Stal se jednou z tváří nově vzniklé asociace hokejistů, věří v její přínos. Martin Ručinský, jeden z klíčových členů zlaté generace a ve 42 letech stále ještě útočník Litvínova, se do nově vzniklé organizace zapojil jako člen výkonného výboru. Pomáhá svými poznatky z 16 sezon v NHL. „Doteď jsme jako hráči neměli žádné zastání,“ tvrdí.
Asociace už tu ale minimálně dvakrát byla a nikdy nevydržela. Proč by měla tentokrát?
„Teď je to podle mě něco úplně jiného. Hráči dřív asi nebyli pořádně jednotní, nevěřili té myšlence. Když se do toho teď ale pustil Marek, má výhodu, že ho všichni známe a víme, co je zač. Důvěra k němu je daleko větší, jsou kolem něj lidi, kteří mají zájem, aby asociace fungovala, jak má.“
Proto se tedy angažujete i vy?
„Ano. Už loni za mnou Mára s tímhle nápadem přišel, a já mu ho posvětil, protože jde o výbornou věc. Už bylo na čase, aby asociace fungovala i u nás, jako je tomu ve všech vyspělých zemích. Nejde o tady mě nebo další starší kluky, ale hlavně o ty mladé, kteří přijdou do extraligy a budou potřebovat pomoc, zastoupení. Asociace jim to poskytne, postará se o ně.“
V čem je jí podle vás nejvíc zapotřebí?
„Nejčastěji asi v případech, kdy klub hráči vypoví smlouvu, nebude mu platit, nebo přijde nějaký závažný zdravotní problém. K tomu jsem sám asociaci nejvíc využíval v NHL, hledali mi speciální doktory třeba na rameno, na koleno nebo zápěstí. Důležité je, aby se hráči měli na koho obrátit, doteď tohle každý řešil individuálně.“
Jak to vidí vaši kolegové z ligy? Opravdu byli jeden jako druhý bezvýhradně pro?
„Vím, že Marek objel všechny kluby a všichni hráči do posledního mu spolupráci podepsali a jsou členy asociace. To mi přijde jako skvělá věc. Důležitá je totiž jednota, ta když nastane, je strašně silná. Pokud asociaci budou všichni hráči věřit, pak má šanci něco produkovat a fungovat jak by chtěla.“
Dřívější pokusy ztroskotaly i na tom, že ne každý chtěl platit příspěvky. Jak se teď zajistí, aby se to neopakovalo?
„Máte pravdu, tehdy v to zkrátka ne všichni věřili. Teď se to klukům podalo a vysvětlilo tak, že jde o něco, co je pro ně dobré. Výborné třeba bylo, když Marek představoval projekt v Plzni a v kabině u toho byl i Martin Straka, který ostatním hned radil, že to mají podepsat, že jde o to nejlepší, co můžou udělat. Nemluvil z pozice majitele, ale jako zkušený hráč. Když ten, kdo má třeba pochybnosti, vidí podporu od osobnosti jako je Martin, přesvědčí ho to.“
Budete vy ještě v asociaci působit jakožto hráč? Jak to vypadá s pokračováním vaší kariéry?
„Jo, zatím jsem aktivní hokejista. (usmívá se) Jsem na ledě v přípravě, a věřím, že bude všechno v pořádku a sezonu ještě odehraju. Zatím to ode mě sice na ledě není nic moc, ale jde teprve o začátek, zápasy začnu hrát asi někdy příští týden, tam se uvidí, jak na tom jsem. Nechávám tomu volný průběh, definitivní rozhodnutí jsem neudělal. Necítím se špatně a doufám, že se do toho dostanu. Jen musím mít pocit, že týmu něco dávám. Kdybych viděl, že jsem zbytečný, nebo trapný, nemá cenu pro mě ani pro mužstvo, abych pokračoval. Nechci žádné fiasko, abych se někde trápil. Musí tam být kvalita a musím se cítit zdravotně dobře. Chuť mi nechybí, rád bych klubu v Litvínově ještě pomohl. Motivaci mám, ta mi nikdy nechyběla.“
Tu si teď dávkujete navzájem s Jiřím Šlégrem, který se pokouší o návrat, je to tak?
„Nemáme momentálně ani sílu se motivovat… (úsměv) Jsme z tréninků trochu hotoví. Pro Jirku je to těžší, dva roky nehrál a není snadné se do toho zase dostat. On ale hodně shodil, přes léto makal a já mu jen přeju, aby se mu comeback podařil, protože on nepatří někam do sněmovny, ale na led. Hokej je jeho celý život.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
