho už jsem si taky všimnul a zvykám si.“

I na to, že ze slušnosti občas člověk musí vypít i nějakou tu „štamprli“ vodky?
„Na ni mě ještě nikdo nepozval. A doufám, že se to ani nestane... Já totiž s alkoholem moc nekamarádím a rozhodně ho nevyhledávám.“

Takže až pozvání přijde, budete se buď muset překonat, nebo dotyčného urazíte…
„Budu to muset v ten daný čas správně vyhodnotit. Podle toho, s kým to bude... Vím ale jistě, že na potkání na vodku s nikým chodit nebudu.“