ZLÍN - TŘINEC ONLINE 17.20 | Předloni by Zlín bez vůdce Petra Čajánka neurval titul. V této sezoně by vůbec nepostoupil do play off, kdyby v jeho bráně „po haškovsku“ nečaroval Libor Kašík (23). Od září až do března, s příznačným číslem 39 na dresu. Také redaktoři Sportu dali svůj názor zřetelně najevo, usměvavého akrobata volili nejčastěji mezi tři nejlepší hráče zápasů základní části.
Má sen o NHL, ve hře je možnost odchodu do KHL. Extraliga však zatím o brankáře Libora Kašíka téměř jistě nepřijde. Odchovanec zlínského klubu ustálil formu na top úrovni, a kdyby přišla konkrétní nabídka třeba ze Sparty, šel by do toho. „Nebyl bych proti,“ přiznává Libor Kašík, jenž aktuálně vyjednává o prodloužení smlouvy ve Zlíně.
Slyšel jsem názor, že jste si místo v extraligové bráně vyloženě vydřel. Sedí to?
„Když se podíváte na ty nejlepší hráče včetně Jaromíra Jágra , tak všichni dřou víc než ostatní. K tomu musí mít samozřejmě talent. Pamatuju, jak jsem si nedávno přál, že chci být nejlepší. Maminka mi na to řekla, že když si budu něco velmi přát a půjdu za tím, tak se mi to splní.“
Co tedy děláte navíc?
„Nechci radit ostatním, aby nebyli lepší než já. (smích) Když můžu a je síla, tak zůstávám po tréninku minimálně půl hodiny na ledě. Chytám střely ze všech možných míst i nahozené puky z dálky. Zkouším si úplně všechny situace. Můžu říct, že mě to baví čím dál víc. Získáte tím jistotu a navíc oblbnete hlavu, že děláte maximum. Hlava pak v zápase jede automaticky.“
Na co se soustředíte mimo led?
„Hlavně být v klidu a mít pohodičku. S Ríšou Hrazdírou (trenérem brankářů PSG Zlín) děláme srandičky, s klukama gólmanskýma máme dobrou partu. Často si zapnu pleják (playstation) a s Pecou Zavadilem dáme špíl. NHL nebo FIFU. Už je nás celkem osm, dá se hrát po internetu. Tohle je na relax nejlepší. Po zápase nemůžu usnout, takže do jedné, do dvou hraju. Musím pořádně unavit oči a vypnout mozek. Vím, že to není ideální, ale jinak by to nešlo. Prášky na spaní moc brát nechci. A když si k tomu zajdu na procházku se psem Barneym, je to úplně super.“
Jídelníček si hlídáte?
„Někdo furt, já jen v den zápasu. Snídaně a oběd už jsou pro mě s přibývajícím věkem důležité, nechci jíst nic těžkého. V dorostu pro mě nebyl problém dát si čtyři párky v rohlíku. Maminka je schopná mi kdykoliv navařit vepřoknedlo-zelo nebo zvěřinu. To je zvěrstvo. (úsměv) Ale po utkání si to u ní klidně dám.“
První zápas předkola Zlín - Třinec sledujte od 17.20 ONLINE zde »
Čája mě seřval za čepici
Dal vám v tomto směru školu bývalý spoluhráč Petr Čajánek , profík každým coulem?
„Čája byl kapitola sama pro sebe. Trenér mezi hráči v kabině. Dal mi hodně. Byl na mě i na ostatní tvrdý. Když skončil, je na mně, abych v tom, co mi říkal, pokračoval. Zrovna nedávno jsem ho potkal a hned mě seřval.“
Proč?
„Měl jsem na hlavě kšiltovku. Místo aby mi řekl „čau“, tak se zeptal, kde mám zimní čepici. (smích) Uznal sice, že je designová, ale prý se kšiltovky nosí jenom v létě. Myslím, že on má pravdu ve všem. Vzal jsem to od něj, i když už nehraje. Má mě co učit i po kariéře. Hodil jsem si na hlavu kapuci, otočil se a řekl mu: „Ahoj, Čájo, taky se mám dobře.“ A šel jsem dál.“
Chodil jste i cvičit jógu do studia jeho manželky Kateřiny, že?
„Je to hodně dobré cvičení na načerpání energie, protažení se. U Kačky je neuvěřitelná pohoda. Minulý rok jsem tam chodil hodně. Po sezoně s tím zase začnu, během ní mi jóga nevyhovuje.“
Jak to, že vám to v základní části tak sedlo?
„Taky proto, že nám chyběly velké opory v čele s Čájou a Lešounem. ( Petrem Leškou ) Všichni jsme si to uvědomovali a od začátku jsme makali. I když nám to nejdřív nešlo, kluci mi vzadu neuvěřitelně pomáhali. Je to výsledek týmové práce. Sedmé místo je pěkné a teď nás čeká předkolo. Play off mě baví absolutně nejvíc. Hraje se o všechno, každý zápas je důležitý.“
Sparta? Něco malého možná proběhlo
Mám informace, že jednáte se Zlínem o novém kontraktu. Potvrdíte to?
„Když budu dál podávat výkony jako dosud, mohlo by to být pozitivní řešení na konci sezony. Zatím nemám důvod přestupovat v rámci extraligy. Jsem doma, s klukama jsem sžitý. Ale ještě existuje možnost jít do KHL, řeší se to. Uvidíme, jak dlouho se bude čekat. Není dobré odcházet za každou cenu a na sílu. Musím cítit, že je to ono.“
Je pravda, že o vás stojí Sparta?
„No, nebudu lhát, trošku mě to zajímalo. Nechci rozebírat, v jaké to bylo fázi. Něco malého možná proběhlo. Kdyby to bylo víc rozjednané a přišla konkrétní nabídka, nebyl bych proti. Vím, že je tam na hráče obrovský tlak. Bral bych to jako výzvu dokázat, že v takovém klubu můžu chytat pravidelně. Jenže Sparta má na play off čtyři gólmany, teď je to podle mě úplně passé. I kdyby Pöpperle nebo Taylor vychytali titul, klidně je můžou vyměnit za někoho jiného. Mají to těžké.“
Pomýšlíte i na NHL?
(úsměv) „Každý by měl mít ty nejvyšší cíle. A když je neříká nahlas, tak se mu jednou splní. Pokud zůstanu ve Zlíně, musím dál makat. Určitě bych chtěl být vyšší, protože do NHL chtějí velké gólmany. Na druhou stranu Tim Thomas měl taky 180 centimetrů a byl úplně nejlepší. Snad to doháním rychlostí a mrštností.“
Táta mě nekritizuje
Od patnácti let žijete po rozvodu rodičů s tátou. Takže se o sebe dokážete postarat, co?
„Myslím, že jo. Je to na pohodu. I když taťka říká, že jsem úplně neschopný. (úsměv) Je fakt, že se snažím hlavně pomáhat finančně. Jsme sami s tátou ve velkém rodinném domě, zvelebujeme ho. Doma většinou trávím čas u počítače a on chodí do práce, takže ani velký bordel neuděláme. Mamka bydlí jen o pár kilometrů dál. Ten nedělní kanec by mi od ní chyběl. Kdybych se někam odstěhoval, asi by mi tu velkou porci posílala přes PPL... Umím si uvařit i sám, třeba svíčkové steaky. Dokážu vyžehlit, umýt nádobí. Pěkné slečny, berte to jako seznamku. Jsem nezadaný. Věnuji se hokeji, ale přítelkyně by se hodila. Zatím mám i stálý příjem.“ (smích)
Kdy budete mít svoje zázemí?
„Už se poohlížím po vlastním bydlení. Je fajn, že si na něho můžu našetřit a nemusím si brát úvěr. Měl jsem štěstí, mám docela velký a pěkný pozemek. Něco jsem zdědil i odkoupil. Chtěl bych si postavit dům.“
Otec vám od dětství věnoval spoustu svého času, jste mu vděčný?
„Dělá mi z tribuny třetí oko. Ale sedět vedle něho, to je za trest. Na reprezentačním srazu jsem to už nevydržel. On s gólmanem chytá, hráčům pomáhá střílet. Škube sebou, ten vedle je domlácený. (úsměv) Až po zápase si dá jedno pivo, jinak se soustředí. Vůbec mě nekritizuje. Je schopný všechno svést na obránce, abych měl pohodu. Na dálku mi pomáhá i maminka. Hokej se mnou hodně prožívali a moc mi v kariéře pomohli. Stejně jako na ledě Ríša Hrazdíra.“
Tykání až po titulu
Už konečně trenérovi zlínských brankářů tykáte?
„Po zisku titulu jsem dostal povolení. První půlrok jsem mu říkal: „Dobrý den, Ríšo, jak se máš?“ Trvalo mi, než jsem si na to zvykl. Já vykám skoro všem, jsem tak vychovaný. V Přerově jsem byl schopný vykat Martinovi Kotáskovi, který je dnes u nás vedoucím mužstva.“
Co vás to napadlo?
„Ptal jsem se kluků, jak je mám oslovovat. Říkali, že je tam jeden starší pán, který si na vykání zakládá. Takže jsem všechny pozdravil „ahoj“ a když šel kolem Kotas, já na něj: „Dobrý den, pane Kotásek.“ On řekl „čau“, vrátil se ke mně o dva metry a dostal jsem to schytané. Vypadal přísně a přitom je to v pohodě kluk. Slavní kamarádi se mi za sedačkami samozřejmě smáli.“
Jak vám bylo, když se letošní sezona vyvíjela zle?
„Obrátil jsem se do sebe. Říkal jsem si: Makej, měj dobré statistiky a tím nejvíc pomůžeš týmu. Nezabývej se tím, že jsme prohráli zápas a buď nachystaný na další. Postupně jsme se z toho začali společně dostávat. Klubový slogan ,jedna víra, jeden tým, jeden cíl´ letos platil dvojnásob.“
Jste od spoluhráčů opečovávaný, aby se vám nic nestalo?
„Jasně. Kluci na mě pálí na tréninku golfákem z kruhů. Ježkovi (Filipovi Čechovi) nedělá problém mi to třikrát narvat do hlavy... Úplně na pohodu, aspoň je sranda. Všichni na mě takto dávají pozor. (úsměv) I když jsem chvíli kyselý, beru to. Bylo by akorát na škodu, kdyby se ke mně chovali jako k primadoně. Ani bych si nepřál mít nějaké výsady a dělal ze sebe něco, co nejsem. Jsme jeden tým. Všechno je nastavené tak, jak má být.“
Trenér Rostislav Vlach jednotlivce moc nechválí. Dokázal vás někdy ocenit?
„To ani nevím. Pro mě je pochvala, když mi neřekne nic špatného a mám jeho důvěru. Aspoň mě drží zkrátka. Ale abych byl spravedlivý... Určitě mě párkrát pochválil, když jsem si to opravdu zasloužil. Vím, že se na tu pochvalu musím nadřít. O to je pak cennější.“
Hamrlík mě vždycky vymíchá
V play off na to budete v podstatě sám. Spolehlivý náhradník Tomáš Štůrala má se zraněnou nohou po sezoně. Trápí vás to?
„Zpočátku jsem z toho byl špatný, měl jsem to vzadu v hlavě. Věděl jsem, že nesmím onemocnět, abych nedostal kluky pod tlak. Ale jsou tady Peca Zavadil, Ondra Haloda. Měl jsem z toho strach trošku neprávem. Když dostali šanci, oba zachytali skvěle. A pokud se z Prostějova vrátí Luboš Horčička, aspoň budu mít s kým jít na kávičku. Jsme výborní kamarádi.“
V bráně sebou často házíte jako Dominik Hašek , vaše zákroky nejsou úplně ortodoxní. Slyšel jste narážky tohoto typu?
„Slyšel, neslyšel. Mám na dresu devětatřicítku, že... Oblékl jsem si ji i v reprezentaci a přemýšlel jsem nad tím, jestli to číslo můžu mít. Já se i na tréninku snažím puky dochytávat a někdy to nejde jinak, než se tam všelijak hodit a vytáhnout to třeba tkaničkou. Na to byl specialista právě Hašan. Když se něco takového povede, jsou nadšení i fanoušci. Taky mi bylo řečeno, že jsem televizní divák, prý dokážu zákrok lapačkou prodat. Ono to dodá i jistotu. Ale když jsem se díval na sestřihy Lundqvista... Abych to vytáhl lapačkou z paty a vylískal lampy pod stropem, tohle ještě fakt neovládám. Spíš bych se bál, že mi puk vypadne. Gólmani jako Lundqvist umějí chytat a ještě prodávat zákroky. Proto jsou v NHL.“
Ještě na vás dokáže při nájezdech vyzrát trenér obránců Martin Hamrlík, bývalý extraligový specialista na tuhle činnost?
„Larryho nemám rád. Když hrajeme na dvě střely a nájezd, většinou od něj jeden gól dostanu. Nechápu to. Je pro mě nereálné chytit mu všechny tři pokusy. Proto už s ním tuhle hru hrát nechci a dělám, že neslyším. Pokud se mu někdy podaří mě vyhecovat, jsem pak akorát naštvaný. Ruce má furt šikovné. Navíc mám strach, abych ho při nájezdu nezranil, nevypichuju mu puk hokejkou. A když nad tím takto přemýšlím, tak mě vymíchá anebo mi to šoupne mezi nohy. Fakt ho nemám rád.“ (kroutí s úsměvem hlavou)
Pořád je ho v kabině plno, i když už nehraje a není v ní tak často?
„Většinou se ani nestíhám obléct. Člověk chce všechno slyšet. On je tak skvělý vypravěč, že by mohl jít jako host do pořadu Na stojáka nebo do Partičky. Neztratil by se tam.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
