Po neděli nazuje brusle, navlékne výstroj a asi po dvou týdnech dá trenérům vědět. Zda je pro Litvínov k použití. „Musím mít výkonnost. Nechci končit trapnej,“ svěřuje se Martin Ručinský (43), stěžejní příslušník zlaté hokejové generace.
Jde o jednu ze žhavých otázek hokejového léta. Stanou kumpáni Ručinský, Nedvěd bok po boku v jedné z litvínovských formací? Ačkoli oba vitální veteráni ve svých komentářích používají stále dost podmiňovacích způsobů, touha zahrát si spolu je u obou enormní. Dost možná půjde o klíčový argument. „Já jsem první, kdo by Méďův návrat na led uvítal. Zahrát si rozlučkový rok spolu by pro nás oba bylo úžasný. Hrozně lákavý,“ nepopírá 43letý šampion z Nagana.
Už víte, co budete dělat 12. září večer?
„Rád bych vám řekl, ale sám nevím. Ten den začínáme ligu, jo?“
Ano. Litvínov doma proti Varům. Budete u toho?
„To kdybych věděl... Domluvil jsem se s trenéry, že po neděli vlezu na led a podle pocitu, jaký z toho získám, se rozhodnu, zda do toho půjdu, nebo ne. Dám vyloženě na svůj dojem.“
Uměl byste popsat, jak musí ten pocit vyznívat? A za jak dlouho se dostanete k verdiktu?
„Zhruba čtrnáct dnů tréninku si dám a pak se vyjádřím. Musím se cítit v pohodě po stránce zdravotní i výkonnostní. Kdyby to z mojí strany nemělo potřebnou úroveň, postrádalo by logiku, abych se tam vedle kluků někde plácal. To by bylo o ničem.“
„Ono se pořád mluví o mém bruslení, ale roky přibývají, já je cítím, vždyť by mi v sezoně bylo už 44 let… Poslední dva roky je to se mnou na hraně, donekonečna si prodlužovat kariéru nemůžu. Hokej je pro mě pořád vším, miluju ho, žiju v něm a pro něj odmalička. Jednou ten konec ale musí přijít. A já nechci končit trapnej, sehrát tam nějaké fiasko.“
Takže?
„Takže musím mít chuť, motivaci, výkonnost podle mého gusta a zdraví. Bez toho to nemá cenu. Jen bych zabíral místo ostatním.“
Udržovat se musíte, v jakém stavu se nachází vaše kondice?
„Tak jako každý rok touto dobou. Já bych se připravoval dál, i kdybych tutově věděl, že se hrát nechystám. Posledních pár let mám svoji přípravu a tou se budu řídit i po kariéře. Nechci ztloustnout, a aby mě bolel člověk, jen co ráno vstanu. Kdybych nic nedělal, tělo rychle ochabne, svaly povolí a cítil bych se bídně. Tomu chci předejít, proto ten suchej dril.“
Vážíte se pravidelně?
„To zase ne. Jen si dávám pozor, abych extra nepřibíral. Zase je fajn vědět, že když vlezu na led, do dvou, tří týdnů se vrátím k váze, se kterou pravidelně končím sezonu.“
Vážíte přibližně stejně jako před deseti lety v NHL?
„To mám určitě víc. Nevím, jak je to u jiných kluků, ale moje váha stoupá přibližně o kilo ročně. Ne snad, že bych za posledních deset let nabral deset kil, to ne, ale za poslední roky se tam to kilo navíc objeví.“
Má vaše váhání přímou spojitost s úvahou Petra Nedvěda o návratu do Litvínova?
„Kdyby dnes Méďa řekl, že jde hrát, rozhodování pro mě bude daleko snazší. Nebudu lhát. Když ho začnou svrbět ruce, říkal, že by do toho se mnou rád šel. Opravdu naposledy. To je ale všechno ve hvězdách. Momentálně Méďa ještě neví, oficiálně ukončil kariéru a tak to platí. Samozřejmě se spolu o Litvínovu bavíme. Možnost hrát spolu nás oba láká, teď je však předčasné odhadovat, jak to dopadne.“
„Tak to kecá! (směje se) Takhle, zájem Litvínova tam skutečně je a já jsem první, kdo by Méďův návrat na led uvítal. Všichni vědí, že jsme velcí kamarádi a máme k sobě blízko. Zahrát si rozlučkový rok spolu by pro nás oba bylo úžasný. Hrozně lákavý.“
Není to tak, že každý z vás čeká na rozhodnutí toho druhého?
„Ne, tak to není. Méďa se vrátí jen v případě, že ucítí, že mu hokej schází. To je jednoznačné. Ale dřív než za měsíc, za dva nečekám, že by s tím přišel.“
Když už jsme u toho, koho jste si tam s Nedvědem napsali k sobě do lajny?
(usmívá se) „Že bychom si po večerech malovali sestavu, jo? Takhle to vážně není. A já ho ani k ničemu nepřemlouvám, to si každý musí rozhodnout sám. Jsou to poměrně choulostivý věci. Musí to vzejít z něj, nemá cenu tlačit na pilu.“
Pominu-li zcela možnosti s kamarádem Nedvědem, co především vás láká na tom pokračovat?
„Láká mě s litvínovským mančaftem něčeho dosáhnout. Nemyslím si, že máme až tak špatný mužstvo, jak jsme se loni dlouho jevili. Měli jsme daleko na víc než na play out. Všechno bylo zapříčiněný špatným začátkem, ten propad už jsme v dalším průběhu nesrovnali. To je jedna část mojí motivace. Za druhé tam máme výbornou partu kluků, s nimiž prožívám dennodenní dril už čtvrtý rok. A třetím velkým důvodem jsou naši trenéři. Radimovi Rulíkovi s Milošem Hořavou bych strašně rád pomohl. Považuju je za výborné trenéry a vůbec skvělé lidi. Poté, co loni do Litvínova přišli, odvedli obrovské penzum práce, celé to tam dali dohromady a postavili na nohy. Moc by mě těšilo, kdybych jim mohl pomoci.“
A co vás odrazuje?
„ Musím mít v hlavě dané, že chci hrát, že mám v sobě ten drajv a že tomu budu schopen dát sto procent. Jen si jít z nudy zahrát, nebo se snad přemlouvat do práce, to je nesmysl. Vůči hráčům, trenérům a celému klubu by to nebylo fér. A ve finále bych uškodil i sám sobě.“
Až jednou profi hokej definitivně opustíte, k čemu se vrtnete?
„Pak budu mít hlavně hodně času na přemýšlení, co dál. Vím stoprocentně jednu věc. Dám si naprostej oraz od hokeje, od celého toho kolotoče, v němž se točím odmalička. Je to na místě. Těším se na to, až úplně vypnu a budu se věnovat věcem, na něž mi dlouhé roky nezbýval čas, nebo jsem je nemohl provozovat podle přání, protože hokej měl samozřejmě přednost.“
Například?
„Až to definitivně zapíchnu, chystám se cestovat, podívat se na místa, kam jsem si vždycky přál vyrazit. Vezmu i lyže a budu lyžovat. Vyčistím si hlavu, získám potřebný nadhled a třeba mi díky tomu dojde, čemu bych se chtěl dál věnovat, co by mě naplňovalo.“
„Pár míst bych tam měl. Chci se podívat na Nový Zéland, do Jižní Ameriky. Brazílie a Argentina, tam bych rád. V Argentině mám přátele ještě z dob mého působení v Montrealu.“
Kam vás to táhne po Evropě?
„Do Irska, do Skotska. Zahrát si tam golf. O tamních hřištích jsem slyšel jen samé superlativy. Tam se těším moc.“
Co světové sportovní podniky jako Wimbledon nebo Tour de France?
„Wimbledon mě taky láká, odevšad slyším a čtu, že jde o největší tenisový turnaj na světě. Asi to bude pravda. Z grandslamů mám zatím zkušenost s Roland Garros, kde jsem byl asi čtyřikrát, ale v Londýně mi účast chybí. Co mě naopak moc netáhne, to je formule 1. Občas se v televizi podívám, přehled však o F1 nemám a vidět závody live mě extra neláká. To mnohem víc naopak Tour de France. Na tu se dívám každý den, jsem vyloženě přišpendlenej k televizi. A zírám. Na Tour bych se jednou taky rád vydal. Na jednu z horských etap.“
V minulých dnech vás v Praze navštívil Steve Rucchin, bývalý parťák z NHL, dlouholetá ikona Anaheimu. Jak se mu tady líbilo?
„Ohromně. Steve tu byl poprvé před dvěma roky, měl kamaráda v kapele, která projížděla Evropou po turné. Strašně se mu tady zalíbilo, proto sem vyrazil i letos, ještě s třemi dalšími přáteli. Nedivím se, že sem opakovaně jezdí, komu by se taky Praha nelíbila, že jo? Pro Američany a Kanaďany má ohromný půvab, na takovou historii doma nenarazí. Říkal mi, že příště přiletí zase.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
