Co to koupili za ko**ta dlouhovlasého, slyšel sparťan Hanzlík v Brně
Třináct let makal Jan Hanzlík v dresu Sparty, tenhle klub má ve svém srdci, ale bojovat teď bude v extralize v modrobílých barvách brněnské Komety. Legraci si z něj kvůli tomu dělali doma, své si vyslechl i v brněnském baru. „Víš, koho koupili? Toho kokota dlouhovlasého, potetovaného,“ směje se Hanzlík hláškám fandů na svou adresu a schválně přitom natahuje spisovné koncovky.
V novém prostředí se rozkoukává a pomalu si zvyká. Přiznává, že momentálně jde o jeho nejdelší pobyt na Moravě.
„Vím o tom, že Praha a Brno není optimální spojení, jak po sportovní stránce, tak mezi lidma. Tohle je ale moje práce a chci říct, že tenhle klub (Kometu) jsem si nevybral náhodou,“ nebrání se nové zkušenosti.
„Rád hraju pod tlakem, před bouřlivou kulisou. Na tu se moc těším. Musím si zvyknout, že v Praze bylo víc anonymity, v Brně se za váma lidi otáčejí. V týdnu jsem šel nakupovat, zastavili mě a zajímali se, proč jsem šel ze Sparty do Brna, a přáli mi, ať se daří,“ dodává.
Jenže ne u všech fanoušků má vyhráno. V jednom sportbaru si vyslechl své. „Sedělo tam pět pánů ve středním věku, řekněme padesát let baj voko, a bavili se o Kometě. Tak jsem nastražil ucho. A slyším: víš, koho koupili? Toho kokota dlouhovlasého, potetovaného. (schválně natahuje spisovné koncovky),“ směje se Hanzlík.
„A druhý na to: to si snad dělají prdel, ne? Tohle vážně beru spíš jako úsměvnou epizodu,“ culí se hokejista.
I v kabině se občas stane kvůli přestupu ze Sparty terčem žertů. „Kluci mě berou, dělají si ze mě srandu, já si ji dělám z nich. Ještě se někdy spletu a řeknu u nás na Spartě místo u nás v Brně. Zkrátka ji mám zažitou. Jsem jí vděčnej, nebudu na ni házet špínu. Naučila mě hrát hokej, díky ní jsem tam, kde jsem. Rozloučili jsme se, teď jsem v Brně a těším se,“ dodává.
Na Spartu a tituly, které s ní získal, má ale vzpomínku v podobě tetování na stehně.
„Mám tam obrázek sparťanské bitvy. Když jsem přišel poprvé, vzal jsem si elasťáky, abych tady nepobuřoval. Ve skutečnosti to bylo vidět... (usmívá se) Za tetování titulů se nestydím. Jednak mám tetování rád, a ten pocit, že jste nejlepší v něčem, co děláte, je nenahraditelnej.“
Rozhovor s Janem Hanzlíkem čtěte v Nedělním Sportu.