Jeho kariéra v NHL je jednoduše fantastická. A podobně jako u řady českých hráčů ji i v případě Mariána Hossy docení spíš až čas. „Nikdy by mě nenapadlo, že vyhraju třikrát Stanley Cup,“ překvapuje sám sebe ještě teď 38letý slovenský bombarďák z Chicaga, který se pozítří v Brně předvede na rozlučkové exhibici svého kamaráda Martina Havláta.
Zatímco jeho oblíbený český kumpán dávno ví, že z bruslí už ho nohy bolet nebudou, protože to z gauče nehrozí, Mariánu Hossovi se hlavou honí dilema. Vyčkat a znovu podstoupit léčebnou kúru, anebo hokeje nechat? Kvůli zdravotním trablům, které dlouho tlumil medicínou, přerušil na rok svoji práci v NHL. Ukáže čas, co přijde dál. „Mám dvě malé děti, kterým se chci věnovat, a nemůžu si dovolit riskovat zdraví polykáním nějakých tabletek,“ říká lídr Blackhawks v rozhovoru pro Sport.
Martin Havlát si nedovedl představit svoje oficiální sbohem kariéře bez vás. Když se řekne Havlát, co vám vytane na mysl?
„Nejvíc mě těší, že jsme pořád velcí kamarádi. Poprvé jsme se potkali v Ottawě (2001) a přátelíme se dodnes. Váže nás k sobě spousta vzpomínek, a i když se nevídáme tolik jako dřív, nic to nemění na tom, že k sobě máme blízko. I na ledě nám to perfektně šlapalo, parádně jsme si rozuměli hlavně na přesilovce. Házeli jsme si to mezi sebou, dva roky jsme se vyloženě bavili hokejem. V Ottawě jsme byli mladí chalani, budoucnost před námi, bylo to krásné období života. Užívali jsme si oba naplno vědomí, že jsme pevnou součástí NHL. Opravdu nádherné vzpomínky.“
Tehdy před patnácti lety vznikla u Senators početná československá mafie. Rozuměli jste si všichni?
„Báječně. Měli jsme skvělou partu, v jednu chvíli nás bylo sedm Čechoslováků, což bylo neuvěřitelné. Výborně jsme si sedli, chodili jsme často spolu na večeře, málokdy se stalo, aby někdo z nás šel s Kanaďany nebo Američany. Vytvořili jsme silnou komunitu, dělali si legraci jeden z druhého.“
Vidíte, přitom mezi slovenskými a českými fanoušky panovala obrovská rivalita. Vy jste to neřešili.
„Maximálně jsme do sebe zajeli při večeři, ale všechno samozřejmě ve srandě. Na ledě jsme párkrát byli soupeři, ale nikdy jsme to nešponovali do nějakých otáček, to byla starost médií, našich a vašich příznivců. Takže z celkového pohledu ta utkání byla hodně vyhecovaná.“
Martin Havlát měl kariéru fantasticky rozjetou, ale časem se musel vypořádávat s kopou těžkých, někdy i pořádně bizarních zranění. Mrzelo vás to?
„Říkáte to dobře. Martin po příchodu do NHL udivoval obrovským talentem, uměl velké věci, hrál nesmírně rychle, vymýšlel góly i je sám střílel, skvěle četl hru, měl to pravé hokejové cítění. Každému se s ním výborně hrálo. Velká škoda celé té série zranění, kariéru mohl mít delší o několik dalších let. Jenže takový je úděl hokejistů. Nikdy nevíte, co přijde. A bohužel Martin měl problémů se zdravím víc a víc. Až nakonec musel s hokejem skončit. I tak na sebe může být pyšný, dokázal toho hodně, zanechal za sebou velkou stopu.“
Vytvořit dnes federální komunitu v NHL je spíš sci-fi. Dotýká se vás, jak se zástup Slováků a Čechů v nejlepší lize povážlivě tenčí?
„Je pravda, že v nejlepších letech našeho hokeje bylo v NHL obrovské množství Slováků, to jsme si kdysi ani nepředstavovali. Češi to samé. Ale zatímco vaše aktuální zastoupení v NHL je pořád celkem dobré, nám se to úplně vytratilo. Chalany můžeme spočítat prakticky na jedné ruce. Což je hodně smutné po tolika silných ročnících. Je to obrovský propad a slovenský hokej to pociťuje.“
Vidíte světlo na konci tunelu?
„Velkým povzbuzením bylo nedávné vystoupení naší osmnáctky na domácím mistrovství světa. Našli bychom pár hráčů s potenciálem rozvinout ho na nejvyšší scéně. To je to naše malé světélko na konci tunelu.“
NHL je poslední roky zamilovaná do rychlosti a mladých nadupaných zajíců. Vy přímo ne, ale vaše generace to má se získáním kontraktu čím dál složitější, mnozí vaši kolegové odchází do penze. Je těžké takové trendy přijímat?
„NHL enormně omlazuje, v minulosti tolik mladých hráčů nedostávalo prostor. Teď ho však mají. Trend je daný, je hodně cítit. Starších hráčů, kteří by hráli v elitních pětkách a první housle, je minimálně, a kdo nestíhá bruslit s ostatními, nemá šanci být u toho.“
To se bavíme o 36 nebo 37letých hráčích. Ale co takový Jágr v pětačtyřiceti letech. Co myslíte, vrátí se zpět za oceán s kontraktem v kapse?
„Těžko hodnotit takhle z dálky. Vůbec se nemusíme bavit o tom, jaký on je fenomén. Ale i Jardy se dotkl aktuální pohled NHL na hokej, všichni hledají mladší hráče. Ačkoli si myslím, že by jednu sezonu mohl ještě dát, obecně platí, že strašně málo klubů shání hráče podobného věku. Novou smlouvu bude hledat těžko, ovšem zkušenosti a marketing kolem něj mu k tomu mohou významně pomoci. V první pětce na Floridě mu to sedělo, byl produktivní.“
Zpátky k Martinu Havlátovi. Asi jste neváhal, jakmile se vám zmínil o své rozlučkové partii.
„Samozřejmě. Řešili jsme to už během minulé sezony na Floridě, kam jsme si zašli na večeři. Hned se mi ten nápad zalíbil. Měl připravené dva termíny, jeden vybral a ten jsem si dal hned do kalendáře. Je jen otázkou, zda mi moje zdravotní problémy dovolí nastoupit, fyzicky však budu přítomen určitě, minimálně na střídačce.“
Až teprve nedávno vyšlo najevo, že poslední roky tvrdě bojujete s nepříjemnou alergií, která vám dovolovala hrát hokej pouze pod extrémně silnými prášky. Vyhlásil jste roční pauzu. Věříte pevně v návrat do profi hokeje?
„Mít takové volno od hokeje je pro mě nová věc. Dám si oddech od klasického režimu a uvidíme, co se stane za rok. Bude mi devětatřicet let, už teď je mi jasné, že po tak dlouhé přestávce nebude snadné dostávat se zpět do obvyklé formy. Po zkušenostech z posledních čtyř let to nevidím růžově, ale nechci vyhlašovat předčasné závěry. Uvidíme, jak to všechno vykrystalizuje.“
Vím, že to je pro vás těžké téma a že nebýt těch potíží, mohl byste v klidu hrát za Chicago na stávající úrovni klidně další dvě tři sezony. Bylo by těžké přijmout konec, smířit se s ním?
„Jak to říci… Nebýt těch potíží, minimálně jednu, dvě další sezony bych určitě dal. Bruslařsky se cítím výborně, stačím o mnoho mladším hokejistům. V poslední sezoně se mi dařilo i gólově, dostal jsem se do výborné pohody, kterou jsem, upřímně, ani neočekával. Cítil jsem se být důležitou součástí týmu. Bohužel, ty problémy mě zbrzdily. Už na zářijovém Světovém poháru to bylo neúnosné, ve finále proti Kanadě jsem nevěděl, jestli vůbec nastoupím. Kůži jsem měl zničenou… Pak se sám sebe ptáte, jestli má cenu dál podstupovat tak těžkou léčbu (s vedlejšími účinky), protože zdraví je jenom jedno. Mám dvě malé děti, kterým se chci věnovat, a nemůžu si dovolit riskovat zdraví polykáním nějakých tabletek.“
Máte kvůli volnu tím pádem jiné léto než obvykle?
„Věnuju se dětem, na Slovensku dokončujeme stavbu domu, takže se nenudíme.“
Dohlížíte, anebo vezmete cihlu do ruky?
„Spíš dohlížím a platím účty.“ (usmívá se)
Když se podíváte na svůj osobní účet v NHL, co všechno jste v elitní lize dokázal, musíte být víc než spokojený. Na co jste nejvíc pyšný?
„Jsem vděčný, co se mi podařilo. Nikdy by mě ani nenapadlo, že v nejlepší lize světa odehraju přes tisíc zápasů, že dám více než pět stovek gólů. Mým snem vždycky bylo vyhrát jeden Stanley Cup. A vida, mám tři. Pořádně si to vlastně ani neuvědomuju, nejspíš mi to všechno dojde až za pár let. Kluk, který si přál jednou hrát NHL, neměl žádnou konkrétní metu a … Myslím, že se to povedlo.“
Rozhodně ano. Teď mnozí vaši parťáci a kamarádi bojují za obrodu slovenského hokeje. Hrajete v tom i vy nějakou roli?
„Je na místě zmínit, že koncem srpna odlétám do Ameriky, s lidmi z organizace Chicaga se budeme bavit o mém případném zapojení ve strukturách klubu. Ať už se za rok vrátím k hokeji, anebo ne. Máme výborné vztahy a rádi bychom ve spolupráci pokračovali. A co se slovenského hokeje týká, rozhodně mi není ukradený. Nastává nová doba, za sebe říkám, že byla zapotřebí. Předchozí vedení svoji práci udělalo, měli také úspěchy, ovšem dnes už si doba žádá něco jiného. Je třeba dát šanci mladším manažerům a jejich vizím. Miro Šatan je vynikající volba, svoji práci odvede přímo u ledu, to samé Martin Kohút (šéf svazu). Čeká je spousta práce, ale máme v chalany velkou důvěru.“
