Se Spartou, přímo v její aréně, dvakrát slavil titul. Teď sem přijel jako hráč ukrajinského Doněcku s jasným cílem – zase tu uspět. To se ale Karlu Pilařovi nepovedlo, domácí Lev jeho tým přetlačil poměrem 1:0.
„Už ráno na rozbruslení to bylo zvláštní, přece jen jsem se vracel domů. Vyšel jsem z šatny hostů a prošel jsem se do sparťanské kabiny pozdravit kluky, rád jsem je viděl,“ vykládal po úterním utkání Karel Pilař.
Nebyla to slova, která se běžně odříkávají. Bylo znát, že zrovna pro 34letého beka byl pondělní večer vážně výjimečný.
„Moc jsem si tady přál vyhrát, byl to pro mě speciální zápas, na který jsem se moc těšil,“ tvrdil upřímně. „Ale Lev byl lepší, i když my drželi naději do konce. Vypadalo to, že všichni jeho hráči dělali na ledě, co měli, proto se nám nepodařilo dát gól.“
Pilař, stejně tak dva jeho čeští spoluhráči Lukáš Kašpar a Václav Nedorost měli na tribunách plno známých a členů rodiny, ti ale viděli jen neúspěšnou snahu Doněcku aspoň jednou dobýt branku Tomáše Pöpperleho.
„Měl jsem toho plný brejle. Bart (Bartovič) s Klépou (Klepišem) mi po zápase asi něco říkali, ale já ani nevnímal, byl jsem mimo,“ přiznal vyčerpaný Nedorost, že ani s kamarády ze Lva neprohodil pár slov…