Jakub Hlaváč
8. června 2015 • 19:30

KHL už přestává být lákadlem, říká Netík. Slovan mu ještě dluží

Netík ve Spartě odehrál už osm sezon
TOP VIDEA
Legendární Hašek o Francouzovi: Vždycky se mi líbilo, jak chytá Legendární Hašek o Francouzovi: Vždycky se mi líbilo, jak chytá
LIGA NARUBY: Rosického sako, tanec s ježkem a žvýkačka, která nezaskočí LIGA NARUBY: Rosického sako, tanec s ježkem a žvýkačka, která nezaskočí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Usmívá se. Je doma. V klubu svého srdce. U útočníka Tomáše Netíka to není póza. Za Spartu válel jeho otec, on s ní vybojoval trojici titulů. Na chodbách stadionu potkává přátele, už je zase naplňuje svou pozitivní energií. Přesně tu chce týmu dát i na ledě.



Snad jen spoluhráči jsou pro Tomáše Netíka nové tváře. Před pěti lety opouštěl jinou kabinu. Zbyl mu jen Jaroslav Hlinka, který se navíc připravuje individuálně v Americe. „Parta tu bude jiná, ale zase dobrá,“ věří třiatřicetiletý střelec.

Netík ve Spartě

8 tolik v ní strávil sezon

3 tolik získal mistrovských titulů (2002, 2006 a 2007)

357 tolik v jejím dresu odehrál extraligových zápasů

201 tolik získal kanadských bodů (103 + 98)

Jaké to je být zpátky?
„Dobrý pocit. Musím si na to chvíli zvykat. (usmívá se) Den ode dne přicházím na to, že to bude stejné jako dřív. Takže super. Baví mě to víc a víc a doufám, že tyhle pozitivní emoce budou ještě stoupat. Ono být po pěti letech zpátky v důvěrném prostředí je prostě skvělé.“

Mluvíte o Spartě jako o srdeční záležitosti a bezpochyby jí pro vaši rodinu je. Ale kdy jste se rozhodl, že se vrátíte? Byla jedinou volbou?
„Vyrostl jsem tady, prožil jsem tu nejhezčí chvíle dosavadní kariéry. Takže pro mě to je a bude číslo jedna. Bezpochyby. Na druhou stranu víme, jaký je profesionální sport. Ozvaly se i jiné týmy z ligy, pokračování v zahraničí taky bylo možné. Ale doma jsem chtěl nejdřív jednat se Spartou.“

A ona měla interes velmi brzy.
„Přesně tak. Bylo to konkrétní, domluvili jsme se rychle. Pro mě je samozřejmě důležité, že o mě měla zájem. To je nejpodstatnější věc. Pokud by tomu tak nebylo, tak bych samozřejmě asi musel hrát někde jinde. Nebudeme si povídat, že to tak nefunguje. O to radši jsem, že to je tak, jak to je.“

Prodloužení pobytu v cizině už vás nelákalo?
„Byl to takový balík všech věcí, které ho vyloučily. Popravdě jsem ještě po konci sezony moc myšlenky na návrat neměl. Rodina mě podporovala v pokračování venku, já sám jsem na to byl připravený. Nemuseli jsme se vracet za každou cenu, vyplynulo to ze situace.“

Napomohly k tomu i problémy Slovanu?
„Neví se, co s ním bude. A obecně se z Ruska vrací dost hráčů, naplnili švýcarskou ligu a toho místa tolik nezbývá. Třeba ve Švýcarsku bych si to představit dovedl, super lokalita. Líbilo by se mi tam jít hrát, ale těch možností nebylo tolik. KHL už přestává být pro mnohé lákadlem, politická situace se na tamní ekonomice podepsala.“

V Bratislavě už máte vše vyřešené? Doplatili vám dlužné peníze?
„Ne. Jsou tam ještě závazky, které vyřešené nejsou. Věřím, že to ještě všechno dobře dopadne.“

Mluví se o dluzích za několik měsíců, jak to ovlivňovalo atmosféru v mužstvu?
„Nepříjemné, samozřejmě. Člověk zvenku to vidí tak, že máme vyděláno a nic nám nehrozí a nemáme brečet. Ale ono to tak úplně není, a když vám nechodí výplata, tak to z hlavy těžko dostanete. Což je problém. Zvlášť v tahle náročné lize se potřebujete soustředit výhradně na hokej a to dost dobře nešlo. Pořád byly nějaké zkazky, že něco bude, nebude. Opravdu jedna z nejhorších věcí, která vás může potkat. Bylo to špatně a podepsalo se to na výsledcích.“

Vynahrazovali vám to alespoň fanoušci?
„Obrovské pozitivum! Pochopitelně tam je rivalita mezi českým a slovenským národem, ve sportu rozhodně. Ještě Slovan a já přišel ze Sparty. Další napětí. Ale já na ty diváky zpětně nemůžu říct nic špatného. Bylo to nádherné. Každý, kdo za mnou přijel, tak to potvrdí. Obrovské zážitky, každý zápas vyprodaný, včetně těch přátelských. Na přípravu tam přišlo v červenci deset tisíc lidí. Neskutečné.“

Změnilo vás zahraničí? Vyspěl jste?
„Hokejově nevím, to posoudí lidé, až mě uvidí. Lidsky to samozřejmě člověka otrká, to je jasné. Na druhou stranu povahově jsem zůstal pořád stejný. Vždycky říkám, že se cítím tak na pětadvacet.“ (usmívá se)

Kdy vám bylo venku nejhůř?
„Hned na začátku. Rusové na první rok hodně nahlíží, podle něj si vás zaškatulkují. Takže když se vydaří, je to super. Když ne, je to problém. Já jsem se v CSKA v sedmém zápase zranil a dalších dvacet zápasů jsem měl utržené tříslo. Nejhorší možný start. Jako cizinec se máte předvést a ono to nejde.“

To vás pak asi nerozhodil ani od okolního světa izolovaný Nižněkamsk?
„Paradoxně to bylo super. Horší město, ale sedlo nám to tam s Petrem Koukalem. Dělali jsme body, hráli jsme dobře, dostali jsme hrozně moc prostoru. Navíc se udělalo play off , což tam nebylo vždycky zvykem. Celkově hodně pozitivní angažmá.“

Staré jádro Sparty je pryč

Zpátky ke Spartě. Vnímáte, že se během vaší nepřítomnosti hodně změnila?
„Uvědomuji si to. Samozřejmě jsem byl celou dobu v kontaktu se spoustou kluků a říkali mi, jak to je a jak to není. To staré jádro je pryč, je to logické, je to pět let. Zůstává jenom Jarda Hlinka a ostatní jsou pro mě dost noví kluci. Všichni mi říkali, že se musím připravit, že tam ty známé tváře nebudou. Počítám s tím a věřím, že kolektiv tu bude zase výborný. Co vidím, tak by měl být.“

Co jste říkal na Hlinkovy výkony v posledním play off ?
„Chodili jsme s tátou, takže jsem to sledoval pečlivě. A byli jsme překvapení. Kolikrát to v minulosti bylo tak, že Sparta byla mlácená, že měla ten svůj kombinační hokej a soupeři ji dostali na agresivitu. Ale tentokrát to tak nebylo. Byl tam důraz, všechno… Škoda, že to nevyšlo, bylo to opravdu o maličkostech.“

A zase bez finále. To poslední jste hrál i vy, v roce 2007. Neděsí vás to dlouhé čekání na úspěch?
„Nedá se nic dělat. Když jsem byl mladší, tak se ty úspěchy dělaly. Všichni starší kluci mi tehdy říkali, ať si toho vážím. Že to nebude každé dva tři roky. Teď to je takhle. Extraliga je těžká soutěž, ve špičce hodně vyrovnaná a je těžké se v ní prosadit až na vrchol. Byly tady dobré sezony, dobré týmy, ale vždycky chyběl krůček.“

Vy to teď zkusíte změnit.
„Je to ta největší motivace. Vždycky chcete triumf. A když je to v mateřském klubu, tak je to ještě víc. Žene mě to maximálně dopředu.“

Bude i vaše role jiná než dřív?
„Na sto procent si to uvědomuji. Měl jsem čest se tady osm let učit od zkušenějších a velikých hráčů, pomohli mi vyrůst. Ani je nemůžu všechny vyjmenovat… Doufám, že jsem si od nich něco vzal a budu se snažit pomoci na ledě i v kabině. Vím, že se to ode mě čeká a nějakou přirozenou cestou se o to budu snažit.“

Olympiáda 2018: kompletní informace najdete zde >>

Program ZOH >> Hokej na ZOH 2018 >>

 
Z V VP PP P Skóre B
1.  Plzeň 49 27 6 9 7 164:113 102
2.  Mountfield 49 25 7 7 10 139:92 96
3.  Třinec 49 24 6 6 13 137:110 90
4.  Vítkovice 49 25 3 5 16 149:113 86
5.  Brno 49 22 6 8 13 138:109 86
6.  Zlín 49 17 8 4 20 112:132 71
7.  Pardubice 49 18 5 6 20 119:133 70
8.  Olomouc 48 15 8 7 18 115:126 68
9.  Liberec 48 15 9 3 21 120:133 66
10.  Sparta 48 16 5 6 21 127:139 64
11.  Chomutov 49 12 9 9 19 123:146 63
12.  Ml. Boleslav 49 15 5 7 22 110:127 62
13.  Jihlava 48 10 7 7 24 97:131 51
14.  Litvínov 49 10 6 6 27 115:161 48







Klasická verze
Mobilní verze