Celý táta! Dračice napodobuje legendu, která fandí v hledišti. Na MS není omylem
Otec Vladimír je ikonou českého florbalu. Bývalý kapitán reprezentace, s Tatranem vyhrál deset titulů. Teď sedí v hledišti a sleduje, jak jeho osmnáctiletá dcera už válí na mistrovství světa. Experti jí věští zářivou budoucnost a podle pohybů a střely říkají: Celý táta! Linda Fuchsová nezapře velký talent i zdravé sebevědomí. „Domácí šampionát nenahrává ničemu jiného než vidině zlata!“ nebojí se říct. V pondělí od 17 hodin hrají reprezentantky závěrečný duel skupiny proti Švýcarkám.
V uších náušnice s českou vlajkou. Ve vlasech trikolóru. A v hlavě touhu proměnit svoji první účast na mistrovství v medaili. Nejlépe tou nejcennější.
Fuchsová patří k mimořádným talentům českého florbalu. Geny se nezapřou. Slavný táta ji ještě nedávno cepoval jako trenér v Tatranu Střešovice. Z časových důvodů už se pozice vzdal, ale vliv si pochopitelně udržuje dál.
„Musím říct, že konverzace o florbalu doma v podstatě převládají, takže to pro nás není nic neobvyklého. Je tady i teď na tribuně, nenechal by si to nikdy ujít a já jsem moc ráda, že mě může vidět. Doufám, že pyšně shlíží z hlediště,“ říkala útočnice národního týmu po nedělním vítězství nad Dánskem, k němuž přispěla premiérovou trefou na vrcholné akci.
A jaká je největší rada, kterou slyšela od táty? „Asi to, že tady nejsem omylem, že jsem si to vydřela. Takže teď už musím jenom ukázat, co mám v sobě a užívat si to,“ popisuje Fuchsová, která studuje v Praze na gymnáziu, má individuální plán.
Hodně času věnuje i mentálnímu tréninku. Když se s ní bavíte, máte pocit, že už je to dlouholetá vyzrálá reprezentantka. Ne „mladé ucho“ na první velké akci. Je zdravě sebevědomá, je lídrem na hřišti, ale i mimo. Dokáže dobře zvládat také svou roli při rozhovorech.
„Jsem poměrně přemýšlivý typ člověka. Ale myslím si, že to je právě odměna za dlouhá léta mentálního tréninku a práce se svou hlavou,“ přiznává Fuchsová. Takže i když je jí osmnáct, už ji jen tak něco nezaskočí.
„Je neskutečná. My jsme i mimo hřiště velké kamarádky. Jsem ráda, že se nám trošku splnil sen před mistrovstvím, protože jsme si říkaly, že zahrát si doma, ve stejné lajně, by bylo super,“ říká ostřílená matadorka Barbora Husková, která je i tak ve 26 letech na svém prvním šampionátu.
Střela mě zdobí, je to částečně dedičné
Dlouhodobě však patří ke hvězdám extraligy, momentálně táhne Tatran. A spolu s kamarádkou Fuchsovou teď chtějí zažít úspěch i na šampionátu. Skupinová fáze se hraje v Brně, zápasy o medaile bude hostit Ostrava. Čeští fanoušci ukazují, jak mají sportovní srdce a i při florbalu dokážou vytvořit ďábelskou atmosféru.
A podporují i dračici s číslem 6. Pamětníci si nemohou zbavit dojmu, že jim její herní projev někoho připomíná… Ano, florbalovou legendu.
„Slýchám to velice často. Spousta lidí, i tátovi vrstevníci třeba na Facebooku, komentuje příspěvky ve stylu, že kdybych nebyla holka, tak si budou myslet, že to je on,“ přiznává florbalistka. „Já to nedokážu posoudit, ale věřím tomu. Přijde mi fajn, že si to lidi dokážou takhle spojit.“
Jednu ze svých silných zbraní ukázala proti Lotyškám. Nekompromisní střelu tahem. Přesně ve stylu někdejšího reprezentačního lídra… „Právě taková střela je něco, co mě zdobí, a předpokládám, že i tátu. Je to částečně dědičné a potom jsou to léta dřiny s ním na hřišti. Jsem ráda, že mě to naučil, protože se mu to osvědčilo,“ hlásí Fuschová.
Ale nebojí se do něj i lehce rýpnout. Na otázku, jak mu to jde, když občas hraje za starou gardu, pohotově odpoví: „Asi bych řekla, že má už nejlepší léta za sebou. Teď už mu jde spíš to povídání o florbale."
O víkendu by si ráda převzala zlatý pohár. Něco, co tátovi v reprezentaci uniklo.
