Hokej není balet. Kdybych jezdil jako duch, vykašlu se na to, řekl Chlapík
PŘÍMO Z RIGY | Měl úsměv na tváři, byla z něj cítit úleva. Z vítězství, ale hlavně z toho, že je zpátky. „Co by to bylo, kdybych neměl na nároďáku zranění, ne?“ zasmál se Filip Chlapík po výhře 6:2 nad Slovinskem. Po ráně do hlavy v úvodním zápase není ještě zcela fit. Ale po propuštění z českého lazaretu zabral i adrenalin z toho, že může zase hrát. „Jsem rád, že to není nic vážného a týmu můžu pomáhat. Beru jakoukoli roli. Smůla trošku je, ale už jsem se s tím vypořádal.,“ řekl.
Jak se vám po šestidenním výpadku hrálo?
„Jako čtvrtá lajna jsme tam nechodili tak často jako první tři. Měl jsem čas na odpočinek mezi střídáními. Ale postupně se do toho člověk dostane. Mám nějaká bolavá místa, ale na zápas to bylo docela v pohodě. Adrenalin trošku působí, vzal jsem si prášky proti bolesti, takže se dalo.“
Těšil jste se hodně?
„Jsem tady, reprezentuju svojí zemi. Na tohle jsem vůbec nemyslel. Chci hrát, pomoct klukům, snad to bylo dobré. Člověk neví, jak bude tělo reagovat. Byl jsem trochu nervózní, protože jsem nevěděl, jak bude tělo reagovat. Aby nepřišel blbý hit. Ale vyzkoušel jsem si nějaké meze a bylo to docela v pohodě.“
Oddechl jste si hodně, že jste po zásahu do hlavy od slovenského beka neutrpěl otřes mozku?
„Ze začátku mě to trošku vypnulo, ale hlava je naštěstí v pohodě. Tedy doufám. (usměje se) Hlava to naštěstí neodnesla.“
Máte ještě nějaká omezení?
„Lehká. Nebudu raději říkat, co, ale stoprocentní to není. Když jdu do zápasu, i přes tu bolest chci klukům pomoci. Kdybych tam jezdil jako duch, asi bych se na to vykašlal. Ale cítil jsem, že můžu týmu prospět a to je důležité.“
Byl náraz Patrika Kocha za hranicí pravidel?
„Těžko říct. Nechci se k tomu vracet. Snažil jsem se dostat puk z pásma. Člověk nečeká, že půjde do souboje o puk, tam nešlo zareagovat. On šel vyloženě do těla. Nebylo možné zareagovat, ale nijak mu to nezazlívám. To je hokej, žádný balet. Snažím se to brát, jak to je.“
Konečně jste se dostal na mistrovství světa, v prvním zápase se zraníte. Hodně velká smůla, co říkáte?
„Co by to bylo, kdybych neměl na nároďáku zranění, že? Jsem rád, že to není nic vážného a týmu můžu nějak pomáhat. Beru jakoukoli roli. Smůla to trošku je, ale už jsem se s tím vypořádal. Nebudu se litovat. Mám menší zranění, není to však nic vážného, co mají třeba jiní kluci. Snad to bude jen lepší.“
Jaký byl zápas se Slovinci?
„Dali nám dva rychlé góly, to se tým dostane do pohody, začne si věřit. Trošku jsme se trápili, ale věřili jsme, že když budeme hrát, co máme, obrátí se to. Naštěstí góly napadaly a pak se hrálo snáz.“
Co vám běželo hlavou za stavu 0:2?
„Že jsem se vrátil do sestavy a je to takhle. (směje se) Člověk se snaží zůstat pozitivní a v kabině jsme si říkali, že to je jen otázka času, ať neblázníme. Výsledek za to hovoří. Začátek byl nepříjemný, ale první dvě lajny zase odehrály super zápas. Ty nás táhnou.“
Jiří Smejkal sotva sundal obličejový kryt, dostal bolestivou ránu pukem do kotníku jako Lukáš Sedlák. Co na něj říkáte?
„Smejky je bojovník. Je to nepříjemné, důležitý hráč pro tým. Vrátil se do zápasu, což bylo jen dobře. Snad nepůjde o nic vážného.“
Karel Vejmelka měl náročný zápas. Uklidňovali jste ho po špatné první třetině, že se zlepšíte?
„Je natolik zkušený, že nebylo třeba. Ano, dlouho nechytal, měl to těžší. Jenže pak pochytal hromadu šancí. Držel nás celou dobu ve hře.“
