Vychytal finále, ale... Na novou práci si budu muset počkat, říká Machovský
Jako opavský rodák měl v ochozech spoustu známých a fandů z rodiny. Brankář Matěj Machovský (29) byl jednou z klíčových postav hradeckého Mountfieldu v dramatickém semifinále Generali ČP play off extraligy s Vítkovicemi (1:0sn, 3:2p, 4:2, 1:2, 2:3p, 1:2p, 2:1p). Do klubu přišel v průběhu ročníku z Finska, angažmá pro nadcházející sezonu nemá. Neozval se mu někdo z Vítkovic během podávání rukou? „Rád bych řekl, že mám práci, ale bohužel to tak není,“ usmíval se Machovský. „Asi si budu muset ještě počkat. Třeba další série, když rozhodneme dalším vítězstvím... Vždycky se našel někdo lepší, tak musím ještě někoho porazit.“
Má člověk po takové sérii ještě sílu se radovat?
„Chvilku tam euforie byla, na chvíli ze mě únava spadla a užíval jsem si to. Ale to bylo fakt jen chvíli, třeba tři minuty. Pak nastoupila okamžitě únava a vzdal jsem to.“
Bylo obtížné skousnout tři porážky v řadě za sebou?
„Nic lehkého, byl jsem i na opačné straně (se Spartou v roce 2021), kdy jsme to srovnali na 3:3 a pak jsme sedmý zápas prohráli. O to sladší to je dneska. Že se to povedlo a navíc v prodloužení. Jsem za to strašně rád.“
Zmínil jste semifinále z roku 2021. Se Spartou jste proti Liberci ztráceli 0:3 na zápasy, vyrovnali na 3:3. Jenže klíčový zápas v Praze vyhrál Liberec 2:1. V čem je tak těžké obrat dokonat?
„Když prohráváte 0:3, tak nemáte co ztratit. Každý zápas pro vás je, že jedete na dovolenou. Takže hrajete uvolněněji a dáváte tomu úplně všechno. Když ukrajujete, výsledek se zkracuje a najednou je to 3:3, tak je to strašně těžké i pro ten mančaft, který srovnal. I on má najednou co ztratit. Poslední krok musí udělat i oni a rozhoduje i trošku štěstí. Jsem rád, že jsme to teď zvládli.“
Obrat z 0:3 dokázala v baráži pouze Opava v roce 1998 proti Znojmu. Vám v té době byly čtyři roky, byl jste na stadionu?
„Jestli to bylo na jaře, tak mi byly čtyři roky (usměje se). Já jsem začal na hokej chodit až později, takže jsem tam osobně nebyl. Pak jsme začali chodit na Vítkovice, ale opavský hokej jsem viděl jen párkrát. Opavský zimák je ale zážitek skvělý.“
Jak jste prožíval sérii s Vítkovicemi, když jste z nedaleké Opavy?
„Za mě to bylo obrovské. Ve Vítkovicích jsem vždycky hrál moc rád. Natrénoval jsem tady toho spoustu, kdysi jsem tu byl i chvilku s áčkem, takže pro mě to bylo opravdu speciální. Navíc tu mám vždycky celou rodinu. Člověk si to užívá, to se vám častokrát nestane. Loni jsem na finále koukal jenom z lavičky, takže jsem rád, že to letos takhle jde.“
Stejně jako před rokem se Spartou vás teď ve finále čeká Třinec, bude to pro rodinu podobné?
„Vítkovice a Třinec, to jsou dvě destinace, kam se dá v pohodě dojet. Takže jo, i když lístků asi nebude tolik jako do Vítkovic, ale určitě někdo přijede.“
V základní části jste byli výš než Třinec, ten ovšem obhajuje tři tituly. Bude favorit?
„Stoprocentně, vůbec není nad čím polemizovat. Vědí, jak se play off hraje, dokazují to každý rok. I letos to ukazují, Pardubice vyškolili úplně s přehledem.“
Pro Hradec Králové je finále historická událost. Vnímáte to?
„Ano, je to v Hradci strašně cítit, že se tam chtěli dostat. Všichni o tom mluvili, dostali jsme se do semifinále a takový vnitřní tlak tam byl. Dostali jsme se přes první kolo, teď přes semíčko a bylo by to krásné... Ale bude to proti Třinci ohromně těžké, protože to je zkušený mančaft, který hraje finále každý rok. Nic lehkého to nebude, ale doufám, že přijde sladká tečka.“
Jak jste na tom fyzicky po extrémně vyrovnané a dlouhé sérii?
„Únava je obrovská. Hrajete, ani nevím kolik zápasů. Jak to vlastně podle třetin vychází? Je to už automatizace. Hlava jede, už na to ani nemyslíte, snažíte si dávat co nejkratší střídání, abyste byl čerstvý. Únava je obrovská.“
Začínáte už v úterý, je to o to těžší?
„Jasný, ale když už jsme se tam konečně dostali, tak nám dva dny helfnou. Se dvěma dny se budeme snažit naložit, jak nejlépe můžeme. A připravíme se na to, že začínáme.“
Je to pro vás pohádka? Před pár měsíci jste byl v cizině a nevěděl, co bude. A teď vás čeká finále.
„Tak, já jsem asi odchytal teď v play off víc, než za celou sezonu ve Finsku. Samozřejmě, pro mě je to extrémní obrat. Jak už jsem říkal dřív, jsem rád, že mi dal Hradec příležitost i v play off. A dál mi věřil, tak se to snažím splácet, jak to jde. Klukům taky. V kabině je skvělá parta, všichni se podporují, tohle je super.“
Je pro vás o fous snadnější, že jste do play off nešel jako týmová jednička a neměl, co ztratit?
„Myslím, že pro gólmana to jednodušší není. Když tam vlezete, musíte chytat. Nic lehkého to není. S Kivim (Kiviahem) jsme super parťáci, je jedno, kdo chytá, snažíme se pomáhat týmu.“
V příští sezoně v Hradci budou Bartošák a Kiviaho. Nehodily vám Vítkovice laso při gratulování?
(usměje se) „Rád bych řekl, že mám práci, ale bohužel to tak není. Asi si budu muset ještě počkat. Třeba další série, když rozhodneme dalším vítězstvím, tak bych možná práci našel.“
Petrovi Jelínkovi to zafungovalo, když po vyřazení s Libercem a konci v klubu řekl, že čeká na telefon....
„Jo, možná jo. Uvidíme.“
Takže bude třeba chytat ještě líp?
„Třeba. Vždycky se našel někdo lepší, tak musím ještě někoho porazit.“
