Z dělníka v prvním útoku. Kluci v lajně jsou hrozně šikovní, chválí Zohorna
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Česko nasadí ve čtvrtek proti Norsku novou první lajnu. Ve středu útoku nastoupí Jan Kovář, napravo David Pastrňák a výborné výkony na šampionátu vytáhly týmovou hierarchií Tomáše Zohornu. „Uvidíme zítra, jestli to tak zůstane. Ale jestli jo, tak se na to moc těším,“ nemůže se dočkat na zápas nejstarší z bratrského tria Zohornů. Prostřední Hynek byl za ním teď o víkendu v Paříži. Ramena kvůli titulu s Kometou prý nedělal.
Nejdřív tak nějak nenápadně objížděl akce Euro Hockey Tour. Teď už patří Tomáš Zohorna výš. Je na druhém mistrovství světa, v přípravě měl na dresu dokonce i kapitánské céčko. Je vidět, jak moc na něj trenér Josef Jandač sází. Proti Finsku končil zápas v prvním útoku a na tomhle složení se nic nemění ani pro nadcházející bitvu s Norskem.
Cítíte, že postupně vystupujete z kategorie pracanta a bojovníka?
„To si úplně nejsem jistý. (usměje se) Kluci vedle mě jsou hrozně šikovní, já budu dělat, co je potřeba, vybojovat pro ně co nejvíc puků. Uvidíme ve čtvrtek, jak to půjde.“
Napadá vás, jak zařídit, abyste Davidu Pastrňákovi pomohl ukončit čekání na gól?
„Ono to přijde. Nejdůležitější je, abychom pořád hráli jako tým a vyhrávali. Pro útočníka, který je zvyklý dávat góly, má hodně šancí a nepadá mu to tam, to třeba může být trochu těžší. Ale navenek bere Pasta všechno úplně v klidu, zlomí se to.“
Vy někoho naštvete, Jan Kovář mu přihraje před prázdnou, to by mohl být recept, ne?
(usměje se) „Když to tak bude, beru. Ale znovu říkám, není to tady o jednom hráči, fungujeme jako tým. Je jedno, komu to tam napadá.“
Tohle je podle vás síla současného týmu?
„Ano a ještě směrem dopředu bychom měli být silní. Máme i výborné kluky v obraně, jen všichni musíme na hře dozadu zamakat, dělali jsme tam chyby. Pracujeme na tom, už ve čtvrtek to bude lepší, věřím tomu. Proti Norsku chceme od dobré obrany začít, tenhle útok je na každém z nás.“
Vyřídil jste si vlastně s parťákem Kovářem, že vám proti Finsku vyfoukl cenu pro nejlepšího hráče?
„To ani nevím.“
Trenéři původně napsali na lístek vaše jméno, ale nakonec ho škrtli a zapsali Kováře, který srovnal na 3:3. Hodinky dostal on.
„Tak to je hezký. (směje se) Stejně je nejdůležitější ale to, co bylo na kostce, bereme dva body, ty jsou úplně nejvíc. Ale bude se mi to hodit, aspoň mu teď můžu říct, ať mě pak někdy pozve na pivčo.“ (směje se)
Je Jan Kovář typ hráče, u kterého musíte jezdit pořád kolem branky s hokejkou na ledě, protože nikdy nevíte, kdy od něj přiletí nahrávka?
„Jo, přesně tak to je. Kovi je hodně silný hráč na puku, dobře vidí hru, má přehled, co se děje. Nahrávku od něj musíte čekat každou chvíli, i když si třeba myslíte, že to nejde.“
Dostal do sebe za roky v Magnitogorsku už ruskou školu?
„Spíš má pořád tu českou a využívá ji v Rusku. (usměje se) Je to strašně šikovný hráč, na ty jeho hezký nahrávky se hrozně krásně kouká.“
Za národní tým jste odehrál už 55 zápasů, už se tady cítíte jak doma?
„Jako doma ještě ne. (usměje se) Ale je to moje druhé mistrovství a užívám si ho. Příprava byla hrozně dlouhá, v týmu jsem byl celou dobu, asi šest týdnů. Tohle je za odměnu, výborní spoluhráči, hrajeme v hezkém městě... Když máte čas, zajdete se někam podívat a poznáváte Paříž.
Už jste si našel v nějakém volném dni chvilku?
„V úterý jsme se s přítelkyní prošli. Přijela i rodina, brácha, prošli jsme si nějaká místa, Eiffelovku, ale zase jsme to nepřeháněli. Nechtěl jsem radši moc cestovat, přece jsem tady kvůli hokeji, ne abych se utahal někde ve městě, ale byl krásný den, přestalo pršet, tak byla potřeba si to užít. Zašli jsme do kavárny, lehli si v parku na trávu, odpočívali, pohoda... Moc krásný den.“
Který bratr z vaší široké rodiny dorazil?
„No mistr, ten prostřední z nás.“ (směje se)
Nevytahuje se Hynek s titulem?
„Ne, ale to přijde, až přijede domů s pohárem.“ (směje se)
