Rulík: Je důležité, že jsme se ostatním vyrovnali. Nesmíme zůstat na místě
Po dlouhém letu z Kanady přišel Radim Rulík do příletové haly v Praze mezi prvními. Z Edmontonu se vrátil s dvacítkou bez medaile, byť nebyla nakonec vůbec daleko. Česko skončilo čtvrté a kouč byl plný dojmů a postřehů. „Neexistuje, abychom si jen řekli, že to bylo dobré a zůstali na místě. Vůbec. Naopak - víme, že potřebujeme dostat hráče do tréninku ve sprintu,“ spustil. Vysvětlil taky, proč mluvil před turnajem o zděšení z medaile.
V letadle bylo asi hodně času přemýšlet. Převládl nakonec smutek, že nevyšla medaile, nebo spokojenost, že jste nečekaně vyřadili USA a dostali se mezi poslední čtyři?
„Pořád od každého trošku. Určitě jsme strašně rádi, že jsme si zahráli o medaile a byli v turnaji až do samého konce. Amerika byla favoritem zápasu, my ji porazili, ačkoliv tam měli patnáct hráčů ročníku 2002 a bylo to jedno z nejstarších mužstev na šampionátu. Mělo skvělou organizaci hry a obrovskou kvalitu. Byl to úspěch. Pak přišla Kanada. Nevím, jestli někdo viděl finále, ale byl to neskutečný hokej v rámci téhle kategorie. Pro nás to byl opravdu strašně těžký soupeř, megafavorit. Dělali jsme, co jsme mohli, ale na Kanadu jsme neměli.“
Na Švédy to vypadalo, že ale ano...
„Ano, ten zápas o třetí místo mohl dopadnout i jinak, kdybychom nedostali ten gól na 1:2 po buly. Nebyli jsme horším týmem. Potom to bolí, ale taková je realita. Pro nás je strašně důležité, že jsme se ostatním vyrovnali. Navíc jsme nehráli jen jako tým, co jezdí pouze v obranném pásmu a pomalu se nedostane ze třetiny. Byli jsme vyrovnaným soupeřem. Hraje se ale na góly a těch jsme dali méně než Švédové, kteří hráli skvěle do defenzívy, i když náš výkon byl výborný. Šlo o detaily. Švédi mají vyspělé mužstvo, ale určitě jsme mohli při troše štěstí udělat ještě větší úspěch. Myslím si ale, že od našeho mladého týmu, který jsme tam měli, nebyly ty výkony vůbec špatné.“
Našel byste něco, v čem je světová špička jinde?
„Hráči těch top týmů jako jsou Amerika, Kanada, Finsko a Švédsko, k nimž jsme se tentokrát přiřadili, jsou výborně fyzicky připravení. To samé platí i dovedností, které předvádějí v rychlosti, neztrácí puky, všechno zvládají ve sprintu a tolik nechybují. Kanaďané v tom byli třeba úplně úžasní. My musíme jít jednoznačně právě touhle cestou, abychom dokázali ve stejné intenzitě trénovat a potom hrát kvalitní zápasy. Pokud se nám taková věc podaří, zvládneme se držet ve čtyřce, do budoucna přijdou velké úspěchy.“
Když si srovnám Česko proti zmíněné TOP 4, soupeři mají individuálně výraznější hráče, nebo jich mají víc. Ale zdálo se, že jste přišli na nějaký způsob, jak proti nim zahrát systémově. Je tohle cesta?
„Systém fungoval, bylo to zápas od zápasu lepší. Když tedy pominu utkání s Lotyšskem, které nám hrubě nevyšlo. Jinak se mužstvo už od přípravných zápasů zvedalo a lepšilo se právě v tom systému. Pomohl nám, ale musím taky říct, že soupeři mají neskutečnou kondici. Třeba Finové, kdyby nedostali gól na 0:2 ve finále s Kanadou, tak zápas o zlato neprohráli. Od půlky zápasu byli jednoznačně lepší, zatlačili Kanadu a dominovali. Kanaďané vůbec nevěděli, jak ten tlak Finů eliminovat. Herní kondice na ledě je u dalších mužstev obrovská. Tady je věc, kde se potřebujeme co nejvíc přiblížit.“
Na druhou stranu, Česko dokázalo jít s Finskem, v play off s Kanadou a pak i se Švédskem až do koncovky. Nezdálo se, že by na tom váš tým byl úplně špatně.
„Protože jsme měli teď vážně talentované mužstvo. Vezli jsme mladší kluky, než tam měly některé další týmy, protože to bylo vlastně MS do 21 let. A když máte talentované mužstvo, hraje to taky svoji roli, že zápasy vypadaly, jak vypadaly. My všechno teď ale musíme hlavně posunout dál.“
Kam?
„Neexistuje, abychom si jen řekli, že to bylo dobré a zůstali na místě. Vůbec. Naopak - víme, že potřebujeme dostat hráče do tréninku ve sprintu a když tenhle trénink budou dělat dnes a denně, budou se strašně posouvat, protože talent tam je, mají ho. Potřebují herní kondici, která se rozvíjí kvalitním tréninkem a zápasy. Většina z týmu bude hrát v zahraničí, takže myslím, že kvalitní zápasy dostanou často.“
Souvisí s tím zakončení a důraz kolem brány? Nebezpečná byla většinou jen první česká lajna. Ostatní pracovaly, bruslily, ale víc většinou nepřišlo.
„Asi to nemají zatím tolik v sobě. Všichni chtěli, hrozně chtěli, pár takových rychlých zakončení jsme na turnaji taky měli. Kos takhle nastřelil proti Švédům tyč.“
Ano, Hauser výborně vypálil do víka proti USA. Jen těch momentů bylo málo.
„Právě, potřebujeme, aby se kluci víc do koncovky tlačili. Je důležité, aby zakončení bylo ještě překvapivější, soupeř na něj nebyl nachystaný. Do koncovky je důležité jít po hlavě a zakončení je samozřejmě nejdůležitější. Takže rezervy v tomhle máme taky.“
Před turnajem zaujala vaše věta, že vás zděsily řeči o medaili. Chtěl jste tím tým posadit na zadek, nebo to nebyla hraná emoce?
„Šlo mi o jedno. Kdyby se třeba nějaký zápas nepovedl, nechtěl jsem, aby hned kluci byli konfrontovaní s tím, že si jedou pro medaili. Nechtěl jsem, aby k tomu došlo. Jeli jsme do Kanady s co největší pokorou a snažili se mužstvo nachystat k maximální pracovitosti v zápasech. Nejsem příznivcem velkého vykřikování do médií. Sny určitě, ty jsou v pohodě. Jen jak dlouho jsme nepřivezli z dvacítek medaili, 17 let?“
Naprosto přesně.
„Vidíte, 17 let nic. A teď najednou mluvit o medaili? Měli bychom se hlavně starat o to, abychom třeba pětkrát ze šesti dalších takových turnajů šli do poslední čtyřky. Pak ta medaile určitě bude taky.“
Ale bylo jasné, že to byla reakce na rozhovor Jiřího Kulicha pro iSport.cz. Právě mluvil o tom svém snu, svém cíli, že chce každého porazit, s tím začíná každý zápas. Netěší ale trenéra, že to nebyly jen slova a přesně podle toho hrál?
„Hrál výborně. Byl skvělý už na osmnáctkách a teď to jenom potvrdil. Nevím, kde bude působit v další sezoně, ale určitě se o něj Buffalo postará tak, aby dostal to nejlepší. Jirka je velmi dobrý prospekt. Jen další věcí je, že Kanada má takových 19 hráčů z 20.“
A 15 jich nechali doma...
„Přesně tak. (usměje se) My si povídáme o jednom hráči, potřebovali bychom jich na téhle úrovni mít 20. Pak se budeme bavit, že můžeme být úspěšní.“
Když jsme nakousli konkrétního hráče. Měl tým šéfa v Janu Myšákovi?
„Měl, hrál opravdu výborně. Dělal body, výborně se choval v kabině. Je vidět, že chce mít velkou profesionální kariéru.“
Ví, co pro ni má udělat?
„Ano, chová se jako absolutní profík už teď, což je ideální příklad pro všechny mladé kluky, které jsme v Edmontonu teď měli. Doufám, že si toho všimli, viděli cestu, jak se posouvat k dalším výkonům.“
Vy si dáte teď volno?
„Kdepak, v úterý ráno budu v Pardubicích, večer hrajeme zápas.“
Docela zápřah...
„Je, ale s tím jsem do toho šel.“
A šel jste i k reprezentaci s tím, že tým bude takhle fungovat, pracovat a letní mistrovství dopadne takhle?
„Ne, to jsem nečekal. I když já tedy nejsem úplně plánovací typ. Říkám to hráčům taky, jdu den za dnem, trénink za tréninkem, pak se uvidí, na co to vyjde. Ale když jsme se poprvé sešli, bavili se s realizačním týmem, mimochodem, ten byl opravdu skvělý, no a začali kluky poznávat? V Brně jsme viděli úroveň tréninku a já si říkal, že to bude průšvih. Takže asi tak nějak k těm očekáváním.“ (směje se)
Hezká optimistická tečka. Jen dovolte ještě poslední věc, mohl byste prozradit, co jste hráčům řekl v kabině při hodnocení celého turnaje?
„Slyšeli, že jsme chtěli opustit turnaj se vztyčenou hlavou, což se podařilo. Snažím se všechny nějakým způsobem přesvědčit, aby lépe trénovali. Řekl jsem jim, že pokud budou lépe trénovat a přidají k tomu kvalitní zápasy, všechny věci budou v přípravě dělat ve sprintu, posunou se. Všichni kluci jsou ještě mladí, adaptabilní, rychle se přizpůsobí herním podmínkám a rychle regenerují. Veškerý potenciál udělat progres mají. Slyšeli ode mě, jakou cestou jít, aby to příště mohlo být ještě trochu lepší.“
