Jágrova role pro MS 2015: veterán útočící z druhé lajny
Je to tu zase. I rok 2015 rozepíše další kapitolu působení Jaromíra Jágra v národním týmu. Až se v pátek rozjede domácí šampionát, navzdory svým předchozím pochybnostem vyrazí číslo 68 zase na led. Ve 43 letech stále jako důležitý člen reprezentační ofenzivy, ovšem nikoliv hlavní postava týmu. Tak, jak sám chtěl. Tak, jak může být nejplatnější.
Tohle mužstvo patří Jakubu Voráčkovi. Útočník v nejlepším věku, který většinu sezony přikládal pod oheň očekávání triumfu v produktivitě NHL, dostal stvrzenku na úlohu lídra i v podobě kapitánské úlohy.
Jaromír Jágr, nejdůležitější pravé křídlo národního týmu předchozích dvou dekád, tak zastane úlohu podpůrné jednotky, bude vyrážet na led mimo hlavní pozornost. Alespoň o tom pro začátek vypovídá jeho zařazení do druhé formace. Podobně to už poslední roky vyžadoval, ale ne vždy mu stavitelé kádru vyhověli. Jednoduše ho potřebovali coby stěžejního lídra.
Až letos začne Jágr jako ničivá zbraň druhého sledu. „Že je pro něj připravená takováhle role, tím si chtěl být jistý, než do mužstva nastoupí,“ připouští Jaroslav Špaček, asistent kouče Vladimíra Růžičky a dlouholetý reprezentační parťák hokejové modly.
Brát však číslo 68 jen na ozdobu, na získání respektu soupeřů, to by byl příliš velký luxus. „Nabízelo by se vnímat ho jako žolíka, jenže on i loni v Minsku prokázal, že je pořád jedním z našich nejlepších útočníků. Nikdo ho nechce odstrčit, to je holý nesmysl. Týmu má pořád co dát, což sám ví. Kdyby to tak nebylo, neměli bychom ho tady,“ zdůraznil Špaček.
I na loňském šampionátu hrál Jágr v elitní lajně, skončil jako nejproduktivnější z Čechů, na ledě trávil přes 16 minut a byl pátým nejvytěžovanějším útočníkem, přičemž ti, kteří toho odehráli víc, na rozdíl od něho nabrali dost času v oslabení. Hokejový kmet zkrátka ještě před rokem zůstával ústředním protagonistou hry českého týmu.
Když se pak v posledním ročníku NHL přesunul z utrápených Devils na energickou Floridu, nabral novou šťávu, výkonností stále patří ke špičce. Přesto – ačkoliv přehodnotil svá loňská slova o konci v národním týmu – váhal, jestli bude pro současný výběr platný.
„Ale to jsou jenom takové ty úvahy pro Hokejovou rodinu, vždyť to znáte,“ rozesmál se Špaček. „Jeho sezona gradovala, na konci hrál výborně, tak věříme, že to přenese i sem. Třeba nebude hrávat tolik, jako hrával, ale on se s tím vyrovná. Navíc každý zápas se může nějak vyvíjet a on postupně dostane větší úlohu, ke konci utkání může podle výsledku hrát buď víc, nebo naopak odpočívat.“
Hlavní kouč Růžička to má nastavené jasně: Jágrovy úvahy coby kdyby rozčísnul jeho nominací a svěřením úřadu asistenta kapitána. „Jardova pozice je pořád důležitá, o tom není sporu. Nikdo nemůže čekat, že nám bude dávat každý zápas čtyři góly, ale takhle zkušené hráče prostě potřebujeme,“ shrnul.
Právě Růžička, jeho autorita a vzájemný respekt si Jágra v kabině i týmu ukočírují tak, aby maestro nebyl jednotkou sám pro sebe, ale skutečně jen jedním z hráčů, byť tím s jedinečným nadáním a příběhem v zádech.
A vzhledem k tomu, že účast druhého z plánovaných matadorů Martina Ručinského se zdá být přinejmenším velmi nejistá kvůli jeho zdravotním potížím, Jágr jako hromosvod tlaku a očekávání se víc než hodí. Je třeba jako veterán, stařešina kabiny, za nímž se chodí pro radu a příklady z minulosti. Góly a dravost už pak zajistí jiní. Voráček, Hertl, Sobotka, Erat.
| Jaromír Jágr a pražský šampionát |
- Je to pro něj jubilejní desátý šampionát |
