PŘÍMO Z KODANĚ | Z letadla šli prakticky rovnou na led. Zastavili se jen v hotelu, kde si vyložili věci, absolvovali krátkou týmovou poradu a šli na rozbruslení. Oba viditelně unavení. „Nespal jsem ani minutu. Prášek na spaní mi nezabral,“ řekl českým novinářům vyčerpaný David Krejčí. Zda se spoluhráčem naskočí do večerního zápasu s Ruskem je zatím s otazníkem. Rozhodne se až dvě hodiny před úvodním buly.
Jaké jste měl po konci ve Stanley Cupu myšlenky? Věděl jste hned, že chcete přiletět?
„Myšlenky byly všelijaké, ale chtěl jsem vždycky přijet už posledních pár let. Nevyšlo to však kvůli různým zraněním. Teď jsme vypadli s Bostonem a já byl zdravý, takže jsem neváhal a jsem rád, že jsem tady. Už je to nějaký čas, co jsem měl na sobě český dres, takže se moc těším, až si ho obleču. Uvidíme, jestli to bude dneska nebo až zítra.“
Berete tohle jako pokračování play off? Byť tedy samozřejmě s jiným týmem.
„Tak nějak to beru. V neděli jsme hráli poslední zápas, takže snad to nebude fyzicky tak špatné a zvládneme to. Hlavně ať zapadneme do týmu. Kluci hrají dobře, bojují a hned po příjezdu jsem poznal, že tady mají super partu. Těším se. Snad pomůžeme k vítězství.“
David Pastrňák přiznal, že pro něj byla lákadlem příjezdu i možnost zahrát si zase s vámi v jedné lajně. Máte to stejně?
„Jasně. Pasta je světový hráč, se kterým by chtěl hrát v lajně úplně každý. Dva roky ho denně vidím, jak hraje… to je něco neskutečného. Těším se, že spolu naskočíme.“
Bylo to v zámoří před odletem hodně hektické?
„Docela jo, všechno se řešilo narychlo. Musel jsem opustit rodinu, což není příjemné, ale chápou, že jsem nechtěl ještě končit sezonu a tohle je pro mě moc důležité.“
S Bostonem jste měli větší ambice, že?
„Určitě. Byli jsme druzí po základní části. Konec ve druhém kole byl zklamáním, mysleli jsme výš. Bohužel ve druhém kole proti sobě hrál první s druhým, tak by to asi být nemělo, ale to je na posouzení jiných lidí. Jeden musel z kola ven, byli jsme to my, Tampa šla dál. Měli jsme tým na to, dojít až třeba do finále. Nedá se nic dělat.“
Takže cíl je spravit si chuť v reprezentaci.
„Přesně tak. Věřím, že tým máme kvalitní. Chceme udělat medaili.“
Těšíte se na české fanoušky, kterých přijelo do Kodaně stovky?
„Samozřejmě, těším se moc. V Bostonu mám jenom Pastu. Fanoušci tam jsou výborní, ale nejsou to Češi. Těším se na českou hudbu v kabině, naši pohodu a všechny tyhle věci.“
Kolik spoluhráčů v kabině jste znal?
(úsměv) „No, víc než deset jich nebylo. Zápasy jsem ale sledoval, vím, co to je za hráče, jen je zatím neznám osobně. V hokeji se ale známe všichni navzájem.“
Jaký byl let? Spal jste?
„Vůbec. A to jsem si vzal i prášek na spaní, ale nějak mi nezabral. Snad teď odpoledne usnu a prospím se. Zatím se cítím dost unaveně. Doufám, že to je tím letem. Jestli ne, tak mám co dohánět.“ (úsměv)
