Případ Vrána? Já bych se na jeho místě ani nesvlékl, říká Klíma
Po dvou letech se to téma znovu vrací na stůl. Jakub Vrána. V Bratislavě 2019 se po hvězdném nástupu proti Švédům propadl sestavou, na čtvrtfinále dostal lístek na tribunu. Aby se pak na něj zase honem spoléhalo. V Rize je to obdobné. Střelec od pánaboha vypadl z elitní role a proti Tre kronor byl na okraj dnešní sestavy (19.15) dosazen až posléze. Co se děje, že národní tým v probíhající krizi nespoléhá na prověřené hráče NHL, v tomto případě útočníka, jenž zná cestu, jak vyhrát Stanley Cup? „Pokud hráče jako je Jakub Vrána dáte do sestavy jako třináctého hráče, to tam nemusí vůbec chodit,“ říká v rozhovoru pro iSport.cz Petr Klíma, vlastník téměř devíti set startů v NHL a Stanley Cupu, střelec 341 gólů.
Mluvilo se o bolestech v rameni jako o důvodu absence na středečním tréninku a příčině původní absence v sestavě se Švédy. V reálu jde o přetrvávající zdravotní neduh, s nímž Jakub Vrána úspěšně zápasil i během zámořské sezony. Kdyby nebyl ready na šampionát, tedy v okamžiku, kdy mu vypršel kontrakt, nebude riskovat budoucnost. Ale on v Rize je. Tak nějak v týmu i mimo něj. „Pokud z hráče, který je brán jako rozdílový, uděláte třináctého útočníka, nedáváte mu šanci do děje zasáhnout,“ tvrdí Petr Klíma.
Zeptám se spíš obecně. Cítí se takoví hráči jako Vrána v pohodě v reprezentaci? Umí se to s nimi?
„Nemám zprávy z kabiny, ale mistrovství poctivě sleduju, fandím našim a bavím se o něm i s řadou kamarádů, bývalých hráčů. Názor mám. Jde o to, že Kuba Vrána, a nejen on, hlavního trenéra vůbec nezná. Platí to navzájem. A to může být ten problém. U všech hráčů, kteří zažijí trejd nebo takhle narychlo přiletí na turnaj reprezentace, musí kouče nejprve poznat.“
Aby si co nejrychleji sedli a pochopili se. Většinou o sobě jen četli, obrázek může být hodně zkreslený. Tak proto, že?
„Tak. Někdo může druhému připadat arogantní, někdy si trenér může o hráči myslet, že schválně ignoruje jeho pokyny. A právě tady se může začít rodit zbytečný konflikt. Hráč je zvyklý produkovat svoji hru, v NHL má každý hokejista jasně danou svou práci. Klub si ho vybral v draftu, pracoval s ním, připravil si ho přesně do určité role. Když pak ten kluk přiletí sem, nezná hlavního trenéra, ten ho hodí do svého systému, logicky sebere čas, než se kluk zapracuje a pochopí všechno, co se po něm chce. A to můžete být klidně hvězda jako je Jakub Vrána. Svůj čas si to prostě vezme.“
Tady mám za to, že Miloš Říha v Bratislavě a nyní Filip Pešán odmítli být při tom zapracovávání trpěliví a důvěřiví.
„Nikdy v kariéře jsem nepotkal hráče, který by obětoval svůj extra čas po sezoně v NHL tomu, že si přijede na mistrovství světa dělat, co chce. To je nesmysl. Takový hráč neexistuje. Jde o to, že když kluci přijedou na repre na poslední chvíli, bývá někdy těžké skloubit vzájemné představy. Fakt není snadné během pár dnů poznat a uvelebit se v herním systému, v němž nejste zběhlý. A pokud hráče jako je Jakub Vrána dáte do sestavy jako třináctého hráče, to tam nemusí vůbec chodit.“
Pokud hokejistu kalibru Vrány vezmete na šampionát, musíte mu plně věřit, ne? Stát si za nominací, poskytnout mu servis a ne s ním šíbovat.
„Nevím, v čem bude týmu prospěšný jako třináctý útočník. To je pozice prakticky mimo sestavu. V hlavě nemůžete být ideálně nastavený a připravený na zápas. Kdyby ho dal trenér do druhé lajny, hráč jde a nechá vám tam všechno. A jestli to nevyjde, bohužel. Tak to nevyjde. A jede se domů. Pokud z hráče, který je brán jako rozdílový, uděláte třináctého útočníka, nedáváte mu šanci do děje zasáhnout. Můj názor.“
Jak jste to míval vy jako hráč?
„V NHL jsem se dlouho považoval za hráče, schopného pomoci týmu svými góly. To byl můj příspěvek pro společné vítězství. Kdyby mi trenér svěřil pozici třináctého útočníka, řekl bych mu, že v zájmu pomoci mému mužstvu, se nebudu vůbec svlíkat. Byl bych tam úplně zbytečný. Abych začal v polovině zápasu a riskoval, že si utrhnu tříslo, zranil se a celé to šlo navíc do kopru… Tenhle krok dostává do hráče do velmi nepříjemné situace. Věřte, že v ní nechce být nikdo.“
Má pak smysl brát do turnaje do Evropy hráče z NHL last minute?
„Těžká situace. Je to rozhodně k zamyšlení. Pro trenéra a manažera nároďáku je těžké nevzít takové borce, pokud jsou k dispozici. Pravdou je, že během týdne přeskočit na jiný herní systém, na jiné vytížení, na jiné tváře, není sranda. Než si to všechno srovnáte v hlavě a najdete svoji pozici, je po mistrovství. Vůči hráči je to pak nespravedlivé, protože nedostává úplnou šanci prokázat, co všechno v něm je. Je to i částečně nespravedlivé vůči trenérovi. I z jeho strany není tolik prostoru posilu co nejlépe zapracovat. Prostě na to není čas. A ve finále to skončí kritikou fanoušků, že dotyčný hráč hraje mnohem lépe za peníze v NHL než za český nároďák. Což je samozřejmě obrovský omyl.“
Na druhou stranu, reprezentanti z NHL v hlavě rychleji přepnou, nebo ne?
„To si nemyslím. Vím, že jdou názory, že to ti kluci okamžitě hodí za hlavu a jdou si po svým. Ne, nejdou. Nikdo to nebere lehce. Tlak na kluky z NHL je velký, protože jsou pod velkým drobnohledem. Pod větším než ostatní kluci. A pořád jsou to taky lidi. Každého hráče kritika bolí.“
V čem je nejsložitější pro hráče přechod z úzkého hřiště na evropské široké?
„Já nechápu jednu věc, která s tím souvisí. Našemu hokeji širší led vždycky vyhovoval. Odnepaměti. My když jsme tenkrát vzali Kanadu na široký led, pokaždé jsme je přebruslili. Pokaždé. A dnes nás přebruslí Švýcaři… Přebruslí nás hráči, kteří hrají na menším kluzišti. Já jako hráč bych chtěl hrát na větší ploše, protože je snadnější se prosadit. Ať na mě vystartuje soupeř, protože já mu ujedu... Českému hokeji by větší led měl vyhovovat víc než užší. Máme šikovné hráče a na akci víc místa i času. Nechci se vracet o dvacet let zpět, ale principy jsou pořád stejné. Nevím, co děláme špatně. Jsem čtyři roky zpátky v českém hokeji a pořád mi nejde na rozum, že Švýcaři se pohybují mnohem líp než my. Jak je to možné? A to máme před sebou Dány. Tam se obávám, že můžeme vidět něco podobného.“
Filip Pešán už po druhém utkání se Švýcarskem prohlásil, že za porážkou je i chybná nominace, byť to vzal jakoby na sebe. Ale v podstatě vystoupil proti svému personálu. Jak jste to četl vy?
„Mohl myslet nominaci na dotyčný zápas, nebo celkovou. Kdo ví. Mně osobně víc zarazilo, když náš trenér vynechal do prvního utkání Špačkovu lajnu se Stránským a Lencem. V tu chvíli naši nejlepší formaci. Říkám si: Tak my kdybychom v Americe vstoupili do vrcholu sezony, před námi dlouhé play off Stanley Cupu a my nenasadíme první útok, aby se z tribuny koukal, jak neuděláme první kolo? Rozumíte… A to tam máte v týmu Martina Straku, borce, který toho tolik v Americe v play off odehrál. A Špágr to samé. Nedovedu si představit, že tihle kluci, Pešánovi asistenti, mlčeli a nedokázali si prosadit svou. To se snad stalo poprvé v historii, že turnaj nezačal nejlepší útok. Ale každý to může vidět jinak. Já jen doufám, že i přes tyhle tahy to vyjde, Švédy porazíme a odrazíme se dál. Kdybychom po dvacítkách, osmnáctkách krachli i s áčkem, to by mě dost mrzelo. Jak se říká, nastalo by hodně dlouhé léto…“
