PŘÍMO Z OTTAWY | Maxim Turbulenc teď v Kanadě frčí. Předělávka písně z filmu Ať žijí duchové se na tribunách ottawské arény TD Place setkává s nadšením i tancem. Diskžokej ji pouští po českých trefách, kterých se rodí požehnaně nejen při právě probíhajícím turnaji do 20 let. „Jsme aktivní, neustupujeme. A góly pak padají,“ měl jasno obránce Vojtěch Port, který zahájil nejsledovanější událost mládežnického světa bohatým sběrem asistencí.
Páže už se snad definitivně zbláznilo. Češi ho svými zásahy vyvolávají s železnou pravidelností. Famózní osmigólový obrat v zápase o bronz na posledním světovém šampionátu probudil ofenzivní trend, který junioři neopouštějí. V předešlých 25 mezistátních utkáních zaznamenali průměr výrazně přesahující čtyři vstřelené branky na zápas. Postrach budící výkaz.
Výtečnou hodnotu pochopitelně nadzdvihlo i sobotní historické řádění v duelu s Kazachstánem (14:2), jinak ovšem národní tým potkával převážně elitní evropské soupeře v čele se Švédskem a Finskem. A neztratil se.
Svěřenci trenéra Patrika Augusty v rámci zkoumaného vzorku ani jednou neodešli z utkání s nulou na kontě. Poslední takový „průšvih“ zaznamenali vloni v dubnu. Tehdy za celý turnaj pěti zemí napočítali ve čtyřech kláních bídné dvě trefy.
Letos byly dvě porážky proti Seveřanům jen s jedním úspěšným střelcem naprostou výjimkou. Mnohem častěji se na českém skladě nacházely vysoká produktivita i efektivita. „Máme kvalitní hráče, kteří umí zakončit,“ pochvaloval si hlavní kouč dvacítky. „Útok nám vychází. Věříme, že stejně budeme pokračovat. Že jsme proti Kazachstánu měli tři hattricky, bylo fantastické. V takovém utkání téměř všichni hráči získají křídla, chtějí se prosadit a ukázat, co umí.“
Když se mladíků zeptáte, v čem je kouzlo současného výběru, nejčastěji se ošívají obecným spojením: „Hrajeme svou hru.“ To v praxi znamená zejména celoplošné pojetí hokeje s vysokým napadáním, jehož se účastní kompletní pětka. Stejným stylem zajišťoval úspěchy už předchozí stratég Radim Rulík, pod Augustou moderní taktika získala ještě pevnější základnu. Hráči si více věří, a třebaže místy vidíte technické nedostatky, výkony se přibližují těm z dospělých kategorií.
Odskočené jsou hlavně první dvě formace, kde realizační štáb vedle sebe vyskládal nadmíru kvalitní zboží. Prim hrají naděje s extraligovou současností i minulostí. Druhá letka s boleslavským Vojtěchem Hradcem a třineckým Petrem Sikorou získala silný obrys už při evropské přípravě, v Ottawě k ní přesně zapadl finským Växjö či zámořskou juniorkou prověřený Jakub Štancl.
„Chemie se mezi námi zlepšuje každým zápasem. Oba kluci vedle mě jsou velcí, silní, takže jsme dobrá a velmi vyvážená lajna. Moje hra je hlavně o forčekingu, i když v tomto směru žádné speciální pokyny nemám,“ rozebral fungování úderného komanda rychlonohý Sikora, častý zloděj puků v nebezpečných prostorech.
Štancl nejen jemu vypomáhá vynikajícím uměním v přechodu jeden na jednoho, což je prvek, který na úzkém hřišti v TD Place dělá klíčové rozdíly v řadě zápasů. Jakmile forvard obelstí obránce, mimořádná šance je vzdálená jen několik metrů.
„Všichni víme, že Kuba je skvělý hráč. Má za sebou mistrovství světa, kde dával velice důležité góly. Sebevědomí je na místě,“ hovořil o Štanclovi kouč Augusta a připomenul klíčové zásahy v minulém čtvrtfinále s Kanadou nebo v úspěšném boji o bronz proti Finsku.
Kromě zástupce Kelowna Rockets mezi zakončovateli vyniká ještě Matěj Maštalířský. Zatímco Verva devatenáctiletého teenagera využívá spíše v méně výrazné roli defenzivního křídla, v národním dresu a pod velením litvínovské modly Roberta Reichla rozkvetl jako bombardér. Od konce posledního šampionátu ve Švédsku, kde ještě tolik nehrál, nastřádal neskutečných 21 branek ve 22 zápasech. „Je vidět, že hraje dospělý hokej. Systémově velice dobře nastavený. V Litvínově se nejspíš šetří na nároďák,“ vtipkoval Augusta na adresu další silné zbraně.
Nakolik účinní budou čeští snajpři v klíčových duelech, ukáže čas a zejména čtvrtfinále po Novém roce. Nastolená struktura každopádně podněcuje rozlet za třetím cenným kovem v řadě.