Ocelář Adámek rvačky nevyhledává. Čím ho „baví“ tvrďák Musil?
Poprvé naskočil do základní sestavy Ocelářů a v pátém semifinále Generali Česká play off proti Mladé Boleslavi (3:0) si obránce Marian Adámek (23) vedl výborně. Blýsknul se parádním gólovým pasem, pohledným sólem i poctivou defenzivní prací. Vedle zkušeného parťáka Davida Musila (0+2) se mohl radovat ze zaslouženého vítězství, čistého týmového konta a vedení v sérii 3:2 na zápasy. Šestá bitva se hraje v úterý ve městě automobilů (17.00).
„Nula je super i pro gólmana, zvedne mu sebevědomí a nám taky,“ pochvaluje si kreativní bek. „Hlavní je, že se vyhrálo. Od začátku jsme si za tím šli, hráli jsme aktivně, dobře jsme to udrželi.“
Marian Adámek měl v závěru základní části solidní formu. Z posledních dvanácti zápasů nasbíral 9 bodů (2+7). Přesto si místo mezi elitní šestkou třineckých beků pro play off nevybojoval. Trenéři využívali jedno volné místo v sestavě pro třináctého útočníka. Poprvé naskočil jako sedmý bek do druhého semifinále, teprve v pátém duelu byl v základu místo lotyšského reprezentanta Ralfse Freibergse. Ten chodil jen na přesilovky.
„Jsem rád, těšil jsem se,“ neskrývá Adámek. „Máme natrénováno, takže to bylo v pohodě.“ Trenéři ho postavili do dvojice s tvrďákem Davidem Musilem. „Chtěli jsme hrát jednoduše, v základní části už jsme spolu pár zápasů odehráli a s Davidem se hraje dobře. I nám to tam napadalo, super. Fery je výborný defenzivní hráč, skvělý ve hře jeden na jednoho, je na něho spoleh. Já se někdy občas rád vydám dopředu, tak nám to sedí.“
Společně se podepsali pod dvě branky Ocelářů. Při gólu na 1:0 střílel Musil od modré, puk šikovně tečoval Martin Růžička. A při trefě na 3:0 narýsoval Adámek parádní pas na osamoceného Michaela Špačka. Po Musilově přiklepnutí, když puk vybojoval v rohu obranného pásma. Řízný bek, který patří k nejdefenzivnějším borcům soutěže, si připsal dva kanadské body (0+2). První v aktuálním play off.
„Za Davida jsem strašně rád, odvádí spoustu práce, která třeba není až tak vidět, ale není úplně přijemná,“ říká útočník Růžička. „Před prvním gólem to od něho byla skvělá střela, pochvalu si zaslouží. Body jsou pro něho odměna.“
S tím souhlasí i Adámek. „Jsem rád, že se nám povedly nějaké akce. Doufejme, že nám to vyjde i příště.“ Sám se mohl i trefit, měl několik solidních šancí. Největší hned v první třetině, našlápnul z vlastního pásma, obešel soupeře, kličku chtěl nasadit i brankáři. „Měl jsem už střílet,“ hodnotí zpětně. „Byl jsem v dobré pozici, do kličky už jsem šel zbytečně. Měl jsem tam i nějaké další dobré pozice, příště to musím vzít víc na sebe.“
Do šarvátek, jejichž počet se s postupujícím časem zvyšuje, se nejspíš zapojovat nebude. „Kdybych musel, asi bych něco zvládnul, ale nejsem typ, co by se rval,“ usmívá se. „Snažím se spíš hrát hlavou a pozičně, tuhle práci lépe odvedou jiní. Třeba David. Nervy pracují, je to vypjaté, každý souboj se dohrává. Je to už hodně na nervy, věřím, že šestý zápas zvládneme.“
