Krupička pomáhal k emigraci: Nedomanského jsem musel zatloukat

Po sovětské okupaci odešel v roce 1969 do exilu, kromě zámořské epizody hrál ve Švýcarsku. S Bernem získal tři tituly, pomáhal k emigraci Václavu Nedomanskému a Richardu Fardovi. Jaroslav Krupička dobře poznal rovněž Ivana Hlinku, dodnes jezdí do Karlových Varů na jeho golfový memoriál. Jako průvodce českého týmu třeba vozil Jaromíra Jágra. V autě s nápisem českobudějovického Budvaru, který od hráčských let ve Švýcarsku zastupoval.

Je pravda, že jste dával Američanům lekci z historie, když se soudili, kdo smí ve Švýcarsku používat název Budweiser?
„To bylo v roce 1999. Tvrdili, že podle amerického slangu jim tahle značka náleží, jenže spor prohráli. České pivo bylo ve Švýcarsku zaregistrováno jako Budweiser Budvar, výraz ‚Bud‘, o který jim šlo, byl obsažen v obou slovech. Navíc jsme zjistili, že dřív se do Švýcarska dodával právě český originál pod tímto názvem. Skončilo to až u soudu v Lausanne, což je v zemi nejvyšší instance. Tam to projeli definitivně.“

Přitom v Českých Budějovicích se pivo vařilo dávno od 13. století, zatímco Kolumbus připlul do Ameriky o dvě stovky roků později…
„U soudu jsme dali k dobrému, že si budějovické pivo vezl s sebou, a proto si to spletl a místo Indie se otočil na Ameriku, kde tehdy ještě žili jen indiáni. Předsedovi senátu se to moc líbilo.“ (směje se)

iSport Premium nyní pro nové předplatitele jen za 1 Kč za první měsíc + zdarma vstup do saunového světa>>>

Jak jste Ameriku objevil vy?
„Poprvé s tím přišel Vašek Roziňák. Navštívil ho nějaký Čechoameričan, který tam žil od pětačtyřicátého, a že prý dává dohromady hráče pro novou ligu. Ptal se, kdo umí trochu líp bruslit. Přišli za mnou, byl jsem mladej, říkal jsem si, proč ne. To bylo v roce 1972, měl jsem za sebou dvě sezony ve Švýcarsku. Napadlo mě, že by to mohla být zajímavá zkušenost. Původně se mnou mohli jít i Petr Hejma a Josef Cvach, jenže kluci měli rodiny a žili v Německu. Nakonec jsem se tam vydal sám.“

V zámořských ligách tehdy působili téměř výhradně domácí hráči. Švéd Ulf Sterner i český průkopník Jaroslav Jiřík předtím k NHL jen přičichli. Tušil jste, co vás čeká?
„Vůbec! Když jsem přijel do kempu Los Angeles Sharks, bylo na ledě hodně lidí. V přípravě naskočilo 62 hráčů, čtrnáct jich už mělo smlouvu. Vybíralo se, každou chvíli někdo odpadal. Nevěděl jsem vůbec, co takový vyřazovací systém obnáší. Ze začátku jsem měl vyvalené oči. Ale kemp mi vyšel. Dostal jsem k sobě takové dva hromotluky, Boba Jonese a Mika Byerse. Párkrát jsem jim dobře nahrál a najednou jsme všichni tři měli kontrakt taky.“

Jaroslav Krupička byl prvním Evropanem ve WHA a pomáhal Čechům k emigraci

• 
• 
• 
• 
• 7 zobrazit galerii

Začínal jste v Sharks, v půlce sezony vás poslali s Jonesem do New York Raiders za černého útočníka Altona Whitea. Co bylo důvodem?
„V LA měli nějak moc útočníků. Po šesti utkáních jsem putoval na farmu, nedlouho poté nás trejdovali. S Jonesem jsme měli jít do Chicago Cougars, ale nakonec nás poslali z jedné metropole do druhé, ze západního pobřeží na East Coast... Velká změna, ale byla to nová liga, žádný problém. Půlrok v New Yorku byl docela příjemný. Trénoval tam Camille Henry, který vedl Jiříka na farmě St. Louis. Aspoň v tom se s ním mohu skromně srovnávat.“

Jaký se hrál ve WHA hokej?
„Hodně tvrdý. Klasický kanadský. Nahodit puk, jet za ním. Bum, prásk! Náraz do mantinelu. Na nic nebyl čas. Kdo do toho vnesl myšlenku, nápad, ten se odlišoval. Neměl jsem co ztratit. Kdyby to nevyšlo, jel bych s klidem zpátky. U nás jsem hrál ligu, ale byl jsem jen jedním z hokejistů. Nepřicházelo v úvahu, že bych v zámoří udělal velkou díru do světa. Něco jsem sice uměl, jinak bych se tam nedostal vůbec. Zažil jsem dobré momenty, ovšem svoje působení ve WHA neberu jako měřítko. Stihl jsem do ní přijít v době, kdy vznikala a bylo tedy asi snazší se prosadit.“

Proč jste nezůstal déle?
„Švýcaři dělali trochu potíže, kde chci vlastně být. Měl jsem emigrační papíry vystavené ve Švýcarsku, líbilo se nám tam, takže jsme se vrátili. Navíc v létě se ozvali z Bernu.