Začne mu pátá sezona v KHL, pátý ročník v Chabarovsku. Útočník Tomáš Zohorna se postupně stal jedním z nejdůležitějších hráčů týmu. Velká česká kolonie v klubu se navíc rozšířila o bratra Hynka. „Nemyslím, že by bráchu přivedli jenom kvůli mně. Hynek měl minulou sezonu ve Finsku skvělou, hrál v reprezentaci, o nabídky si řekl sám. My si takhle teď splníme další z rodinných snů,“ usmívá se jeden z nejzkušenějších Čechů v Rusku.
Petrohrad a CSKA Moskva byli za poslední roky válce KHL, šel z nich strach. Začínají se staré pořádky už zase pomalu měnit, nebo spíš ne?
„Pořád to jsou top týmy, které se dostávají do finále a jdou po Gagarinově poháru. Je pravda, že se za poslední dva roky třeba hrozně zvedl Jekatěrinburg a jsou tam i další. Jenže nejlepší Rusy mají pořád CSKA a Petrohrad, tam je základ pro ruský nároďák, plus se oba doplní o kvalitní cizince. Pro mě zůstává, že jsou jinde než zbytek.“
Hrají si svoji ligu?
„Trochu, navíc jim občas pomohou rozhodčí. Sem tam jim nadržují.“
Vážně je ta je jich moc tak cítit?
„Občas jo. Neříkám, že je to každý zápas... Ale to je jedno. Základ je, že kvalitu mají na ledě obrovskou.“
Říkal jsem si, jestli vámi zmíněný Jekatěrinburg s bohatým majitelem, který nakupoval hvězdy Pavla Dacjuka, Petera Hollanda nebo Brookse Macka, je neprožene už víc...
„Přivedli zajímavé hráče a už před rokem hráli skvěle. Vyhráli prvních 18 zápasů KHL, Kuba Kovář chytal výborně. Jo, určitě zase budou chtít jít o něco výš. Plus je dobrá Jaroslavl, Astana může být hodně silná. Jen pořád vidím nejvýš CSKA a Petrohrad.“
A Magnitogorsk s Josefem Jandačem na lavičce má jakou sílu?
„To je tým, který se trochu mění, přestavují ho. Před třemi lety to bylo silné mužstvo, které vládlo KHL, ale teď tak nadupaní nejsou.“
Snaží se, aby Magnitka neležela výhradně na Mozjakinovi?
„V té neslavnější době ji táhli on, Zaripov a Honza Kovář. Hráli skvěle. Mozjakin udělá pořád hrozně moc bodů, ale jeden hráč na to sám nikdy nestačí, nedostane ho do finále. Další tam pořád asi momentálně nejsou, nebo zkrátka nedosahují takové výjimečnosti, jakou měli Kovin a Zaripov.“
Chabarovsk, který věčně baží po play off, ale málokdy mu to vyjde, je na tom jak?
„My jdeme přece na Gagarina.“ (usměje se)
To až si v Rusku přečtou...
„Předminulou sezonu jsme se dostali do play off, dařilo se nám. Minulý rok byl zase horší. Hlavně v první půlce některé věci moc neklapaly. Teď jsme lepší, nebo aspoň mi to tak přijde. Máme dobrého trenéra a věřím, že dáme play off.“
12 hodin v letadle? O film navíc
Hodně hráčů z Česka chce do KHL, jednak kvůli dobrým podmínkám, pak i pro nejlepší hokej v Evropě. Na druhou stranu, Chabarovsk kvůli své poloze nevypadá jako destinace snů. Vy ve městě začínáte pátý ročník. Zvykl jste si na život kosmonauta, pořád být ve vzduchu?
„Když jsem tam poprvé podepsal, hned jsem slyšel, jak to bude šílený. Že je to děsně daleko a budu pořád na prášcích na spaní. No, s Honzou Kolářem, který se teď vrátil domů do Pardubic, jsme si zvykli. Byly náročný dny, kecal bych, kdyby říkal, že ne. Ale postupně se naučíte tělu pomoci, aby drželo časové pásmo, jaké je potřeba. Pak to není šílený.“
A vážně ani letadlo neleze krkem?
„Letíme na trip sedm, osm hodin. Když jste kolem Moskvy, tak cestujete třeba dvě hodiny. To samé si pak dáte zpátky, takže ve výsledku jsme klidně o 12 hodin v letadle víc za jeden výjezd. Naučil jsem se k tomu přistupovat jinak, když už vlezu do letadla, je jedno, jestli je to na tři hodiny, nebo na osm. Prostě tam jsem. Tak si pustím o film víc, v knížce udělám větší počet stránek, dám si na palubě jídlo. Přistoupil jsem na to, že mě cesta ničit nebude. Funguje to.“
Příbuzní a kamarádi vám nenadávají, že jste moc daleko a nedá se za vámi vyrazit?
„Často mi říkali, jak by za mnou rádi dorazili, ale je to děsně daleko. Ale poslední dva roky? Už tam za mnou vždycky někdo byl. A vypadá to, že při páté sezoně v Chabarovsku přiletí už i naši. Je to strašná dálka, vím to. Ale jestli mě s bráchou někdo chce vidět, tak zkrátka musí sednout na letadlo.“ (usměje se)
Počkat, ale mám pocit, že rodiče už při vašem příchodu do Ruska plánovali, jak vezmou Chabarovsk útokem přes Transsibiřskou magistrálu. K tomu nedošlo?
„To říkají každý rok, vždycky to plánují. (směje se) Sedíme u našich v pergole, otevře se pivčo a všichni řeší, jak by bylo skvělý, kdyby se vyrazilo vlakem. Pořádná akce! Ale nic, čekám.“
Možná těch 8 500 km z Moskvy trochu děsí...
„Jo, je to dost. Snažili jsme se jim to i trochu naplánovat, že by kousek jeli Transsibiřskou, pak by zbytek letěli. Ale nikdo se zážitku ještě nechytil.“
Třeba čekají, že jednou takhle pojede domů, prorazíte cestu, ukážete, že to jde...
„Víte, že jsme se o tom s manželkou ale bavili? Lákalo by nás to. Chtěli bychom si to projet. Třeba se do toho jednou fakt pustíme.“
Jak je vlastně těžké se v KHL udržet čtyři roky, odehrát přes 220 zápasů?
„Pro nás Čechy je to těžší v tom, že je docela velký příliv z Ameriky. Přicházejí kvalitní hráči, kteří neměli úplně pevné místo v NHL a v Rusku je čeká sice jiný život, ale rozhodně si vydělají víc než na farmě. Je pro ně zajímavé chodit do Evropy. Určitě potřebujete i štěstí na manažery a trenéry, aby vám věřili. Ale primárně si klub z KHL cizince bere proto, aby tým táhl, dělal body a pomohl k výsledkům.“
Jinak je zle?
„Když pár zápasů nebodujete, ptají se, co se děje. Že tým na váš příspěvek čeká. Takže jestli se ptáte na tlak, tak ano, je na vás pořád docela slušný. Ale samozřejmě třeba v Petrohradu musí být ještě větší. To je rozhodně nejtěžší věc, ne se sem dostat, ale bodovat, táhnout svůj tým, potvrzovat svoji pozici. Nemůže se vám nedařit. Na druhou stranu už to zase není takové, jak vyprávěli třeba kluci, co zažili Rusko dejme tomu šest let zpátky. Tam se cizinci týden nedařilo a klidně vás vyhodili.“
Dá se brát, že je vaše pozice v Chabarovsku pevná i proto, že klub přivedl bratra Hynka, tedy hráče, se kterým se vám hraje dobře?
„Nemyslím, že by bráchu přivedli jenom kvůli mně. Hynek měl minulou sezonu ve Finsku skvělou, rychle se zabydlel v Lahti, byl produktivní, navíc hrál za nároďák, řekl si tím o další nabídky sám. Už před rokem mi manažer říkal, že se mu brácha líbí, tak to dotáhli teď. Jsem moc rád, že se to povedlo. Jde o jeden z našich dalších rodinných snů, které si plníme, nádhera.“
Celkově je v Chabarovsku pět Čechů, Kanaďan žádný. Udělali jste za poslední roky krajanům dobré jméno?
„To je spíš otázka na manažera, ale před námi se v klubu dařilo třeba Kubovi Petružálkovi nebo Petru Vránovi. S Honzou Kolářem jsme pak sem přišli v roce 2015 a snad jsme tady taky udělali dobrou reklamu. Jsem rád, že k nám přibývají další kluci. Je fajn, když si můžete i takhle daleko od domova pokecat česky.“
Drží tahle komunita spolu?
„Jo, určitě. S Jordánovými se známe delší dobu, přidávají se další rodiny a i holky si sedí. Takže děláme společné Vánoce, když má někdo narozeniny, oslavíme je hromadně. Jednou týdně se u někoho na bytě vždycky sejdeme, nebo jdeme do restaurace. Máme dobrý vztahy, takže asi i díky tomu se tady cítíme dobře.“
