Je vždy o krok napřed. Anebo spíš o tři. Hokejový gólman Jakub Škarek už od patnácti let chytá první ligu za jihlavskou Duklu. Minulý týden s čerstvou sedmnáctkou v občanském průkaze debutoval v extralize za Spartu, jako nejmladší v historii vychytal nulu a v obou zápasech dovedl tým k vítězství. „Moc jsem si to užil,“ reagoval talentovaný brankář a gymnazista v jedné osobě.
Když ve čtvrtek ve 14.20 zazvonil zvonek, Jakubu Škarkovi školní den skončil. Když vycházel ven na rozhovor pro Nedělní Sport, mezi spolužáky vyčníval. Nejen díky 192 centimetrům, ale i tím, co všechno má za sebou. A taky před sebou. I přes svou zářnou hokejovou budoucnost povinnosti nezanedbává. Do školy chodí před tréninky, po nich, ale i v zápasových dnech. Když minulou neděli ve večerních hodinách popisoval své dojmy po druhé extraligové výhře ve sparťanském dresu, už si v hlavě promítal, zda nezapomněl na nějaký úkol.
Desátého listopadu vám bylo sedmnáct. Jak proběhla oslava?
„Přišli děda s babičkou, dali mi nějaké dárky, popovídali si a rozkrojili dort. Normální oslava, žádná párty.“
Takže pivo neteklo proudem?
„To ne. Pivo si dám třeba až za rok.“ (úsměv)
Už jste vstřebal minulý týden? Dva zápasy za Spartu, dvě vítězství, v extraligové premiéře hned nula…
„Je pravda, že to byl velký zážitek. Už jako dítě jsem snil, že si zachytám v nejvyšší soutěži. Jsem vděčný, že jsem od trenérů šanci dostal, obě utkání jsme vyhráli, takže jsem si je strašně moc užil.“
Byl jste nervózní?
„Nijak zvlášť. Jako před každým zápasem, i když v hlavě jsem to měl, že jde o extraligu a bude to náročnější než v Jihlavě. Vyklepanej jsem z toho ale nebyl.“
Nepřekvapilo vás, že jste dostal přednost před Pöpperlem a Novotným?
„To rozhodně. Popravdě jsem vůbec nepočítal s tím, že bych si v této sezoně za Spartu zachytal. Oba to jsou výborní gólmani, o to víc mě překvapilo, když jsem dostal zprávu, že se mám hlásit na Spartě. V létě jsem tam sice trénoval a nastoupil proti Slavii, ale když se sezona rozeběhla, tak už žádný kontakt neproběhl a byl jsem jen v Jihlavě.“
Nenapadlo vás, že berete místo zkušenějším gólmanům? Nevcítil jste se do jejich pozice?
„Taky jsem nad tím přemýšlel, ale takový je sport… Bohužel pro ně jsem dostal šanci já, ale to samé se může stát mně, že přijde někdo, kdo mi pozici sebere. Ale myslím, že to v této sezoně rozhodně není natrvalo.“
Sparťanům v šatně vykal
Seděl jste ve stejné šatně jako Jaroslav Hlinka a další skvělí čeští hokejisté. Jaké to bylo?
„Výborné. On, Kumstát, Barinka a další jsou hráči, kteří toho mají strašně moc za sebou. Povídali jsme si i o různých herních situacích, měli skvělé postřehy. Je vidět, že už toho odehráli hodně.“
Vykal jste jim?
„Jo. Měl jsem k nim docela velký respekt, protože to jsou výborní hokejisté. Postupně jsem se ale oťukával.“
Jaká je tedy vaše nejbližší budoucnost? Kdy sparťanskou šatnu navštívíte znovu?
„To teď záleží na panu Ščerbanovi (jednatelovi Dukly), jak se domluví s panem Břízou (majitelem Sparty). Myslím, že když budu makat, tak bych si za Spartu zachytat mohl, ale mým hlavním týmem je Jihlava, tady musím podávat ty nejlepší výkony. Ve všech zápasech udělám maximum a je jedno, jestli to bude tady nebo ve Spartě.“
Kdyby si řada jiných hráčů dala na misky vah Jihlavu a Spartu, asi by neupřednostnila první ligu jako vy…
„V soutěžích je rozdíl, ale tuto sezonu asi budu víc v Jihlavě třeba i kvůli škole, abych dodělal druhý ročník. Příští rok se uvidí, co bude. Ale na to teď nemyslím.“
Po nedělním zápase v Boleslavi jste vyrážel domů do Jihlavy a v pondělí ráno jste se hlásil ve škole. Stihl jste při extraligovém zápřahu úkoly?
„To jo. V Praze jsem měl času dost, tak jsem si je udělal. Zrovna v dějepise probíráme Vikingy, tak jsem si musel na internetu něco nastudovat a připravit. Nějak jsem to zvládl, tak snad dobrý.“ (úsměv)
Učitelé jeho kariéru neřeší
Jak vás přivítali spolužáci a učitelé?
„Bylo to příjemné. Čekal jsem, že si budou dělat srandu, ale byli v pohodě. Legrace byla, ale ne na můj účet. Jinak se vyptávali, jaké to ve Spartě bylo. Většinou se ale bavíme o normálních věcech jako kluci v tomhle věku, ale to bych do novin nerozebíral. (smích) A učitelé už moji kariéru neřeší, vědí, že hraju hokej, ale berou mě jako normálního žáka. Že chytám za Duklu nebo za Spartu, to neberou v potaz.“
To je dobře, že nejste nějaký chráněnec, že?
„To bych ani nechtěl. Už třeba vůči spolužákům by to bylo blbý. Měl bych to lehčí, ale nebylo by to vůči nim fér a jsem rád, že jsem na stejné lodi jako oni. Stejně by mě to netěšilo ani nebavilo, kdyby mi učitelé nadržovali.“
Musíte být ale rekordman v počtu zameškaných hodin.
„To ano, v tom jsem nejlepší ve třídě. Moc příjemný to není, ale všechno si stejně musím dodělat. Mám individuální plán a učitelé to chápou, jde jim o to, abych měl dostatečný počet známek, což se mi daří.“
Kvůli školním povinnostem jste ale jistě v jihlavské šatně terčem vtípků…
„Jo, ale už si zvykli, že chodím před i po tréninku do školy. Třeba se mě ptají, jestli jsem nezapomněl sešity a tak. Hlavně Lukáš Sáblík je na tohle specialista.“
A s domácími úkoly vám spoluhráči nepomáhají?
„To učivo už by na ně bylo asi těžký. (smích) Občas se zeptají, co bereme, třeba Filipa Stoklasu zajímá dějepis, tak se o něm někdy bavíme, ale aby mi pomáhali s úkoly, to ne.“
Nemrzí vás, když po tréninku pospícháte do školy a oni si domlouvají kafíčka?
„Trochu ano, ale říkám si, že je to potřeba, že i oni to museli podstoupit. Beru, že to tak být musí. Navíc kdyby mi nevyšla hokejová kariéra, tak bez maturity bych na tom byl špatně.“
Dostal jste teď velký prostor i v médiích, čtete si články o sobě?
„Tuhle sezonu jsem to úplně vypustil. V té minulé jsem si občas něco přečetl, ale nemá cenu to číst. Na diskusní fóra se nekoukám už vůbec. Je mi jedno, co se o mně říká a píše, kdyby se v tom člověk hrabal, tak mu to může jenom uškodit. Já hlavně chci odvádět svoji práci naplno a dobře. Během zápasu myslím jen na to, jak chytit puk. Na nic jiného.“
Ptám se proto, že ve Spartě od konce Petra Břízy se žádná jednička dlouho neudržela. Mluví se o větším tlaku na brankářský post.
„Tlak je takový, jaký si ho na sebe udělám. Kdybych měl chytat za Spartu, tak si nějaký připustím, ale ne tolik, abych byl vyklepaný.“
Pomáhají mu citáty slavných
Jakou máte vůbec povahu? Užírá vás hloupý gól?
„Není mi to jedno, ale že bych se v tom dalších deset minut babral, to ne. Už jako malýho mě trenéři naučili, že něco takového musím hned hodit za hlavu. Nic takového mě nesmí rozhodit.“
A nějakou hokejku občas o horní tyč vzteky zlomíte?
„To ne. Vzteky jsem žádnou nezlomil. Nejsem takový, že bych flákal věcma, někdy si zanadávám, ale tím to končí. A to nejenom v hokeji, také v normálním životě mě málokdo a máloco naštve.“
Na svůj věk působíte klidně a hlavně vyrovnaně. Je to výchovou?
„Třeba to je ve mně, ale rodičům za výchovu musím poděkovat. Odmalička mě učili, že se mám ke všem lidem chovat slušně, pokorně a ke každýmu mít respekt.“
Puberta s vámi necloumá?
„To se spíš zeptejte rodičů. (smích) Nějaké poznámky ve škole mám, ale že bych při hodině bavil třídu, to ne.“
Na sociálních sítích máte různé citáty. Například od Jaromíra Jágra, Viktora Tichonova, ale i Jana Wericha. Pomáhají vám?
„Nějaký mě občas zaujme, v některých se i trochu vidím, tak si ho tam napíšu, nebo si ho vylepím v šatně na poličku. Ale zase se v nich tolik nehrabu.“
Který je vám nejbližší?
„Asi ten od Tichonova, že neexistuje hranice, jak dobrý hokejista může být.“
Takže vaším cílem je být nejlepším gólmanem planety.
„Bylo by to pěkný, ale bude to stát hodně práce. Musím makat.“
Až se budete blížit k výkonnostnímu vrcholu, třeba už Carey Price bude za zenitem.
„Uvidíme. Jestli bude jako Hašek, tak to moc nevypadá.“
Jaký je váš brankářský styl? Působíte jako moderní velká skládací krabice, která moc pohybu neudělá.
„Styl jsme s Petrem Jarošem (trenérem gólmanů v Jihlavě) upravovali, v bráně jsem větší než ostatní gólmani, takže nesmím dělat zbytečné pohyby, abych nebyl rozlítanej. Chytám v brankovišti hlouběji a tím se snažím krýt i dorážky. S Petrem jsme styl vytříbřili, ale pořád je na čem pracovat.“
Kdy jste takhle vyrostl?
„Kolem čtrnácti let jsem rostl o deset cenťáků za rok. Teď pořád rostu, ale už to není takové.“
Měříte se ještě?
„Občas jo, se ségrou. Teď mám 192 centimetrů. Oba jsme po tátovi, je vysoký. Takže i sestra se má na co těšit, ale při atletice jí to může pomoct. Už teď se jí daří, v hodech je hodně dobrá, už zlomila i klubový rekord. Kéž by to pokračovalo, abychom se jednou na ni mohli koukat v televizi na Diamantové lize.“
Nepředběhne vás třeba na stovce?
„To doufám ještě ne, to by byla ostuda. (smích) Je jí pořád jenom třináct. Jen v oštěpu by mě porazila. Já bych hodil dál, ale nezapíchl by se mi, na techniku je to náročné, takže bych byl diskvalifikovaný a ona by zvítězila.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
