Zraněný Vlasák musel na operaci: Hollweg mě nechtěl zranit, říká

 Když ho někdejší plzeňský spoluhráč a kamarád trefil do stehna, myslel si, že dostal pouze „koňara“. Zmiňovaný zápas ještě Tomáš Vlasák dohrál, vynechal pouze následné derby se Spartou. Do dalších dvou duelů už opět naskočil, ale po úterní bitvě s Vítkovicemi musel náhle a nečekaně do nemocnice…

Co přesně se semlelo?
„Po tom zápase mi to stehno začalo hrozně tvrdnout, za pět minut už jsem s tím vůbec nemohl hýbat. Nejdřív jsem si myslel, že je to křeč, ale když neustupovala, došlo mi, že je něco špatně.“

Dojel jste ještě vůbec domů?
„To jo. V kabině jsem si to zaledoval a doufal, že se to zlepší. Jenže doma už to bylo hrozný, nemohl jsem si sednout, ani lehnout, prostě nic. Tak jsem zavolal masérovi, který kontaktoval našeho doktora. A hned jsem musel do Vinohradské nemocnice, kde si mě hned nechali.“

A operovali…
„Ve středu. Stehno mi museli rozříznout a vytahovali mi z toho krevní sraženiny. A prý jich tam bylo až dost.“

To je všechno pozůstatek od té srážky s Hollwegem?
„Ano. Nejdřív to vypadalo, že je to normální koňar. Ale něco tam bylo špatně. Ono to vypadalo dobře, normálně jsem s tím potom hrál, ale tím, jak jsem to zatížil, něco uvnitř prdlo a všechno se zalilo krví. A nevsáklo se to. Všechno museli okamžitě odstranit, jinak by to mohlo zvápenatět, což by byl velký průšvih. A znamenalo by to konec hokeje.“

Až tak vážné to bylo?
„Naštěstí se to odhalilo brzo. Pár známých mělo něco podobného, ale nepřišli na to včas, a nakonec kvůli tomu museli s hraním skončit.“

U vás je jaká prognóza?
„Vypadá to, že minimálně měsíc budu bez hokeje. Normální člověk musí být v klidu čtyři až pět týdnů, ale sportovci to mají trochu jinak. Takže uvidíme. Každopádně čtrnáct dní nesmím dělat nic, potom bych třeba mohl pomaličku na kolo.“

Nelitujete, že jste si po tom zákroku nedal větší pauzu? Neměli vám ji lékaři doporučit?
„To ne, ono se to naopak lepšilo. Stehno jsem cítil jenom v krajních polohách, když jsem se protahoval. Jinak mě to v ničem neomezovalo, takže jsem normálně hrál. Jak už jsem říkal – myslel jsem si, že je to klasický koňar. Ale po tom úterním utkání s Vítkovicemi už se to dostalo do stádia, že jsem musel rychle do nemocnice. Když mi dělali CT a sono vyšetření, bylo hned vidět, kolik krve tam je. A říkali mi, že jsem udělal dobře, že jsem okamžitě přijel.“

Nemáte o to větší zlost na Hollwega, který za ten faul na vás vyfasoval desetizápasový distanc?
„Ne, to ne. Ten zákrok jsem si pouštěl několikrát a vím, že Ryan nechce nikoho zranit, ani mě určitě ne. Ale faul to podle mě byl, protože tím, jak jsem se chtěl vyhnout, on ten směr změnil. Kdyby to neudělal, už by mě netrefil. Takhle jo. A aniž by zvedl koleno, tak jel nohama proti mně. Ale určitě mu to nezazlívám.“

Ozval se vám potom?
„Čekal na mě hned po zápase, kdy se to stalo. A už tam se mi omlouval. Je to hokej, nic mu nemám za zlé.“

Ví plzeňský drsňák o těch dodatečných následcích?
„Neříkal jsem mu to. Neroztruboval jsem to, takhle se to prostě vyvinulo. Takový je hokej, co se dá dělat. Pořád lepší, že se to odhalilo takhle relativně brzo. Mnohem horší by bylo, kdybych to necítil, ale ono by to zvápenatělo. A měl bych po hokeji defi-nitivně.“

Takhle najdete dost energie vrátit se zpátky?
„Udělám maximum, aby to klaplo v co nejkratší době. Každopádně mě to mrzí. Je vidět, co všechno může vzniknout z takové prkotiny… Musím být trpělivý a věřit, že všechno půjde dobře. Do hraní mám každopádně ještě chuť. Ale nic neuspěchám. To ne.“

Co se stalo

V pátek 19. září v zápase Slavia-Plzeň (2:1) trefil Hollweg někdejšího spoluhráče Vlasáka kolenem a byl vyloučený do konce zápasu. Vlasák utkání dohrál, ale v nedělním derby se Spartou nenastoupil. Za týden ve Varech už normálně hrál, stejně jako naposledy v úterý proti Vítkovicím. Hned po utkání ale musel do nemocnice. A čekala ho operace.