Miroslav Horák
15. května 2023 • 15:49

Klímova smrt mě šokovala, netají Jágr. Měl víc talentu než já, vzpomíná

Vstoupit do diskuse
1
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Plekanec o Kladnu: Když se opakují pořád stejné chyby… Skills koučové? Nám stačila ulice
Od smutné fotky ke slovenskému snu: Česko je pragmatičtější, říká Smetana
VŠECHNA VIDEA ZDE

Poslední rozloučení s kamarádem Petrem Klímou nestihne, Jaromír Jágr (51) se v pondělí vydal na dlouho plánovanou dovolenou do USA. Tam, kam nespoutaný hokejový živel, ale zároveň vynikající kanonýr v 80. letech utíkal za svým snem. A to za extrémně dramatických okolností. „Petr byl neuvěřitelně odvážný chlap, fantastický hokejista a hlavně skvělý kluk, s nímž byla neskutečná sranda,“ líčí legenda, která v rozhovoru pro iSport.cz na populárního „Kozla“ vzpomíná. Osmapadesátiletý šampion Stanley Cupu (1990 s Edmontonem) 4. května náhle zemřel a v úterý v Kadani mu dají sbohem jeho nejbližší a přátelé.



Co se vám honilo hlavou, jakmile k vám dorazila zpráva o Klímově nečekaném úmrtí?
„Byl to pro mě pořádný šok. Přiznám se, když jsem se to dozvěděl, hodně mě to vzalo. Neříkám to jen tak, ale naprosto vážně. Šokovalo mě to. Petra jsem měl hodně rád, byl to vynikající člověk. Byla s ním neskutečná sranda. Pamatuju si únorovou exhibici v Praze, kterou úplně v pohodě odehrál, měl dobrou fyzičku. A teď tohle…“

Co se vám vybaví, když se řekne Petr Klíma?
„My, co jsme byli o něco mladší než on, jsme k němu vzhlíželi. Všichni si pamatují lajnu Rosol, Kameš, Klíma. V osmnácti letech šli na vojnu do Jihlavy, tenhle útok patřil k nejlepším v celé československé lize, po zásluze ho převzali i do nároďáku. Škoda, že nemohli hrát spolu na mistrovství světa v Praze v pětaosmdesátém, před nímž se Kozel zranil. Osobně ho považuju za největší hokejový talent, který tady tehdy hrál. Výborně bruslil, byla na tom skvěle technicky, střílel góly. Co se talentu týká, měl největší talent ze všech našich hráčů.“

Větší než vy?
„Myslím si, že jo.“

Proto chtěl hrát stůj co stůj NHL a rozhodl se emigrovat. Vyprávěl vám někdy osobně o svém akčním útěku za kopečky?
„Jasně, že vyprávěl. Velice silný příběh. A jak si ho všichni pamatujeme, on to uměl navíc skvěle podat. Kozel nikdy nezkazil žádnou srandu, byl to velkej borec. Zažil jsem ho chvíli v Pittsburghu.“

To bylo v sezoně 1996/97, Klíma si k vám odskočil k devíti zápasům…
„On a Méďa (Petr Nedvěd) byla nepolapitelná dvojice, věčně se něčemu chlámali. Američani si museli myslet, že se ti dva úplně zbláznili. Nebyla minuta, aby se něčemu nesmáli. Kozel měl parádní humor, uměl si i skvěle rýpnout, jeho fóry a vyprávění, to bylo něco.“

Byl to navíc hokejový rocker, žil prací, ale uměl se i náležitě pobavit, viďte?
„Proto záměrně říkám, že nebyl naším nejlepším hokejistou, ale nejtalentovanějším určitě. Že mohl hokeji dát ještě o něco víc, to by vám řekl on sám ze všech nejlíp. Na sto procent.“

Ale jedním dechem vždy dodával, že by neměnil nic…
„Přesně tak. Každý ať si žije život podle svého.“

Zmínil jste se mu někdy, že kdyby žil trochu víc spartánsky, mohl být světovou ikonou?
„V té době, když přišel k nám do Pittsburghu, měl na sklonku zámořské kariéry. Takže to už nemělo moc smysl.“ (usmívá se)

Vnímal jste tenkrát jeho triumf ve Stanley Cupu? Nebo jeho historický gól ze 116. minuty, jímž rozhodl nejdelší finále?
„Gól, před nímž skoro celý zápas proseděl… (usmívá se) Jak ho znám, Kozel seděl v prodloužení na střídačce a povídá trenérovi: Už mě tam dej, ať to ukončím, v tuhle dobu už jsem měl být někde úplně jinde…“ (směje se)

Klíma později obchodoval s auty, patřil jste mezi jeho klienty?
„Měl jsem od něj bílou limuzínu.“

Za dobrou cenu?
„To nevím. V té době mi to ještě bylo jedno… (směje se) Chtěl jsem limuzínu, tak jsem ji měl.“

Napadlo vás někdy, že by mohl být dobrým trenérem? Do špičkového hokeje vychoval své syny Kevina a Kellyho, takže koučovat musel umět.
„Upřímně, nevím, jestli by se to s jeho povahou slučovalo. Víte, jak to je. Jako trenér musíte jít hráčům příkladem úplně ve všem. Jedna věc jsou hokejové znalosti a obrovské zkušenosti, z druhé strany… Zkrátka, pokud chcete hráčům něco vyčítat, tak ty věci sám nemůžete dělat. To by nedávalo moc smysl. Kozel měl rád zábavu, těžko by mohl hráčům vytýkat, že chodí ven a hokej nedělají na úplných sto procent.“

Byl jste s Petrem Klímou někdy na mejdanu?
„V Pittsburghu jsme chodili ven. Ale co to znamená mejdan? Spíš jsme zašli sednout do baru. On si dával svoje piva, já nepil. Mně to ovšem nevadilo. Chci ale říci, že se nikdy nestalo, že by nebyl schopen hrát nebo trénovat. To vůbec. To si v NHL nikdo nedovolil. Mluvím jen o tom, že s Kozlem byla obrovská zábava. Pivo si tenkrát dávala spousta hráčů.“

Dnes už by to možné nebylo, co?
„Vůbec. V tomhle se NHL změnila. Tím, že šla do rychlosti, nesmíte mít žádné kilo navíc. Natož z piva. Na druhou stranu, pořád je to hlavně jízda nahoru dolů. Fyzicky mnohem náročnější jsou přitom osobní souboje. Hlavně u mantinelu. I proto dnešní hráči zvládnout hrát 24 minut za zápas. To by dřív nebylo skoro možné. Proto obdivuju borce z UFC, kde se dokážou pět minut řezat. Na to musíte mít extra fyzičku, s bruslením nebo běháním to nejde srovnat.“

Zahrál jste si s Petrem Klímou i proti němu, to samé s jeho syny v extralize. Přišlo vám to specifické?
„Zajímavé je, že Kevin i Kelly jsou úplně jiné typy hráčů, než byl jejich táta. Kozel byl hráč, který se s vámi jako soupeř bavil v klidu na buly a pak vás za chvíli přetáhl holí. Jeho kluci jsou víc do kanadského stylu. Mají techniku, jsou šikovní, výborně bruslí a navíc jsou správně protivní až drzí. Oba dva jsou hodně platní hráči, líbí se mi, jak hrají.“

Do Kladna byste je bral?
„Bavili jsme se o tom, samozřejmě. Chtěl jsem je oba, stoprocentně. Jiné dva takové hráče u nás nenajdete. Na našem menším kluzišti na Kladně by to pro ně mělo ještě větší smysl. Nedopadlo to, protože měli oba dva smlouvu.“

V souvislosti s Klímovým útěkem se hodně mluvilo o tom, že právě on a pár dalších krajanů vám dost otevřeli dveře do světa NHL. Věříte tomu? I když zrovna vy jste si je otevřel úplně sám.
„No, pozor… Já byl první nebo druhý Evropan v Pittsburghu, na hráče odsud tam nebyli vůbec zvyklí. Přišel mladej frajer z Evropy, který jim bral práci. Komu z místních by se to líbilo? Tenkrát i tréninky byl dost ostrý a měl jsem dny, kdy jsem i brečel. Bylo mi osmnáct a občas mi bylo ouvej. Rozdíl byl v tom, že já se kdykoli mohl vrátit domů. Kdežto oni? Učinili nezvratné rozhodnutí. Klobouk dolů před všemi hráči, kteří se rozhodli emigrovat. Na to jste fakt museli mít koule. Opustíte rodinu, zdrháte s pocitem, že své rodiče možná už nikdy neuvidíte. Navíc s blbou myšlenkou, že kvůli vašemu útěku nevíte, co se jim stane. Věděl jste, že to máma s tátou odnesou a jen jste si přál, aby se to proti nim otočilo co nejmíň. Ale že přijdou o práci, s tím se tenkrát dalo reálně počítat.“

Dokázal byste emigrovat, kdyby se tu komunisté drželi moci déle než do roku 1989?
„Těžko říci. Podle mě je v téhle situaci vždycky zásadní, jak se k tomu postaví vaši rodiče. Pokud vám dají dobrozdání a poví, ať jdete a zajistíte si lepší život, pak je to fajn. Můžete si říci, že to děláte nejen pro sebe, ale i pro mámu s tátou. To je strašně důležité. Ale pokud by vás rodiče varovali, ať si to rozmyslíte, že život venku může být složitý, to vás nahlodá.“

Otec by vám emigraci doporučil?
„Ten? Stoprocentně. Jenom nevím, jestli já bych to zvládl. Snad jo.“

Vstoupit do diskuse
1


Články odjinud


Články odjinud