Přijela hokejová šlechta. Juniorské šampionáty běžně obrážejí skauti z NHL, ale na zápasech v Torontu a Montrealu se ukázali i ti, kteří sledování talentů v popisu práce třeba tak úplně nemají. Jako Kris Draper. Sedmnáct ze svých 20 sezon v NHL hrál za Detroit, čtyřikrát získal Stanley Cup. Teď tam 43letý pán s bohatým hokejovým životopisem dělá asistenta generálního manažera.
Nebyl geniální tvůrce hry ani velký střelec. Nikdy se nepřehoupl před 40 bodů za sezonu, zato spoustě hvězd se dodneška zdá, jak jim znepříjemňoval život. „Jsem docela rád, že jsem nehrál na Východě a tak často se nestřetával s Jágrem ,“ pravil s úctou Kris Draper. Jágra poznal podstatně dřív, v kabině Red Wings však sedával jednu dobu hlavně s Dominikem Haškem . Ten si teď užil slávu v Buffalu, které vyřadilo jeho dres.
Zrovna v Torontu jste si zahrál před deseti lety v semifinále Světového poháru proti Jágrovi a českému týmu. Ještě si na to vzpomenete?
„Jak by ne, vyhráli jsme ten zápas v prodloužení, rozhodl Vincent Lecavalier… Já byl tehdy hrozně šťastný, že jsem za Kanadu mohl nastoupit. Pocházím z Toronta a hrát takový turnaj zrovna tady pro mě znamenalo něco speciálního. Měli jsme lajnu, které říkali DDT (Doan-Draper-Thornton). A docela se nám dařilo. V semifinále jsem se trefil při signalizovaném vyloučení, když se právě Jágr ohnal po našem bekovi. Ale víte, že jsem proti němu hrál už na juniorském mistrovství světa? Tehdy proti nám nastoupil celý útok: Jágr,
Reichel
, Holík. Takže s ním mám dost zkušeností, jak vidíte.“
To bylo v roce 1990, teď se píše rok 2015 a Jágr v NHL nedávno zaznamenal hattrick…
(skočí do řeči) „…jako nejstarší hráč v historii. Jo, viděl jsem to. On je jeden z největších hráčů, kteří kdy hráli hokej. A já můžu být jen rád, že většinu kariéry působil ve Východní konferenci a já na Západě a tak často se s ním nestřetával. Velký, silný, na ledě si s hokejkou vždy dělal, co chtěl, uměl skórovat ze všech pozic a situací. A že pořád hraje, to je něco úžasného!“
Váš někdejší spoluhráč Dominik Hašek byl nedávno uveden jako první Čech do Hockey Hall of Fame. Co se vám vybaví, když si vzpomenete na něj?
„Pamatuju si naprosto přesně, jak k nám přišel. Už nějakou dobu dával najevo, že chce do Detroitu. Otevřeně říkal, že touží vyhrát Stanley Cup a Red Wings jsou ten správný tým. Udělali jsme výměnu, abychom ho získali, jen jsme museli být ostražití, protože už jsme měli v kádru hráče jako Brett Hull a Luc Robitaille a ty jsme si chtěli taky udržet. Hašek chytal NHL osmnáct let a poznal jsem ho jako jednoho z nejsoutěživějších hokejistů, s jakými jsem hrál nebo proti nim nastoupil.“
V Detroitu se objevil poprvé v 36 letech. Byl pořád tak hladový po úspěchu?
„Neuvěřitelně. Třeba jak on tvrdě trénoval! Nechtěl za žádnou cenu pustit gól a tyhle jeho zvyky se pak přenášely na nás, díky jemu jsme se zlepšovali. Když máte v týmu kluka, jako byl on, superhvězdu, člověka, který chce být pořád nejlepší, tak vás to nakazí. Přesně takový byl Dom.“
Pobízel vás na tréninku, ať mu střílíte na hlavu?
„Taky. On ani tam nechtěl za žádnou cenu dostat gól. Proti němu jsem si moc nezahrál, protože byl v Buffalu, tedy na Východě. Ale sledoval jsem, jak dovedl Sabres až do finále Stanley Cupu. A kdykoli šly v televizi sestřihy toho nejlepšího, tak se neobešly bez Dominika Haška. Neskutečné zákroky. V tom roce 2002 vychytal Stanley Cup, během naší pouti o šest let později ho v play off vystřídal Chris Osgood. Ale i takhle se snažil mu pomáhat, podporoval ho a sám na tréninku makal, jako by měl okamžitě zase nastoupit. Zůstával déle na tréninku, chtěl, abychom na něj hodně stříleli, aby byl pořád připravený.“
Smáli jste se jeho zákrokům?
„Občas jsme jen kroutili hlavami. Jednou se třeba vrhl pod nohy Mariánu Gáboríkovi, aby mu vypíchl puk. Vyjel snad do poloviny naší třetiny a snažil se mu puk vypíchnout. Gáborík vyletěl a ve vzduchu se otočil kolem vlastní osy. Pořád vidím před sebou, jak se zvedá a nemůže tomu uvěřit, stejně jako Dominik, jemuž dali trest za podražení. Bylo to v Joe Louis Areně, takové věci on prostě uměl. Nebo jak třeba pouštěl hokejku a chytal puky vyrážečkou, jak se válel po ledě a pomáhal si vším možným. Byl naprosto nepředvídatelný. Proto byl taky tak skvělý.“
VIDEO: Takhle Detroit v roce 2002 vyhrál Stanley Cup
Podobných hvězd se tehdy sešlo v Detroitu hodně, že? Yzerman, Hull, Robitaille, Shanahan, Fjodorov, Larionov, Chelios, Lidström. To připomíná spíš all-stars tým…
„Měli jsme tedy zatraceně dobrý tým. Ale zároveň na nás byl obrovský tlak. V play off 2002 jsme jako vítěz základní části prohráli první dva zápasy doma proti Canucks. Měl jste vidět, kolik kluků z toho bylo frustrovaných, když jsme letěli k odvetám do Vancouveru. Ale otočili jsme to a postoupili dál. První finále proti Carolině jsme taky prohráli doma. V prodloužení. Ale věděli jsme, že jsme hráli dobře, měli jsme v sobě touhu, ten oheň. Dominik ho ještě víc rozdmýchal.“
Jak to dokázal?
„On byl strašně zapálený, ta porážka ho vytočila, i když jsme předvedli celkem slušný hokej. Byl docela emotivní, věděl, jak se na další zápasy připravit, strhl nás ostatní. Ale pokud mám mluvit o něm, tak nejlepší zápas, v jakém jsem ho viděl, bylo už předtím šesté utkání série proti Coloradu. Naprosto fenomenální! Vychytal čisté konto, pak jsme se vrátili do Detroitu a v sedmém zápase udržel zase nulu a my postoupili. Dvakrát nula za sebou v zápasech, kdy jsme stáli na pokraji vyřazení! To jen dokazuje, že Dom byl gólman jak stvořený pro velké zápasy.“
Ale českých hráčů jste v Detroitu potkal mnohem víc…
„Robert Lang je dodneška můj dobrý kamarád. Strašně šikovný, skvělý kluk. Taky
Hudler
měl dobré ruce. V roce 2008 s námi vyhrál Stanley Cup, teď prožívá výbornou sezonu v Calgary.“
Jiří Fischer v klubu pořád pracuje. Je vaším podřízeným, že?
„Stará se o hráčský rozvoj. Jeho kariéra málem skončila tragicky. Hrál jsem v tom zápase, kdy mu selhalo srdce, byl to jeden z nejstrašnějších zážitků, co jsem u hokeje zažil. Bylo hrozně nešťastné, co se stalo. Jiří byl bojovný, silný bek, který se uměl prát a taky na sobě neustále dělal. Kdyby se nestala ta nešťastná věc, dneska by ještě hrál.“
Ta pracovitost mu zůstala?
„To určitě, odvádí pro naši organizaci fantastickou práci. Hráčům hodně pomáhá, vytvořil si s nimi skvělé vztahy. Riley Sheahan, Nyquist, Tatar, tihle všichni mu prošli pod rukama, na tyhle všechny měl vliv, když byli mladší a čekali na velkou šanci. Jiří je připravil tak, že se z nich stávají nové pilíře Red Wings.“
