Poslední minuta pondělního velikonočního finálového duelu měla jasný scénář. Liberec věděl, že prohraje, tak alespoň chtěl, ať to soupeře bolí. Rozehrál tím další part, jehož první tóny padnou už za několik málo hodin. Jaroslav Vlach s Tylerem Dohertym chtěli Oceláře seřezat, rozhodčí jim v tom však zabránili. „Neštvalo mě, že nás nepustili do rvačky, štvalo mě, že jsem od jednoho dostal pěstí,“ nechápal po duelu (1:4) Vlach. Na nose měl modřinu, bouli a krvavý šrám.
Trenér Filip Pešán říkal, že jste si podle něj nezasloužili v utkání ani vést, natož pak ho vyhrát. Souhlasíte?
„Ano, pokud to takhle řekl, je to tak. On to vidí ze střídačky nejlíp, všichni jsme cítili, že to takhle bylo. Vyhrát jsme si určitě nezasloužili, zítra musíme být lepší.“
V základní části bych takhle špatné výkony z vaší strany spočítal možná na prstech jedné ruky, teď předvedete dva v pěti dnech, navíc ve finále extraligy. Jak si to vysvětlujete?
„Máte pravdu. Nikdo jsme ale nečekali, že Třinec přejedeme. Mají kvalitní hráče, spousta jich hrála v KHL. Po dvou třetinách to bylo jen 2:1… ale samozřejmě víme, že jsme nehráli náš nejlepší hokej. Furt tam ale byla šance na vítězství. Já fakt nevím, co bych vám k tomu víc řekl.“
Vy sám jste měl na hokejce tutovku, stačilo vám zasunout za bezmocného Šimona Hrubce, ale minul jste. Poslal byste svůj tým do vedení 2:0.
„Moje chyba. Prázdná brána, měl jsem dát góla. Mrzí mě to, teď už s tím ale nic neuděláme. Kdyby to bylo 2:0, hrálo by se nám určitě líp.“

Cítíte alespoň, že má finále stále větší grády? Emoce letí nahoru.
„Určitě, je to třetí zápas, tvoří se dvojičky. Jsou tam nevyřízené účty, emoce to určitě má.“
Co říct k poslední minutě, kdy jste se s Tylerem Doherty vyloženě sápali po třineckých hráčích?
„Nevím, no. Po mně se tam víc sápal někdo jiný, než třinecký hráč. (kyselý úsměv) Dál to raději ale komentovat nebudu.“
Štvalo vás, že vás rozhodčí nepustili do rvačky?
„To ani ne, naštvalo mě to, že jsem od rozhodčího dostal pěstí. To mě naštvalo víc.“
Takže tu ránu na nose vám způsobil rozhodčí?
„Samozřejmě.“
Jak těžké bude hodit dnešní zápas za hlavu a v úterý nastoupit s čistou myslí?
„Zregenerujeme, dáme si dobré jídlo. Připravíme se nejlíp, jak to půjde, abychom od prvního buly byli zítra jiný mančaft. Půjdeme si za vítězstvím.“


