PŘÍMO Z KANADY | Patřil zase k nejlepším hráčům na ledě. Zase přišel a trpělivě odpovídal. Ale bylo z něj patrné velké rozčarování, mluvilo se mu hrozně těžko. „Je to velké zklamání,“ hlesl David Pastrňák po prohraném čtvrtfinále se Slováky, v němž se stejně jako ostatní útočníci nedokázal proti pozorné obraně soupeře prosadit. Česká dvacítka prohrála, výsledek 0:3 znamenal konec. Konec na šampionátu, konec medailových nadějí.
Čím to, že tým v posledním utkání skupiny proti Rusku vypadal výborně, a ve čtvrtfinále bylo najednou zase všechno jinak?
„Je to velké zklamání, měli jsme velikou příležitost prolomit zakleté čtvrtfinále na mistrovství světa MS dvacetiletých. Nepovedlo se nám to znovu, nevím, co k tomu říct.“
Co se tedy stalo?
„Byl to zápas o jednom gólu, oni dali ten první, se štěstím. Nám se to nepovedlo, i když jsme měli spoustu šancí. Bohužel jsme to nedali, oni tam padali po hlavách, blokovali střely. Proměnili šance, my ty svoje nedali… Takhle to dopadlo….“

Mohlo sehrát roli, že jste hřiště v Montrealu neměli tak osahané?
„Stadiony NHL jsou všechny stejné. Tohle určitě ne. Zkrátka oni proměnili šance. Na rozdíl od nás. Proto to takhle skončilo. Když nedáme gól, tak nemůžeme vyhrát.“
Budete na tenhle tým vzpomínat jako na partu, která úplně nevyužila svůj potenciál?
„Každý hráč tam nechal všechno, co mohl. Určitě si nemyslím, že by to bylo z naší strany nějaké odfláknuté. Každý chtěl vyhrát a odevzdat tam všechno. To jsme taky udělali, ale bohužel, neměli jsme to štěstí, abychom stříleli góly jako Slováci.“
Hráči z Evropy zůstávají až do konce turnaje. Co vy? Budete se dál trápit pohledem na to, jak o medaile bojují jiní, nebo raději odletíte pryč a vrátíte se na farmu Bostonu?
„Vůbec nevím. Tohle mi teď v hlavě nelítá. Uvidíme, co bude.“