Jestli si NHL postaví hlavu, na Mezinárodní hokejovou federaci zůstanou vlastně jen drobky. Pokud se vydaří Světový pohár, nebude mít zámoří moc velký zájem posílat hráče všude možně po světě a olympiádu přestane potřebovat. Ukazovat se bude sama. René Fasel musí zase dokázat, jak je velký diplomat, aby IIHF nepořádala jen turnaje druhé kategorie.
Světový hokej se nenápadně blíží na křižovatku. Jak často se budou potkávat nejlepší hráči světa? A pod dohledem Mezinárodní hokejové federace (IIHF), nebo všemu bude spíš šéfovat NHL? Brzy přijde soudný den. Všechno se může změnit.
Od olympiády v Naganu (1998) platí jedna jistota: hokejová smetánka si dá rande každé čtyři roky pod pěti kruhy. Vždycky to byl hodně vydařený večírek. Jenže klidně může platit pětkrát a dost.
„Upřímně, zatím to nevypadá moc dobře. Kolik tomu dávám procent? Tak čtyřicet. Ale nechme se překvapit, rozhodne se až někdy v lednu,“ ustoupil od optimistického tónu i předseda IIHF René Fasel.
Situace se má tak. Jeho parta organizuje každý rok mistrovství světa. Šéf může být spokojený z ekonomického pohledu, akce se 16 týmy generuje slušný zisk. Jenže ti nejlepší hráči na akci většinou nejezdí.
Spojené státy tradičně posílají mladíky, Kanada tak čtvrtý, pátý výběr, to nejlepší nevytasí ani evropské mocnosti. Prakticky komplet jedou Maďaři, Francouzi nebo Lotyši, ale ti zase netáhnou.
Ze Světového poháru bude balík
Pod hlavičkou NHL se v září bude konat Světový pohár. Z akcí pořádaných IIHF nemá zámořská organizace nic, k tomu vlastníci klubů hudrují, že se jim na olympiádě hráči zraní (Tavares v Soči, Hašek v Turíně).
Ze Světového poháru NHL vytříská balík. Jestli se akce vydaří, bude docela jednoduché předvídat, kudy se myšlení jejích šéfů bude ubírat. Na co přispívat evropské charitě a k tomu riskovat, že si naše poklady mohou něco udělat...
„Je pravda, že majitelé byli hodně rozladění, když klíčoví hráči přijeli z olympiády se zraněním,“ na rovinu potvrzuje zástupce komisionáře NHL Bill Daly.
Komu by se pak chtělo kodrcat až do Koreje a Číny... Hokejová federace by i někde musela sehnat víc než čtvrt miliardy na pojistky na uhrazení cestovních nákladů.
|
FOTBAL |
Takže je amen? Ne. Je tady ještě jeden směr. Další výdělek. René Fasel je mistr diplomacie, ví, jak zámoří zabrnkat na citlivá místa. Dovede s druhou stranou mluvit. Tuší, co chce slyšet.
Liga ráda počítá miliony a Fasel jí nepřímo nabízí další. Prosadil, aby se současně jednalo o dvou olympiádách najednou, o té příští v Pchjongčchangu i další, která se v roce 2022 bude konat v Pekingu, tedy uprostřed obrovského trhu, kam by NHL expanze lákala.
„Pořád je to o diskuzi, je potřeba si vyhodnotit, jestli je naděje na růst hokeje v Číně prostřednictvím hráčů naší ligy,“ naposledy se k olympiádě vyjádřil šéf NHL Garry Bettman. Jak tuhle formulku přeložit? Asi takhle: „Je nám jasné, že když se hokej bude líbit, o NHL se začne mnohem víc zajímat i Čína.“ Větší zájem, víc peněz pro majitele. To je jednoduchá rovnice.
Olympiáda je lákadlo
Fasel ví, že má na své straně jednoho velkého spojence - samotné hráče. Na rozdíl od každoročního plahočení se na mistrovství světa, olympiáda je láká.
„Hlavně se jí nic nevyrovná. Podle mě je pro sportovce úplně něco jiného vyhrát zlato, než získat Stanley Cup. Ten můžete vyhrát každý rok, olympiádu ne,“ hraje svoji hru šéf IIHF.
Pořád se pod svým knírem směje, je to mistr pokeru, ani na chvilku na něm nepozorujete nervozitu. Jenže sám dobře ví, že hokej pod jeho křídly může čekat pekelně těžká doba.
Pokud se Světový pohár chytne a NHL ho začne pořádat pravidelně, může na švýcarského funkcionáře udělat dlouhý nos. Olympiádu by liga nepotřebovala. Své nejlepší hráče by ukazovala na svém území, sama by si určovala pravidla.
Na IIHF by zbylo mistrovství světa, tedy dlouhý turnaj s velkou spoustou zápasů, kde jich je hodně o ničem, a olympiáda bez hvězd. Takže vlastně jistota, že na turnajích které bude pořádat, se nikdy nepředstaví všichni nejlepší hráči světa.
Tudíž vyhlídka nic moc.
| Kdy IIHF šlápla vedle |
|
Japonsko Úkol byl jasný, udržet Japonsko v letech 1998-2004 nahoře a sáhnout si na peníze z Asie. Jenže tenhle plán skončil sportovní katastrofou, snaživci s vycházejícím sluncem na hrudi byli vždycky marní, ale spadnout je IIHF nechala až po sedmi letech. Hrát MS ve dvou zemích naráz? Proč ne. Ale aby se akce opakovala dva roky po sobě? Kardinální kolaps. V letech 2012 a 2013 se šampionát konal ve Finsku a Švédsku, ve Stockholmu to byl po oba roky průšvih. Předražené lístky nikdo nechtěl a často se tam hrálo před prázdným hledištěm. Česko asi brečet nebude, díky systému v roce 1999 se stalo mistrem světa. Semifinále a finále se hrály na dva vítězné zápasy. Jenže přeci jen působí divně, že Česko ve druhém finále prohrálo 1:4, pak následovalo prodloužení, které rozhodl Jan Hlaváč, a tým, co dostal nakládačku, bral zlato. Když si vzpomenete na MS v roce 1997, pořád se vaří krev v žilách. Kanada měla plné zuby Česka, chtěla se rvát, strhla se obrovská mela, kterou vyprovokoval zámořský celek s cílem zničit Vladimíra Vůjtka, nejlepšího hráče turnaje. Tresty? Rovnoměrné na obou stranách. Velká komedie. |
