"Pro hokejistu je to největší ocenění, které vlastně může u nás dostat. Je to pro mě obrovská čest a jsem rád, že v Síni slávy mohu mezi velkými hokejisty naší historie také být," řekl novinářům osmapadesátiletý Válek.
"Jarda Benák s panem Neveselým mi trochu naznačili, že bych mohl být přijat, ale když mi volal 'Hašan', tak jsem mu nevěřil. Ptal jsem se ho, zda jde opravdu o toho Dominika Haška, kterého znám z minulosti. Říkal jsem mu, že jsem ho nepoznal po hlasu. A jen jsem se ujišťoval, že si nedělá srandu," líčil Válek.
Během kariéry si mohl vychutnat řadu úspěchů, má medaile z mistrovství světa a je čtyřnásobným mistrem Československa s Jihlavou z let 1982 až 1985. Nade vše ale vyčnívají vzpomínky na MS v Praze v roce 1985.
"Být v týmu mistrů světa je nezapomenutelná věc. I po těch 34 letech na to s klukama rádi vzpomínáme. Já byl navíc velký průšvihář a kolikrát jsem až vyděšený z toho, co všechno jsem podle vyprávění ostatních dělal. Musely to být vážně psí kusy," přiznal s širokým úsměvem Válek.
Do Jihlavy příliš často nejezdí, přestože to má necelých 50 kilometrů. "Potěšilo mě, že jsem viděl ostatní kluky a byli tady u té slávy, ale já jinak žiju v Moravských Budějovicích svým poustevnickým životem. Jsem doma, něco si tak různě dělám a hlídám tři pejsky. Sem tam se ale vidíme a jsem rád, když si můžeme povykládat," podotkl Válek.
Na zápasy nechodí. "I těch 400, 500 metrů u nás v Moravských Budějovicích je pro mě daleko, protože je mi zima," řekl Válek.
V televizi ale hokej sleduje. "Hokej se hodně změnil. Je to všechno samozřejmě o dost rychlejší, celkově je to o něčem jiném. Byl jsem na hokeji třeba i v Liberci, pár extraligových týmů jsem viděl. Řekl bych však, že parta, jaká byla za nás, už někde existuje jen sotva. Hodně málo," řekl Válek.
"Když se na to někdy dívám, přijde mi, že je mezi hráči naopak i nevraživost. Je to určitě tou dobou, která nyní je. Nejsem proti, že všechno jde dopředu, ale trošku více úcty mezi lidmi by neškodilo," prohlásil.
Sám zažil úplně jiné časy. Soudržný tým fungoval úplně odlišně. "Bylo více legrace a stmelovalo nás to. Bylo nás v Dukle dvanáct třináct, co jsme šli na pivo, abychom si mohli popovídat. A kolikrát jsme se i pohádali, ale druhý den jsme přišli na led a byli jsme zase jedna parta."
Na bruslích stál naposledy v listopadu 2015 při exhibici v Jihlavě. "Pak jsem šel na výměnu kyčle, po roce na výměnu kolena. Jsem tak trochu terminátor," smál se Válek. "Jsem rád, že chodím, navíc dobře, i když cítím každý krok kvůli prodělané borelióze," uvedl.
Nechce už nic pokoušet, ale jednu výjimku by přece jen udělal. "Možná bych se na led postavil - ale vážně jen postavil - kdyby se náhodou něco dělo na mé šedesátiny," přemítal Válek.
Vždy ho trošku mrzelo, že neokusil NHL. V roce 1983 si ho přitom vybrala na draftu Minnesota. "Ne snad, že by to bylo zklamání, ale já nebyl typem člověka, který by chtěl utéct. Navíc tehdy byla ještě naživu babička, která mě vychovávala. NHL je lákadlem pro každého hokejistu, já ale nelituju toho, že jsem tehdy zůstal v Jihlavě," uvedl Válek.
V roce 1989 o něho projevil velký zájem Québec. "Po dobu světového šampionátu ve Stockholmu probíhala mezi oběma kluby jednání, ale nakonec se nedohodly, měly mezi sebou nějaké spory a nesrovnalosti. Minnesota mě sice jako hráče nechtěla, ačkoliv mě draftovala, ale odmítala mě bohužel pustit kamkoliv jinam," vzpomínal Válek.
