Hokej v té době znamenal víc než sport. Byl vnímán i jako způsob vzdoru proti sovětským okupantům, kteří vtrhli do Československa v srpnu 1968. O půl roku později napsal spisovatel Ota Pavel pro týdeník Gól reportáž z návštěvy ateliéru sochaře Zdeňka Němečka. „Bude to soška pravidelně udělovaná – v malém – nejlepšímu hokejistovi roku – a ve velkém bude stát před Sportovní halou,“ líčil v textu pod titulkem „Pán se Zlatou hokejkou“.
Slavná trofej ve čtvrtek pozná svého už 52. vítěze. Tím prvním se stal v roce 1969 Jan Suchý. Na vyhlášení se nejlepší obránce mistrovství světa ve Stockholmu dostavil se zlomeným ukazováčkem. „Už tehdy jsem věřil, že Zlatá hokejka nezanikne a bude pokračovat. Chytilo se to, Zlatá hokejka si zaslouženě vybudovala velkou tradici,“ uvedl obránce, který v sezoně 1968/69 ovládl jako první bek v historii bodování nejvyšší soutěže. Po roce vítězství obhájil.
V době zrodu Zlaté hokejky už týdeník Stadion pět let vyhlašoval Fotbalistu roku. Stala se druhou individuální trofejí u nás. Střídali se vítězové, osoby, obsazení, termíny i místa, podoby měnil způsob vyhlašování i hodnocení. Vznikaly a zase zanikaly jiné trofeje a ankety. Žádná však nepředčila prestiž Zlaté hokejky, ani se k ní neváže tolik legend.
Stačí se podívat, kdo všechno na Němečkův výtvor nikdy nedosáhl. Tomáš Plekanec byl šestkrát na stupních vítězů a osmkrát v elitní desítce. Martin Straka se do ní vměstnal desetkrát, Jiří Holík devětkrát. Nedočkali se třeba ani Václav Nedomanský, Jiří Hrdina, Robert Reichel. V roce 1999 porazil Jaromír Jágr ve velkém finiši Haška o tři body. Ten byl rozuzlením velmi rozčarován, nicméně padl rekord z roku 1975, kdy Vladimír Martinec porazil Jiřího Holečka o čtyři body.
Ve stejném roce vítěz s trofejí v kufru auta havaroval na mokré vozovce. V roce 1993 se vyhlašovalo za silné bouřky a v sále kulturního domu v pražském Edenu vypadl proud. O rok později o ni doma zavadil tehdy malý syn Romana Turka. Potomek přežil pád těžké, ale vratké sošky bez újmy, trofej však potřebovala opravu. A ne poprvé.
Jan Suchý přebíral trofej poprvé v salonku na letišti v Ruzyni. Odtud se vyhlašování přesunulo do pražského hotelu Palace, v 70. letech ho několikrát pořádal Miroslav Vinš, řečený Kulak, bývalý hokejista Holoubkova, Plzně a sedminásobný reprezentant. Dělal předsedu JZD v Těškově na Rokycansku a pro hokejisty tam uspořádal zabijačkový hodokvas. Následovaly třeba i Slaný, Žďár nad Sázavou, Piešťany, Jindřichův Hradec, Chrudim. Posloupnost se nezadrhla ani v těžkých časech korony. Zlatá hokejka si dál drží svoji vážnost a prestiž. Tak to bylo, je a bude.
