Zpověď Alinče ve Sport Magazínu: Neberu to tak, že by se Bůh mstil…
Mluví potichu, leckdy smutně, ale dokáže se i zasmát. Někdejší hokejový útočník Jan Alinč, reprezentant a účastník olympijského turnaje v roce 1994, statečně bojuje s těžkým osudem. V květnu 2019 se poranil při inline hokeji, od té doby je upoutaný na invalidní vozík, má problémy i s hybností rukou. „Ale neptám se, proč zrovna já. To nemá cenu,“ říká bývalý extraligový matador, jenž se poprvé svěřil se svým příběhem pro páteční Sport Magazín.
Hokej hrál do 46 let, vedle rodiny pro něj byl vším. Miloval další sportovní aktivity. Jeden moment, a je po všem. Jan Alinč, jenž bavil fanoušky v Litvínově, Slavii, v Karlových Varech nebo v Ústí, se s osudem pere statečně. Přesně popisuje i to, jak se mu to stalo.
Jak je náročné si zachovávat pozitivní mysl?
„To dokáže pochopit jenom ten, kdo si něčím takovým prochází. Je to těžký. Hrozně těžký. Jasně, je dobrý být pozitivní. Jenže co je krásnýho na tom, že je člověk na vozíku? A nemohoucí? Člověk může být sebepozitivnější, ale jsou věci, které se nedají změnit. Nejsem jediný, kdo si v takové situaci připadá, že je na obtíž a odkázaný na pomoc jiných. Mám pochopitelně výkyvy v náladě. Přicházejí i špatné dny.“
Nepřepadly vás někdy myšlenky: Proč se to stalo zrovna mně?
„Vím, že si to spousta lidí říká, ale to ničemu nepomůže. Je to zbytečný. Takže já tohle nedělám. Jenom někdy si říkám, že jsem slušně vychovanej, nic zlého jsem nikomu neudělal a … (odmlčí se) Ne, to nemá cenu. S tím to prostě nemá nic společného. Každý má nahoře něco nalajnovaného. Je to osud.“
O tom, že každý to má nahoře nějak nalajnované, jste mluvil i v jednom rozhovoru po konci kariéry. Teď zpětně z toho trošku mrazí.
„To už si nepamatuju, ale myslím si, že to tak opravdu je. Neberu to tak, že by se Bůh někomu mstil. Tak to prostě je. Nejde v tom hledat nějakou logiku. Stačí vteřina, a najednou se život otočí všem. Celé rodině. Zpátky už to nejde dát. Každopádně už vím, že když se někomu přeje hlavně zdraví, není to žádné klišé. Lidi by si ho měli opravdu vážit. Jediný moment všechno obrátí. Totálně.“
Nezanevřel jste na sport?
„Ne, to ne. Když je mistrovství světa v hokeji, podívám se. Nebo na olympiádu, na dobrou atletiku.“
Neberete to tak, že právě sport vám zničil život?
„Takhle o tom nepřemýšlím. To se může stát při čemkoliv, člověka srazí auto a je na tom podobně. Sport byl můj život, ale už se hýbat nemůžu. Tak to prostě je. Musí mi stačit, že hraju s dětmi Člověče, nezlob se. A i s tím mám velké problémy! (smích) Protože jak mi nefungujou ruce, je obtížný brát ty figurky. Pro mě je to trénink pro jemnou motoriku.“
Kompletní rozhovor si můžete přečíst v páteční příloze deníku Sport
Co dalšího najdete v pátečním Sport Magazínu:
- Uniklo z Facebooku: Tomáš Souček
- Světový fotbal: Thomas Müller
- Příběh: Ján Geleta v seriálu Paměť národa
- Dotazník Martina Svědíka: Jací jsou jeho nejoblíbenější sportovci? Co právě čte?
- Rozhovor: Lyžařka Martina Dubovská. Proč je ráda, že drží federální linii? Proč nemluví česky?
- Sportovní kvíz: otestujte si znalosti z tenisu nebo házené
- Auto: Toyota Land Cruiser 2.8D –4D
- Z jiného úhlu: Boarding Time Maxima Habance
- TV Tipy: kompletní sportovní program
Sport Magazín objednávejte na iKiosek.cz>>>
