Stal se ikonou Sparty, na přelomu 70. a 80. let bylo jeho jméno pojmem. „Hrál jsem ve Spartě s Holým a Richtrem,“ odkazuje postava Přemysla Rezka v podání Viktora Preisse v seriálu Nemocnice na kraji města. Karel Holý se během 11 sezon stal legendou, patřil k nejlepším útočníkům své doby. Ačkoli byl spíš mírná povaha, na ledě občas vybuchl a končil na trestné lavici. Možná i tohle ho po skončení kariéry přivedlo k funkci šéfa extraligové disciplinárky, osm roků rozhodoval o trestech a pokutách. Zemřel v neděli 23. listopadu ráno ve věku 68 let.
Karel Holý se narodil 3. února 1956. S hokejem začal až v devíti letech v pražských Bohemians. Po třech sezonách přestoupil do Motorletu. Někdejším ČLTK Praha prošli i jiní hráči, kteří později spojili kariéru se Spartou: Pavel Richter, Vladimír Kostka, Jaroslav Vícha, František Výborný. Od 17 let Holý nastupoval pod vedením Františka Tikala za dospělé v tehdejší první národní lize, kde si ho vyhlédl trenér Luděk Bukač. V létě 1974 zamířil do Sparty, zde hrál nejprve na pravém křídle, časem se stal nástupcem Jiřího Kochty na prvním centru.
„Dostalo se mi podpory od Jardy Šímy a jeho parťáka z obrany Vládi Kostky, který měl úžasnou střelu od modré čáry. Pro nás mladé, Pavla Richtera a mě, udělali hodně, stejně jako Vašek Honc, centr naší pětky. Když skončil, posunul jsem se na jeho místo já,“ vzpomínal Holý.
Proslul nasazením, kuráží. Na ledě občas rozbouřil emoce a byl kvůli tomu vylučován. Se 436 trestnými minutami dlouho patřil mezi deset nejtrestanějších hráčů v historii Sparty. Získal stříbro na mistrovství Evropy do 19 let a bronz z ještě neoficiálního světového šampionátu dvacítek v roce 1976, kde ho zvolili do all stars turnaje.
Ve stejném roce jel jako náhradník na první ročník Kanadského poháru, hrál na olympiádě v Lake Placid 1980. V ročníku 1978/79 se zúčastnil s reprezentačním béčkem turné proti celkům WHA. Výsledky se započítávaly do tabulky soutěže, takže v lize, jež tehdy konkurovala NHL, má šest startů s bilancí 4+2.
S Pavlem Richtrem k sobě dlouho nerozlučně patřili. Přezdívali jim Fofo a Čombe. „Lišili jsme se ve spoustě věcí, ale jako protiklady jsme si výborně rozuměli. Já byl na ledě výbušný, agresivní a zpočátku dost neukázněný, což mi trenér Bukač často vyčítal. Mimo led jsem byl klidnější, ale na ledě jsem hrál se stoprocentním nasazením. Pavel sice bruslil hůř, ale u branky si vždy našel způsob, jak dát gól. Já sice projel až před brankáře, ale puk většinou skončil v jeho náručí nebo vedle,“ líčil Holý, který ve 421 zápasech v nejvyšší soutěži posbíral 274 bodů (120+154).
Oba začínali v ČLTK, prošli juniorskými výběry. Ve Spartě nastupovali v jednom šiku, později spolu pokračovali v západoněmeckém Kaufbeurenu. Holý působil ještě v nižší finské soutěži, končil s dalšími bývalými sparťany ve Velkých Popovicích.
Ve Spartě válel za éry Jiřího Holečka, s nímž tým sahal po nejvyšších příčkách. Po odchodu tehdejší brankářské jedničky reprezentace tým skomíral v nižších patrech. Na ligový titul Holý nedosáhl ani v Jihlavě, kde strávil rok vojny. Jeho syn, obránce Martin Holý, hrál na přelomu tisíciletí rovněž za Spartu a v roce 2000 získal titul juniorského mistra světa. Karel Holý se věnoval obchodu, trénoval mládež a do května 2018 vedl disciplinární komisi. Říkali, že ji vede kat na čtyři. Možná jako šerif uděloval přísné tresty. Ale jinak takový vůbec nebyl.